Pohled na aktuální tabulku naší nejvyšší fotbalové soutěže ukazuje, že se pomalu, ale jistě vytváří vedoucí duo Viktoria Plzeň (ta má ještě utkání k dobru) a pražská Slávia. Není to sice až takové překvapení, ale nečekala se určitě ztráta pražské Sparty, která paradoxně po neúspěchu v předkolech evropských klubových soutěží se může soustředit jen na F:L, na rozdíl od svých dvou největších rivalů, ale ve výsledcích se to neodráží pozitivně.
Podle mého názoru i v tomto kole potvrdila Slávia nadvládu nad všemi soupeři ve schopnosti prosadit se proti defenzívně hrajícímu soupeři, kterým byl Slovan Liberec a neobstojí v tomto hodnocení ani fakt, že trenér Kozel nemohl postavit do utkání hned šest hráčů, kteří v Liberci hostují ze Slávie. Roky se o tomto českém „speciálu“ diskutuje, názory jsou různé, ale správně se k tomu bez snahy o výmluvy postavil trenér Liberce, když řekl, že tak jsou nastavena pravidla a není tedy o čem diskutovat. Mně se toto pravidlo v počátku také nelíbilo, ale svoje stanovisko jsem změnil a tvrdím, že je to věc dohody mezi kluby a v tomto případě Liberce si doufám i jeho vedení uvědomuje, že příčinou tohoto nekoncepčního přístupu k tvorbě kádru svého prvoligového týmu je neschopnost systému výchovy vlastních odchovanců a jejich postupné začlenění do kádru „A“ mužstva, což v případě Liberce já, trenérský odchovanec Sigmy Olomouc kritizuji dlouhodobě. Olomoucká Sigma by měla být v tomto případě příkladem pro všechny, třeba i pro Liberec, ta nikoho na hostování nepotřebuje, v případě nouze sáhne do „B“ mužstva nebo dorostu.
Výhru Slávie 3:0 budou možná někteří zdůvodňovat tímto opatřením, ale já to vidím jinak. Často ve svých komentářích zmiňuji snahu týmů hrát „evropský“ fotbal a i včera jsem se utvrdil, že v tomto progresívním parametru je Slávia s trenérem Trpišovským nejdále. Projevuje se to především schopností překonat obranný val soupeře díky součinnosti všech hráčů v kombinaci, schopnosti orientace v prostoru, neustálé nabídce spoluhráčů na míč, kvalitním prvním dotykem a rychlou změnou těžiště hry. Když se k tomu přidají standardní situace jako včera, není co řešit. To všechno jsou příčiny toho, že Slávia je schopná prosazovat se i v domácích utkáních, kdy soupeři hrají často v hlubokém bloku a proto dosud v 5 utkáních vstřelila neuvěřitelných 26 branek. Proto pro ni neplatí moje teorie, že v současném fotbalu je výhodnější hrát venku, než doma proti bránícímu soupeři. A ještě dodám, že k nacvičeným variantám přechodu středního pásma hřiště, sprintovým náběhům za obranu apod. trenéři Slávie využívají celý kádr hráčů, proto hra funguje i při velké rotaci hráčů. Samozřejmostí jsou kondiční požadavky, proto jsou hráči Slávie ve finální fázi v pokutovém území soupeře ve vyšším počtu hráčů atd. Jedné negativní věci jsem si ovšem také všiml. Měl jsem pocit, že Brazilec Ewerton do tohoto způsobu hry nepasuje, byl málo u míče, když už ano, tak chtěl něco individuálně předvést, většinou neúspěšně. On je výborný fotbalista, ale zřejmě v týmovém pojetí se neuplatní jeho individuální schopnosti.
