Při pohledu na program utkání 8. kola naší nejvyšší fotbalové soutěže před jejich zahájením mě okamžitě naskočilo, že je to prakticky kolo mnoha derby utkání, malých i velkých, z nichž jsem sám v minulosti některá zažil. Možná i proto bylo v tomto kole množství nervozity, dokonce několik fyzických ataků trenérských laviček a těch verbálních zcela jistě ještě více. Podle mého názoru jako bývalého trenéra jsou některé z nich už za hranou akceptovatelnosti a pochopení, ale takový je dnes svět kolem nás, nejen ve fotbalu.
Dalším faktorem, který, po pro fotbal dlouhém půstu diváků na tribunách a tedy klidnějším průběhu utkání, přispívá sice ke skvělé atmosféře je možnost zaplnit tribuny na stadionech, která ovšem „pomáhá“ některým trenérům nebo i hráčů k větší agresivitě v osobních soubojích nebo verbálních projevech.
Při zkoumání příčin vyššího počtu karetního ohodnocení a tím i chyb v této oblasti práce rozhodčích, než jsme byli zvyklí v minulosti přispívá i vývoj fotbalu, který je daleko rychlejší a silovější než v minulosti. Proto dochází k častým agresívním soubojům za hranicí pravidel, občas i neúmyslným, a to přináší i chyby rozhodčích při posuzování těchto střetů hráčů. To všechno se v tomto kole F:L stalo a přinášelo to nevraživost na hřišti i na trenérských lavičkách.
Pro ilustraci tohoto trendu bych doporučoval pustit si např. záznam finále EURO 1976 v Bělehradě, jak se mi to stalo asi před rokem. Pustil jsem televizi na stanici Eurosport a tam běžel fotbal. V první chvíli jsem si říkal, že to je asi fotbal celebrit z Formule 1 apod. v rámci nějaké charitativní akce. Nebyl. Bylo to finále v Bělehradě, ve kterém naši hráči vyhráli s Německem díky věhlasné rozhodující penaltě Antonína Panenky. Hráči kolem sebe pobíhali, aniž se sebe dotýkali a čekali na chybnou přihrávku téměř v chůzi…To není znehodnocení tehdejšího fotbalu, ale příklad, který potvrzuje nekompromisní vývoj fotbalu.
A nyní už k zápasům. K dramatičnosti přispělo i 6 utkání, ve kterých tým skórující jako první nedotáhl utkání k vítězství, což svědčí o zajímavosti i dramatičnosti. Ke třem bodům se po inkasované brance a po poločasovém výsledku 1:0 pro soupeře jednoznačně propracovala pražská Slávia po výhře 5:1 v malém pražském derby s Bohemians. Tady je třeba na jednu stranu konstatovat, že situace pro trenéra Trpišovského s absencemi na postu středních obránců (zranění jsou Hovorka, Kúdela, Kačaraba, do Itálie klub prodal Zimu a včera se zranil Takacs) je kritická, ale na druhou stranu i široký kádr hráčů přispěl k obratu ve skóre utkání s Bohemians.
Druhé utkání, kde vedoucí tým nakonec prohrál se hrálo v Plzni, kde se České Budějovice ujaly vedení a navíc několik velmi nadějných rychlých protiútoků hráči „zazdili“, zejména rychlý Bassey a opět přišla pro domácí tým Viktorie pomoc z lavičky a obrat na 2:1 a udržení si vedoucí příčky v tabulce F:L. Při mém působení v týmu tenkrát Škody Plzeň jsme vnímali tato utkání jako malé derby sousedních krajů a jejich krajských měst.
Třetí obrat se zrodil v malém regionálním derby klubů vzdálených jen cca 50 kilometrů, když do Liberce přijela Mladá Boleslav. Ta se ujala vedení, ale konečný výsledek byl 2:1 pro Liberec, když branky za domácí stříleli Jusuf a Tupta, oba hráči z lavičky. Před týdnem liberečtí přišli o vedení 2:0 s Pardubicemi, nyní to bylo opačně. I takový je fotbal.
Jako za malé derby utkání považuji souboj Sparty s Jabloncem. Historicky platí, a zažil jsem to i já jako trenér Jablonce, že tyto dva kluby spolupracují ve věci hostování hráčů ze Sparty a naopak přestupů hráčů z Jablonce do Sparty. I pan Pelta v době mého působení v Jablonci šéfoval ve Spartě. Vedoucí branka Sparty nestačila na výhru, jablonečtí vyrovnali Čvančarou, jedním z minima odchovanců, které jablonecký klub pro nejvyšší soutěž vychoval.
