O české nejvyšší fotbalové soutěži se traduje, že je velmi těžkou soutěží, protože je atletická, soubojová, takticky vyspělá. Já s tímto názorem naprosto souhlasím, protože to je trend, který je charakteristický pro moderní fotbal. Jenže v jednom parametru za vyspělými ligami zaostáváme a tím je technická kvalita, fotbalové myšlení. Tzn. práce s míčem, kvalitní první dotek, orientace v prostoru, rychlé řešení herní situace atd. Vzhledem k tomu, že ten poslední parametr je daleko složitější zdokonalovat tréninkem, (s tím se fotbalista musí tzv. narodit), a snadnější je zlepšit kondici a sílu v osobních soubojích, proto i fotbalově kvalitnější týmy jako Slávia, Sparta a Plzeň to nemají v každém utkání jednoduché. Navíc v utkáních proti těmto favorizovaným týmům nemají trenéři soupeře problém hráče motivovat, což je pro ně velký bonus.
I proto v tomto kole tým Českých Budějovic běžecky stačil favorizované Spartě a držel ji celé utkání v nejistotě zisku tří bodů. To se Spartě nakonec podařilo zaslouženě, ale poměr střel na branku 32:7 pro Spartu a výhra „jen“ 1:0 svědčí o dalším nedostatku českého fotbalu a tím je efektivita zakončení, což je potom nejvíce vidět na mezinárodní scéně.
Další favorit pražská Slávia hrála v Karviné nerozhodně 3:3, což je při pohledu na tabulku velké překvapení, ovšem při vyhodnocení reálného rozpoložení Slávie, tak už ne. Hodnotit tuto situaci by vyšlo na samostatný komentář. Vědomi si toho byli určitě trenéři a hráči Karviné a na hřišti to bylo vidět. Obrovská bojovnost domácích hráčů, vysoká agresivita, často až za hranou pravidel a podle mého názoru nedostatečně posuzována ze strany rozhodčího, což se mi zdá v naší nejvyšší soutěži celkově jako negativní trend, který potom vede k častým zbytečným zraněním hráčů. Zajímavostí je určitě fakt, že na každé straně padlo po dvou brankách po rohových kopech.
Viktoria Plzeň po vyřazení z Konferenční ligy zažila další zklamání v Mladé Boleslavi, kde prohrála s nováčkem Hradcem Králové 1:0. Jsem si zcela jistý, že k argumentům z předchozího odstavce o motivaci hráčů proti favoritovi patří v tomto případě i trenér Koubek, který skončil v Plzni dost bolestně.
Čtvrtým favoritem a čtvrtým českým zástupcem v evropských pohárech, který v tomto kole neuspěl, dalo by se říci velmi zklamal, byl Jablonec, který prohrál naprosto jednoznačně v Olomouci 4:0. K tomuto utkání a výsledku mám dvě poznámky. Opět musím ocenit hru mladých dravců odchovanců Sigmy, protože znovu potvrdili, že v Sigmě se pracuje s mládeží velmi dobře. Tamní situaci dobře znám z minulosti, seznam vychovaných fotbalistů na velmi vysoké úrovni by byl dlouhý, v Sigmě jsem pracoval 17 let a jsem rád, že efektivita v počtu hráčů pro „A“mužstvo a občasné pomoci rozpočtu klubu je stále vysoká a ve vysoké kvalitě.
A nyní krátce k Jablonci. Jsem přesvědčen, že roli v tomto utkání hrála i jistá fyzická a psychická únava, možná určitá podvědomá odpočinková fáze po jednoznačném postupu do skupiny Konferenční ligy přes Žilinu. Jenže zabránit tomuto nezdravému efektu může především trenér a já, přesto, že trenéra Radu velmi respektuji, tak také vím, že on moc neuznává, proto nevnímá, a proto neřeší při tzv. „anglických“ týdnech unavenost hráčů v následném utkání a to mohlo hrát roli, protože nepochybuji, že si správně příčiny vyhodnotí, zda únava nebo „odpočinek“ hráčů po úspěšném poháru hrála negativní roli.
