Netradičně začnu komentář k 12. kolu Chance Ligy stručnou statistikou výsledků domácích a hostujících týmů. Bilance výhra domácí-remíza-výhra hostujícího týmu je vyrovnaná 3 2 3, což není nic mimořádného, z toho logicky vyplývá i bilance zisku bodů 10 : 10, ale navíc, tedy netradičně k tomu vyznívá rovnocenně i bilance vstřelených branek 13 : 13. Kanonýři se tedy docela snažili, padlo 26 branek což je průměr na utkání solidních 3,25 branky. To přilákalo na tribuny stadionů celkem 54 384 diváků, což znamená velmi dobrý průměr na utkání 6 798 diváků.
Pro mě dalším poznatkem je poměrně očekávaný aktuální stav v tabulce, který z velké části odpovídá teoretickým předpokladům. Konkrétně je pravda, že jsme zřejmě nečekali v této fázi soutěže ztrátu Sparty 6 bodů na největšího rivala Slávii, i když při trojbodovém ohodnocení výhry to za dvě utkání nemusí platit. Podle očekávání tím třetím vzadu je Viktoria Plzeň a za ní se téměř vyplnilo umístění moravské trojice Baník Ostrava, Sigma Olomouc a Slovácko, které podle mého názoru překvapivě, ale zaslouženě odsunul na 7. místo Jablonec.
Pro mnohé určitě překvapivě první polovinu tabulky uzavírá na 8. příčce Karviná, ale pro mě to až takové překvapení není, protože i v předchozích komentářích jsem vyzvedl práci trenéra Hyského, kterého považuji za progresívního trenéra nastupující trenérské generace. Určitě negativním překvapením jsou svojí účastí ve spodní skupině o záchranu (i když debata o sestupu je dnes hodně předčasná) týmy Liberce a Bohemians.
Naopak dá se říci, že podle očekávání mně před zahájením soutěže vycházela účast ve spodní skupině o záchranu pro čtveřici Dukla Praha, Teplice, Pardubice a České Budějovice. A nyní už se budu věnovat utkáním tohoto 12. kola, i když se hrálo jen 11 utkání vzhledem k odložení jednoho celého kola kvůli povodním.
Největší pozornost nejen v tomto kole, ale v celém ročníku Chance Ligy si podmanily dva pražské kluby Slávia a Sparta a jinak tomu nebylo ani tentokrát v tomto kole a platí to i pro mě. Oba týmy Sparta i Slávia získaly tři body za výhry stejným poměrem 2:1, jen Sparta s Libercem na svém stadionu na Letné a Slávia musela cestovat na stadion do Jablonce. Obě tato utkání měla podobný průběh, oba favorité se brzy ujali vedení (Sparta v 8. a Slávia v 18. minutě) a museli se v dalším průběhu hodně snažit, aby bez zábran hrající soupeři nevyrovnali v závěru utkání na 2:2. Oba trenéři v rámci svých možností a stavu kádru hráčů po reprezentační přestávce (to se netýká jen těch českých hráčů) využili tradiční rotaci, kterou tentokrát více využil trenér Sparty Friis. Celá ofenzívní trojice (Olatunji, Birmančevič a Haraslín) s nimi i Laci a Vitík začínali na střídačce, trenér Slávie použil menší rotaci, z nejsilnější sestavy chyběl v základu snad jen Chytil. I mě zaujali oba halvbeci černé pleti Diouf a Michez a celková kompaktnost a intenzita hry. Jsem opravdu zvědavý a moc se těším na další kolo klubových evropských soutěží v tomto týdnu, oba trenéři určitě při sestavování základní sestavy v tomto kole Chance Ligy mysleli i na konfrontaci s těžkými evropskými soupeři Sparta s Manchesterem City (proto ta masívnější rotace) a Slávia s Atletikem Bilbao.
Tým trenéra Koubka Viktoria Plzeň nezůstal nic dlužen snaze o zisk bronzové medaile v Chance Lize a v přímé konfrontaci se soupeřem ze 4. místa a stejným cílem Baníkem Ostrava, navíc na jeho stadionu, nenechal nikoho na pochybách, že si medaili pohlídá a možná se pokusí ji zkvalitnit na stříbro, i když i já tomu nevěřím. Potvrdila to zasloužená výhra 1:3 díky další posile černé pleti v Chance Lize jménem Prince Adu, který vstřelil dvě branky. Přiznám se, že tým Viktorie sleduji nejen proto, že jsem v jejím prvoligovém dresu v letech 1977 – 79 odehrál 52 utkání a vstřelil 5 branek, ale také proto, že jsem za trenéra Bílka napsal, že Plzeň je tým „veteránů“, což byla pravda, ale už to pod trenérem Koubkem neplatí a zaujali mě proto tentokrát mladí talentovaní hráči Sojka a Panoš, Hranáč už je v Bundeslize…
Sigma Olomouc jela do Hradce Králové určitě s cílem získat tři body, ale i když skoro celé utkání vedla 1:0, tak v nastaveném času, v 93. minutě domácí tým vyrovnal na 1:1 i díky jinak velmi dobře chytajícímu brankáři Sigmy Stoppenovi. Při shlédnutí základních zejména ofenzívních statistik utkání (rohové kopy, držení míče, počet střel, vyhrané souboje…) výrazně dominoval domácí tým, což by vedlo k názoru, že tým Sigmy by nevyhrál zaslouženě, ale v každém případě přijít o výhru v tomto času utkání hodně mrzí.