Opravdu velká, ale opravdu velká derby historicky i regionálně se hrála hned tři!! Začnu na Hané v Olomouci, kam přijel ostravský Baník. Už v týdnu jsem mluvil s šéfem bezpečnostních opatření Sigmy a přál mu výhru sportovní i bezpečnostní. Vyšla jen ta druhá (doufám), ale tentokrát musím souhlasit s trenérem Sigmy Jílkem, že rozhodčí utkání ovlivnil. Pro toto utkání totiž platí všechno to pozitivní i negativní, co jsem napsal v úvodních odstavcích, tedy že fotbal je dnes rychlý, diváci na tribunách udělají skvělou atmosféru, derby utkání a atmosféra vyhecují hráče i trenérské lavičky a tomu celému podlehne i rozhodčí a udělá takové chyby, kterými výsledek ovlivní. Vyloučení, tedy okamžitá červená karta pro domácího hráče Zifčáka byla hrubá chyba. Zifčák sice, jak tvrdí pravidla, ručí za své tělo, ale on o faulovaném Svozilovi nevěděl, bylo to nešťastné a hlavně Svozilovi (odchovanci Sigmy) vůbec nic nebylo a srdceryvné vystoupení bylo jen divadlo, na které skočil, doufám, že neúmyslně, i rozhodčí. Vzhledem k tomu, jak ušetřil od červené karty, za druhou žlutou hráče Baníku tuším Sora, tak si neúmyslnou chybou nejsem zcela jist…
S velkou nadsázkou považuji utkání Karviné s Teplicemi za malé derby dvou nejvzdálenějších klubů v soutěži. I když domácí tým se ujal vedení, hosté za chvíli vyrovnali a utkání skončilo remízou, která nevyhovovala nikomu. Vzhledem k postavení v tabulce by i Teplice a jejich trenér Kučera raději bodovaly za tři body.
Na závěr jsem si nechal dvě historická i regionální derby, ve kterých vyhrály oba domácí týmy, i když vstřelily první branku, A vyhrály proto, že oba v kolonce inkasovaných branek uhrály nulu.
Začnu derby Hradec Králové v. Pardubice. Domácí vyhrály 2:0 a potvrdily tak výsledky i na nováčka soutěže kvalitní hru. Především díky zkušenému trenérovi Koubkovi hrají dobře organizovaně, což je základ úspěchu týmu tohoto typu a potvrzují to nejen tři výhry v řadě, ale i tři čistá konta k tomu. Malé derby je to pro mě proto, že jsem rok základní vojenské služby prožil na letišti v Hradci Králové v dresu tamního VTJ, pro později narozené Vojenská tělovýchovná jednota.
Druhým velkým regionálním i historickým derby, o kterém také něco vím z působení ve Zlíně, se hrálo v Uherském Hradišti. Jejich vzdálenost odhaduji na cca 30 km. Opět vyhrál domácí tým 3:0, který také logicky jako první skóroval. I tady platí všechno z úvodu tohoto komentáře. Jak jsem viděl ve zpravodajství v televizi i tady došlo k potyčce hráčů i laviček, i tady údajně rozhodčí ovlivnil výsledek utkání. Četl jsem názor kapitána Zlína Tomáše Poznara, kterého jsem trénoval ve Vítkovicích jako mladého hráče na hostování ze Zlína. Proto vím, že je to inteligentní kluk, pracovitý fotbalista a jeho názor se mi zdá velmi objektivní. Je mi jasné, že druhá strana to vidí jinak.
Nevím, jestli ještě někdy bude další prvoligové kolo tak rušné, dramatické a bohaté na chyby rozhodčích a rozdílné názory na ně. Jsem přesvědčen, že to není správná cesta, ve vyspělých ligách něco takového vidět není, je tam více fotbalu, i když nějaká divácká výjimka by se určitě našla, jako aktuálně nedávno ve francouzské lize v Nice. Jenže tentokrát jsem opravdu zvědav na vyjádření některých komisí na FAČR, především rozhodčích a disciplinární. Rozhodčí se mi totiž v poslední době zdají někdy nesprávně přísní a někdy nesprávně tolerantní a to ne podle pravidel, ale tak, jak jim to vyhovuje…