Ano, platí pravidlo, které je prezentováno v nadpisu tohoto mého komentáře, ale často tomu tak není, hráči přestanou věřit a nepříznivě se vyvíjející utkání už jen dohrají do konce. Pokud tomu tak není a celý tým bojuje až do závěrečného hvizdu rozhodčího, svědčí to o mentální síle tohoto týmu. Jenže ta se dá sice nabuzením před utkáním nastartovat, jenže za krátkou dobu utkání vyprchá, pokud ji hráč nemá vrozenou. Nedá se totiž ani tréninkem vybudovat. Tu musí mít člověk, tedy i fotbalista v sobě, musí se s ní narodit nebo ji musí prostředí, v kterém žije pěstovat. Proto je pro tým v tomto kontextu vždy klíčový výběr hráčů do týmu se správnou mentalitou. Samozřejmě jenom to by nestačilo, je mnoho dalších předpokladů, že vychováme nové Součky a Coufaly, ale mentalita a k ní i charakter je jedním z nejdůležitějších.
Proto mě zaujaly v některých utkáních tohoto kola příběhy, které potvrzují správnou mentalitu celého týmu, což je pro trenéra vždy velmi pozitivní zpráva. Do této kategorie zcela jistě patřilo utkání Sigmy Olomouc s Českými Budějovicemi se závěrečným výsledkem 3:3. V tomto utkání museli být spokojeni diváci na stadionu (naštěstí už tam mohl určitý počet být) i u počítačů (nejvyšší soutěž vysílá jen O2 TV). Utkání mělo nejen dramatický průběh s infarktovým závěrem pro hostující tým z Českých Budějovic, ale i potřebnou kvalitu ve způsobu střílených branek. Na začátku tohoto komentáře zmíněnou mentalitu bojovníků potvrdil zejména domácí tým Sigmy, který ještě v 86. minutě prohrával 1:3, přesto stihl s pomocí nadstavení vyrovnat na konečných 3:3. Přidám jednu zajímavost k tomu, kterou si ne každý všiml. Rozhodčí ukázal, že nastaví 6 minut, což bylo správné vzhledem k prostojům se zraněními a systémem VAR. Jenže hráči Dynama při vedení 3:2 v nastavení zdržovali zbytečně příliš „okatě“ při zahrávání rohového kopu, proto jim rozhodčí ukázal, že přidá ještě něco přes 6 minut. A přidal, protože v času 96 minut a 30 sekund padla vyrovnávací branka. Můj závěr? Kdyby hráči okatě nezdržovali kvůli ušetření několika vteřin, tak by si tři body odvezli na jih Čech.
Co jsem měl na mysli termínem „způsob střílení branek“ v předchozím odstavci? Většina branek v tomto utkání byla realizována, kromě standardních situací, s pomocí dlouhých míčů buď za obranu nebo 50-ti metrové diagonální pasy do křídelních prostorů a následných centrů do pokutového území. To je totiž recept na obranné postavení soupeře, zejména po zisku míče, kdy soupeř ještě po své ztrátě míče není v ideálním obranném postavení. Jen doplním, že naprostá většina branek nejen v minulém, ale i v tomto kole padla tímto nebo hodně podobným způsobem. Nevybavuji si, že by nějaká branka padla po zdlouhavém obehrávání soupeře krátkými přihrávkami. Opakuji totiž, co tvrdím a sleduji mnoho let, že to není ideální strategie pro české fotbalisty a bylo to vidět i na letošním EURO 2020.
Další důkaz o mentální síle svého týmu dostal trenér Zlína Jelínek. Jeho tým prohrával v Karviné 2:0, ale konečný výsledek zněl 2:3 pro Zlín. V předchozích komentářích jsem kritizoval nízkou efektivitu systému výchovy mládeže pro svůj prvoligový tým ve Zlíně, možná dochází k postupnému zlepšení, protože vítěznou branku vstřelil mladý odchovanec Zlína Cedidla.