Jako protiklad ve smyslu skvělému způsobu hry uvedu Hradec Králové, který v utkání na Spartě hrál skvěle, přehrával tým Sparty rychlostí, dravostí, zarputilostí a vytvořil si spoustu naprosto tutových šancí, které ovšem nedokázal proměňovat. Nazval jsem jejich hru protikladem Slávie, proto, že předváděl také skvělý fotbal, ale jiným způsobem. Všechny šance, které měl byly díky skvělému presinku proti hráčům Sparty s míčem a po rychlém protiútoku, tedy jinak, než Slávia. Ta dokáže uplatnit postupný útok, nazývám ho evropský, který je daleko náročnější na součinnost hráčů a práci s míčem, ale svěřenci trenéra Koubka nutí soupeře k chybám (Krejčí a Zelený) a trestají, což se jim na Spartě nedařilo, ale způsob hry byl vynikající a na Spartu platil. To, že Hradec Králové prohrál 2:1 je věc jiná, pro ně frustrující, ale z části si za to mohou sami neproměňováním vyložených šancí, ale přispěl k tomu bohužel i rozhodčí včetně VARU, protože vítězná branka Sparty neměla pro ofsajd platit, protože Krejčí centr do pokutového zemí lízl hlavou, což přispělo k brance Kuchty, který byl proto v ofsajdu…
Viktoria Plzeň ztratila dva body na Bohemians po výsledku 1:1. Krásný gól vstřelil Mosquera, když trefil šibenici branky, ale jeho provokace naopak přispívají k nervozitě a nadbytečné agresivitě na hřišti i v hledišti. Vím, že v jeho případě to ovlivnil jeho nestandardní odchod z Bohemians, ale v takové atmosféře se potom po hřišti proběhne divák s podobnou mentalitou a může docházet k ještě nepříjemnějším okolnostem…
Regionální derby se hrálo ve Zlíně, kde si hosté ze Slovácka odvezli 3 body za výhru 2:0. V tomto regionu je to opravdu důležitá konfrontace, což jsem poznal na vlastní kůži, ale tým Slovácka po několika nepovedených utkáních bodoval naplno a spravil si „chuť“ před čtvrtečním utkáním s Nice. Zaujala mě akce, která skončila druhou brankou Slovácka. Po pravé straně unikl Tomič a po zemi přihrával před branku, kde bylo snad šest bránících hráčů Zlína a jen dva ze Slovácka. Jedním z nich byl Trávník, který se vědomě zastavil, aby využil prostor tzv. v „druhé vlně“, který většinou nikdo nebrání, protože všichni bránící hráči vykrývají tzv. „kapsu“ nejblíže brance. Trávník toho využil, jen se zastavil, prvním skvělým dotykem míč převzal, zachoval chladnou hlavu a míč ještě zasekl (bránící hráč se projel po zadku) a zavěsil. Tedy použil skvělý výběr místa, skvělý první dotyk, nepanikařil a zavěsil.
Teplice rozdrtily na svém stadionu Pardubice 5:1 a mně potěšilo, že tři branky vstřelil Filip Žák, kterého jsem si asi před šesti lety vybral jako posilu, když mě klub HFK Olomouc, ve kterém už 12 let působím u mládeže, požádal o pomoc se záchranou „A“ mužstva v MSFL. Cíl byl splněn a to i díky Filipovi. Pokud jde o Pardubice, tak mám takový dojem, že jejich šance na záchranu je už teď malá i díky trenérské výměně. Radka Kováče znám, trénoval jsem ho kdysi v Sigmě, skvělý parťák, ale zklamal mě svým vyjádřením po nástupu na post trenéra v Opavě, kam ho zlákal kamarád Pavel Zavadil. Po první porážce svého týmu zalitoval, že šel trénovat tak daleko od rodiny, čímž dal najevo, že v hlavě už má sbaleno, podle mého názoru trenér nesmí nikdy házet „flintu do žita“, což si někdy bývalí skvělí fotbalisté, kterým byl i Radek, neuvědomují. Práce trenéra je daleko náročnější časově a psychicky, odpovědnost za výsledky je psychicky velmi náročná. Přiznávám se, že jsem zvědavý, jak to Radek zvládne v Pardubicích, které jsou sice blíž Praze, ale tlak velký. Přeji mu k tomu hodně štěstí.
Podobným případem je Baník Ostrava, velmi ambiciózní klub angažoval zkušeného trenéra Vrbu a ono to nefunguje. Nemám rád tzv. generály po bitvě ani v politice, ani ve fotbalu a pravidelní čtenáři mých komentářů potvrdí, že jsem velmi chválil práci, mladého trenéra Smetany. Jenže v Baníku fanoušci prahli po známém jménu a tím byl pro ně Pavel Vrba, jenže výsledky nejsou. Fotbal se totiž zprofesionalizoval a nemám na mysli to, že aktéři berou moc peněz. Já narážím na to, že dnes je to vysoce odborná práce v oblasti trenérské včetně manažerské klubové a mně v tomto smyslu práce trenéra Smetany v trenérské oblasti dávala smysl. Bohužel pro něj chyběla zřejmě trpělivost vedení a rostl tlak fanoušků na změnu, ta nastala, ale nefunguje to a mně se dere na jazyk: „dobře vám tak“. Ale abych byl spravedlivý, tak tentokrát měl tým Baníku hodně smůly, protože vyložených šancí měli jeho hráči hodně, míč doslova skákal několikrát po konstrukci branky, ale do sítě se nedostal.
Jablonec porazil Zbrojovku Brno 3:1 a prodloužil tak svoji sérii výher na 3 utkání. Jsem přesvědčen o tom, že to je výsledek postupné adaptace hráčů Jablonce na nové požadavky trenéra Hořejše, které jsou právě v kontextu s předchozím odstavcem zcela jiné, než u předchozího trenéra Rady.
Poslední utkání tohoto kola se hrálo v Mladé Boleslavi, kam přijela olomoucká Sigma. Na tribunách se nacházela jen hrstka diváků, která viděla zajímavé utkání s rozdílnými poločasy, soupeři se podělili po jednom bodu za remízu 1:1, kterou zařídil v nastaveném času obránce Sigmy Beneš, kterého trenér Jílek vyslal na závěrečné minuty do útoku po vzoru legendárního trenéra Brücknera a udělal dobře.