Ano, je to tak. V tomto kole bodovala za tři body vedoucí pětice týmů (Slávia, Plzeň, Sparta, Ostrava a Slovácko), která má již jistotu účasti v nadstavbové vedoucí šestičlenné skupině, ve které se „rozdávají vstupenky“ do předkol evropských pohárů. Tím šestým jsou s odstupem 15-ti bodů, konkrétně s 28 body České Budějovice, na které doráží další skupina pěti týmů, do které patří i na 11. místě Zlín s odstupem na Jihočechy jen tří bodů. Bude to ještě velmi napínavé, stejně jako boj o mistrovský titul, který se bude zřejmě týkat už jen Slávie a Viktorie Plzeň. Sparta má sice zápas k dobru, ale aktuálně ztrátu 7 bodů na oba soupeře.
Na konci tabulky je k přímému sestupu podle mého názoru odsouzená Karviná s deseti body a dvě barážové příčky hrozí týmům Pardubic 19 bodů a trojici se stejným počtem 21 bodů Bohemians, Jablonec a Teplice.
A nyní k utkáním 23. kola.
Začnu Slávií Praha, která v týdnu postoupila do další fáze Konferenční ligy a v Hradci Králové ji čekalo těžké utkání s úspěšným nováčkem F:L. Jenže všechno bylo jinak. Nejen základní sestava, která se lišila od té s Fenerbahce Istanbul na šesti postech, místo hráčů Oscar, Traore, Sor, Plavšič, Schranz a Ševčík nastoupili Masomust, Jurásek, Hromada, Madsen, Lingr a Tecl, během utkání ještě Fila, Samek a Talovierov (uzdravují se marodi Provod, Kúdela, Hovorka, Bořil a Bah). A jak je na hře Slávie dlouhodobě díky trenéru Trpišovském běžné, tyto změny nepoznamenaly způsob hry a jeho kvalitu.
Jen jednu strategickou změnu ve srovnání s utkáním s tureckým soupeřem jsem viděl. Ve čtvrtek hrála Slávia nátlakově, s kvalitní výstavbou hry v pohybu, což je rozdíl ve srovnání s hrou Sparty, jak jsem vysvětlil v samostatném komentáři na svých webových stránkách (www.fotbal.palicak.cz), ale tentokrát nechala Slávia hrát více soupeře, hráče Hradce Králové, ovšem nutila ke ztrátám míčů a těžila z rychlého přechodu po zisku míče a navíc domácí hráče nepodrželi ani oba brankáři. Výsledek nesvědčí ani tak o dominanci Slávie, jako o individuálních chybách hráčů Hradce Králové, ke kterým je ovšem hráči Slávie donutili a především vysoká byla efektivita slávistů. Ze šesti střel hned pět skončilo v síti domácích.
Sparta Praha sice porazila snaživý tým Zlína 2:0, ale výkonem nepřesvědčila a kdyby hostující tým proměnil za bezbrankového stavu několik nadějných protiútoků, tak by možná z Letné neodjížděl bez bodu. Trenér Vrba také obměnil sestavu, nastoupilo více mladých fotbalistů, ale opět se ukázalo, že na hře Sparty je znát, že hráči jsou sice individuálně kvalitní, rychlostně vybavení, ale chybí mi tam vědomá součinnost jednotlivců i skupin hráčů, nacvičené kombinace s využitím rychlé změny těžiště hry (tak vstřelila Slávia v Hradci Králové tři branky). Naopak změnu vidím v ofenzívní strategii. Trenér Vrba po příchodu do Sparty preferoval hru s dominancí na míči, jenže sice pozdě, ale přeci postupně zjistil, že taková strategie při omezené kvalitě hráčů v práci s míčem a v aktivní nabídce spoluhráčů pro hráče s míčem vede ke ztrátám míčů a k inkasovaným brankám (naposledy Sáček v Bělehradu), tak strategii změnil na jednoduchost v založení útočné fáze hry, která také vede k vyššímu počtu hráčů v útočné třetině hřiště a hlavně je takový způsob bezpečný. Roli hrál také příchod vysokého a pohyblivého Čvančary. Proto je velmi důležitá i nula v kolonce obdržených branek.
Plzeňská Viktoria vyprovodila tým Pardubic jasným výsledkem 4:0, což nebývá tak často. Předvedla svůj typický pragmatický způsob hry, který byl tentokrát efektivnější, což ovšem mohla způsobit červená karta obránci Čihákovi již ve 20. minutě utkání. Pro tohoto obránce Pardubic je nepříjemné, že v Pardubicích hostuje právě z Plzně.
Ostravský Baník, další člen skupiny o evropské poháry vyhrál na Bohemians 2:0 a potvrdil tak vysoké ambice celého klubu bojovat o „Evropu“, ale především fakt, že díky přímočarému způsobu hry po zisku míče, který zavedl mladý trenér Smetana, je úspěšný a to více na hřištích soupeře, kde těží z jeho chyb, když je nucen tvořit hru. Na domácím stadionu je v opačné pozici, jako např. v utkání s Teplicemi, které ho trestaly rychlými kontry. U soupeřů získal 24 bodů, na domácím stadionu ve Vítkovicích jen 21.
Slovácku se v jarní části soutěže bodově ani herně nedaří, proto výhra s Mladou Boleslaví na svém stadionu 2:1 je pro ně velmi důležitá. Nejen pro pohled na tabulku, ale i pro obnovení sebevědomí a vůbec nevadí, že se tak stalo „jen“ díky pokutovému kopu v nastaveném času. Exekuce se ujal kanonýr Jurečka, který vstřelil i první branku Slovácka.
Ze sledovaného sestřihu jsem vypozoroval, že zajímavé utkání se hrálo v Karviné, kam přijely České Budějovice, jejichž herní strategie se mi díky práci trenéra Hořejše moc líbí. Škoda, že v tomto klubu dlouhodobě nefungují vztahy mezi lidmi. Výsledek 2:2 asi nepotěšil hráče Karviné, protože potřebovali tři body v cestě za záchranou a navíc vedli a inkasovali vyrovnávací branku 10 minut před koncem.
Severočeské derby mezi Libercem a Jabloncem jsem kdysi zažíval na trenérské lavičce. Tentokrát skončilo remízou 1:1. V Liberci byla sice hrací plocha trochu lepší, než u sousedů v Jablonci, ale ideální nebyla. Mě potěšilo, že vyrovnávací branku vstřelil prvoligový debutant mladý (18 let) odchovanec Jablonce Černák. Proč potěšilo? Protože se mi tenkrát vůbec nelíbila klubová strategie a aktivita v práci s mládeží, klub do ligového kádru hledal zkušené nebo mladé hráče z Prahy, proto také nehrají dlouhodobě mladíci, o kterých bych věděl, že jsou odchovanci Jablonce. Za mě to byl např. jen Josef Jindříšek a jsem rád, že se jako střelec ukázal někdo další.
Další můj srdeční klub olomoucká Sigma hrála bez branek s Teplicemi, které se neuvěřitelně zvedly v posledních kolech. Domácí Sigma dlouhodobě i tentokrát zklamala svojí efektivitou. Mladíci z vlastní líhně hrají rychlý běhavý fotbal, ale chybí jim efektivita v podobě důrazného zakončení. A tak tomu bylo i tentokrát.