Tým Bohemians Praha se rozešel s týmem Mladé Boleslavi remízou 2:2. Bylo to vyrovnané utkání, pro současný fotbal zejména v Česku, negativním jevem, kdy se rozhodčí podle mého názoru velmi často spoléhají na systém VAR a rozhodčího, který jej ovládá. Bylo tomu tak i tentokrát, když na každé straně rozhodoval VAR o pokutovém kopu za nic neřešící a neúmyslný dotek míče ruky hráče. Tentokrát to nikoho nepoškodilo, protože rozhodčí tak rozhodl ve prospěch obou týmů a oba exekutoři se nemýlili a pokutový kop proměnili, v případě Bohemians až s pomocí dorážky Jusufa.
Ve zbývajících utkáních hrál alespoň jeden soupeř ze skupiny o záchranu a i když do konce ročníku chybí hodně kol, tak každý bod je pro ně cenný.
Na začátku tohoto komentáře jsem vzpomenul trenéra Karviné Hyského, jehož svěřenci porazili tým trenéra Straky České Budějovice. Domácí tým Karviné vyhrál 4:1 a to zcela zaslouženě. Já v tomto utkání vidím jeden zásadní rozdíl v práci trenéra. Hyský progresívní moderní trenér a Franta Straka pracující zejména s emocemi hráčů a bojovností. Nechci trenéru Strakovi křivdit, ale dnes už nestačí být emotivní, hlučný a vyburcovat hráče emocemi a bojovností (nechci použít u Františka Straky tradiční tataráček…). Trenéru Strakovi nezávidím, protože klub jako takový není v ideálním stavu a to ztěžuje i práci trenéra, který přišel do klubu, který už byl v tomto stavu dávno před ním a on se jen snaží jej „vyhrabat“ z nejhoršího. Vím o čem mluvím, já jsem prožil jako trenér 3 kluby ve stejném srabu…
Podle mého názoru překvapivý výsledek se zrodil na Slovácku, kam si přijel pro tři body tým Teplic po výhře 2:0. V Teplicích spoléhají na hráče odchovance nebo hráče na hostování nebo bez smlouvy a zkušený trenér Frťala s tím bojuje seč mu síly stačí. Je jasné, že síly na hru o evropské poháry nestačí a já to hodnotím tak, že tým hraje to, na co má a že to jde se ukázalo v tomto kole při výhře na Slovácku.
Nováček tým Dukly Praha pod zkušeným trenérem Radou má podle mého názoru zajímavou a z pohledu současného fotbalu pro mnohé nečekanou a ne logickou zápasovou bilanci. Já totiž zastávám názor, a mám to ověřené z vlastní kariéry trenéra v klubech s ambicemi zachránit se, že v současném fotbalu je pro slabší týmy výhodnější hrát na hřišti soupeře, protože tam vychází jejich hra z obranného bloku a rychlého protiútoku do nezformované obrany. Naopak v domácím prostředí si okolnosti a místní diváci přejí aktivní hru, kterou trenéři domácího týmu změní na moderní výstavbu hry a kombinační přechod středního pásma, který při logické nekvalitě hráčů skončí ztrátou míče a protiútokem soupeře a často brankou. Proto také při pohledu na bilance doma x venku zjistíme, že z šesti týmů skupiny o záchranu mají lepší bilanci doma než venku jen dva týmy, jedním z nich jsou České Budějovice s jediným bodem celkově, ale výrazně má lepší bilanci na domácím hřišti především Dukla Praha, která získala doma 9 bodů a venku jen 2, což nepotvrzuje tuto moji teorii a to mě opravdu zaujalo. Tentokrát svěřenci trenéra Rady porazili na svém stadionu na Julisce, kde jsem zahajoval svoji prvoligovou fotbalovou kariéru v dresu Plzně, Pardubice 2:1. Pro zajímavost uvádím zisky bodů týmů ve skupině o záchranu formou doma/venku: Bohemians 4/9, Liberec 6/6, Dukla Praha 9/2, Teplice 4/6, Pardubice 3/ 4 a České Budějovice 1/0.