Naše nejvyšší soutěž je známá charakteristikou „soubojová“. Toto označení potvrdilo několik utkání, občas jsem při jejich sledování přivíral oči a nezáviděl rozhodčím. Jsem přesvědčen, že by měli být přísnější, protože na mezinárodní úrovni se tak nehraje, kromě Skotska a týmu Glasgov Rangers se Slávií… Týká se to v tomto kole utkání Bohemians v. Sparta 1:1.
Nyní se zmíním o tématu výhody širokého kádru hráčů. V minulosti české kluby hrající evropské poháry často konstatovaly, že mají náročný program, který nezvládají. Tehdejší fotbaloví „experti“ (úvozovky tam nejsou náhodou) to vyvraceli s odkazem, na kluby z vyspělých lig, které systém středa + víkend zvládají běžně. Už tenkrát jsem se jako prvoligový trenér našich trenérů zastával, i když jsem tento náročný režim utkání dvakrát zvládl jako trenér v podprůměrných personálních a regeneračních možnostech cestou do finále „Českého poháru“, dnes MOL Cupu na Strahově jako trenér Ratíškovic a Jablonce. Argumentoval jsem daleko vyšší a kvalitnější šířkou kádru hráčů těchto zahraničních klubů, než jsme měli my. A nyní vidíme rozdíl mezi týmu s širším kádrem hráčů (Sparta, Slávia, nyní Plzeň a Baník Ostrava) a těmi ostatními i nás.
V této sezóně a náročném programu, včetně několika zraněných klíčových hráčů, využívá šířku hráčů v kádru úspěšně trenér Viktorie Plzeň Bílek. I díky tomu vyhrála v tomto kole v Liberci 0:1, využívá ji úspěšně i Baník Ostrava, tentokrát výhrou s Pardubicemi 3:1, o které rozhodli hráči z lavičky. I trenér Baníku si pochvaluje, že za hlavní příčinu dobrých výkonů a výsledků stojí aktuální šířka kádru a zvýšená zdravá konkurence v něm.
Slovácko naopak takový kádr v potřebné kvalitě nemá a z evropské soutěže i proto vypadlo. Trenér Svědík musí volit i úspornější způsob hry, než by si přál, navíc v několika posledních utkáních musel jeho tým hrát v oslabení, proto defenzivněji na udržení těsného vedení 1:0, kterým získal tři body již 3 krát, tentokrát s nováčkem v soutěži Hradcem Králové. A pro doplnění karet červenou obdržel tentokrát i trenér Svědík…
Změna po tomto kole nastala na prvním i posledním místě tabulky. Na špici se ocitla Viktoria Plzeň nejen díky remíze Sparty na Bohemians, ale i díky odloženému utkání Slávie se Sigmou Olomouc. Slávia vyhrála v Mladé Boleslavi 2:0, i když domácí se zlobili na rozhodčího za neuznání branky Skaláka pro faul na Oscara. Já s nimi nesouhlasím, podle mého názoru VAR rozhodl správně, byl to jasný faul a odstrčení loktem. Chybou Oscara bylo, že nic takového nečekal, soustředil se jen na míč, kdyby ano, tak se zpevní a Skalák se k míči vůbec nedostane a nevznikly by ani alibistické stížnosti domácích na příčinu jejich porážky.
Na konec tabulky klesl Liberec. Nejen díky prohře s Plzní, ani úzkému kádru hráčů, ale především, podle médií překvapivé výhře Teplic 1:0 s Jabloncem. V posledních týdnech já totiž považuji Jablonec za kandidáta na minimálně druhou polovinu tabulky. Přiměl mě k tomu pohled na výkon s Celtikem Glasgow. Nejde mi tak o výsledek, ale výkon. Jablonečtí hráči mně připadali pomalí, těžkopádní, bez jiskry. Uvidíme, možná si s tím zkušený trenér Rada poradí.