Druhá poznámka k Jablonci se týká srovnání s výchovou odchovanců pro ligu. V Jablonci se vždy v minulosti (poznal jsem to i při mém jabloneckém trenérském angažmá) sázelo na hotové hráče z Prahy, které si klub z pohledu trenéra zcela nekoncepčně půjčoval, jablonecká mládež byla jen jako povinnost, ne pro výchovu vlastních hráčů pro „áčko“. Vzhledem k tomu, že jsem před Jabloncem 17 let pracoval v Sigmě, tak to byla pro mě velká změna, samozřejmě negativním směrem. Dnes už je v Jablonci situace lepší, ale odchovanců tam stále moc nevidím, kromě Pleštila, Čvančaru a Kubistu, pokud jsem na někoho zapomněl, tak se omlouvám. Těch olomouckých bych vyjmenoval za tu dobu určitě dvacet i více.
Dalším utkáním, které mě zaujalo v kontextu s Jabloncem byla výhra Bohemians s Teplicemi 4:2. Kromě tradičně bojovných „klokanů“ jsem přivítal po delším zranění nastoupivšího kapitána a snad můžu říci legendu Bohemians Josefa Jindříška. Proč v kontextu s minulým odstavcem? Protože Pepovi Jindříškovi jsem dal šanci v nejvyšší soutěži právě já, jako trenér Jablonce odchovanci Jablonce. Bylo to na Slávii (tenkrát hrávala na Strahově) tuším v sezóně 2002-2003. Že vydržel tak dlouho? To mě nepřekvapilo, protože jeho mentalita a charakter to předpokládaly, což jsem já dokázal ocenit…
Zdá se, že hráči Slovácka se již konsolidovali ze zátěže v době kvalifikačních kol evropských pohárů a tentokrát vytvořili rekord v počtu vstřelených branek v utkání při výhře 2:1 s nebezpečnými Pardubicemi. Oni totiž v předchozích kolech vždy vstřelili jen jednu branku (3x 1:0, 1x 1:1 a 1×1:2). Tentokrát by na výhru jedna branka nestačila.
Dlouhodobě sleduji také dění v Baníku Ostrava a šachy s trenéry a zvolenou herní koncepcí. Velmi se mi líbí změny, které klub provedl (volba trenéra Smetanu“) a jsem rád, že jím změněná herní strategie na přímočarý fotbal nese ovoce, v tomto případě další body za výhru 1:0 s Mladou Boleslaví. Vítězná branka Fleischmana volejem křížem celou brankou do šibenice by mohla být skvělou reklamou na fotbal.
Na závěr jsem si nechal utkání Liberce se Zlínem. Hosté vyhráli 1:0, Liberec tedy zůstává na posledním místě tabulky. Mě ovšem zaujala jiná věc. Po utkání i dnes (pondělí) se v médiích roznesla informace, že novým trenérem bude Luboš Kozel. Předesílám, že respektuji každého trenéra, včetně trenéra Kozla. Problém v tomto případě mám s libereckým klubem. Pokusím se být stručný. Ve fotbalově dávné minulosti, herní strategie nikdo neřešil, trenéři se točili podle jména. Dnes by mělo sportovní vedení klubu zvolit strategii, na kterou má typologicky hráče a kterou na ně trenér napasuje. Na příkladu Baníku je vidět, když se udělá v této volbě chyba, tak trvá dlouho ji napravit, udělal to až trenér Smetana). Liberec byl dlouhodobě zaměřený na přímočarý, běhavý a bojovný fotbal. Trenér Kozel je skvělým trenérem, ale na zcela jiný způsob hry, zaměřený na dominantní držení míče kombinací nakrátko, tzv. „tiki-taka“. Přiznám se, že na tuto volbu jsem zvědavý, Liberci přeji úspěch, ale této volbě nerozumím.