Omlouvám se za termín „poglasgowské“ v nadpisu tohoto svého komentáře k dalšímu kolu naší nejvyšší fotbalové soutěže, ale ani mě nenechaly klidným události, které se staly během a po čtvrtečním utkání Evropské ligy Slávie s Glasgow Rangers. Patřím také k těm, kteří nic takového za svojí fotbalovou kariéru hráče i trenéra nezažili a předpokládám, že svoji chybu, z které se poučí, si uvědomí i hráč Slávie Ondřej Kúdela. Jednoznačně odsuzuji reakci skotského klubu včetně dosud opěvovaného trenéra Gerrarda, (který tímto potvrdil moje vnímání těchto bývalých skvělých fotbalistů jako trenéry s hráčským myšlením), a hráče Kamary. Ale současně nesouhlasím s verbální iniciativou hráče Slávie Kúdely v níž řekl cokoliv. Jeho tým totiž v té chvíli měl postup jasný, soupeř byl oslabený a prohrával. Proto Kúdela neměl důvod být frustrovaný, měl být nad věcí. Já vím, nedošlo mu, co jeho věta, kterou neznám, způsobí.
A nyní už k průběhu tohoto kola F:L. Byl jsem zvědavý, jak se tým trenéra Trpišovského vyrovná s výše popsanou kauzou a ukázalo se, že psychická odolnost tomuto týmu opravdu nechybí, včetně Ondřeje Kúdely, což také pomáhá ke skvělým výkonům a výsledkům celého týmu Slávie. I bez vyloučeného hráče Simu nevyzařovala z nich pochybnost, že chtějí vyrovnat rekordní sérii 36-ti utkání bez prohry, kterou vytvořila opět Slávie pod trenérem Šilhavým. Po vyloučení opavského Kulhánka a vyrovnání počtu hráčů na hřišti nebylo o vítězi utkání pochyb. K výhře 4:0 přispěl i podle mého názoru přísný pokutový kop po „faulu“ na Kuchtu, který svůj pád po kontaktu se soupeřem hodně zvýraznil sám.
Pro mě bylo hodně zajímavé tzv. „Podještědské“ derby Jablonec v. Liberec. Zažil jsem jich jako trenér Jablonce 5 a rád vzpomínám na utkání, kdy jsme cca ve 30. minutě prohrávali doma 0:3, do poločasu snížili po dlouhých autových vhazování na 2:3 (v Jablonci bylo v té době o 4 metry užší hřiště) a v závěru utkání vyrovnal kapitán týmu, nedávný trenér Mladé Boleslavi Jožka Weber. Sobotní utkání se hrálo na hrací ploše, která byla více hnědá než zelená, což je a i tenkrát bylo v této roční době v Jablonci normální, ke škodě fotbalu. Náplastí byla tentokrát výhra Jablonce 2:1. Utkání bylo, vzhledem i k podmínkám velmi kvalitní, protože oba týmy chtěly získat tři body.
Slovácko porazilo ostravský Baník 2:1 a to zejména zásluhou výkonu v prvním poločasu. Tým trenéra Svědíka i po tréninkovém výpadku díky karanténě potvrdil své ambice umístit se na příčce zaručující účast v evropských pohárech. Tento tým je mentalitou hodně podobný týmu Slávie, a proto je úspěšný. Přímým opakem je tým Baníku, který je podle mého názoru poskládaný mentalitou z různých typů hráčů, velmi nevyvážený je (opět podle mého názoru) i management a na kolísavých výkonech na hřišti je to vidět. To, jak jsem si dnes přečetl, že vedení klubu po závěrečném hvizdu rozhodčího to neslo nelibě můj odhad potvrzuje, protože oni ani v nejmenším si neuvědomují i svoji zodpovědnost za po všech stránkách (nejenom té sportovní) vyvážený tým.
Výsledek, který mě potěšil se zrodil v Karviné, kde vyhrál tým Sigmy Olomouc 1:0. Potěšil mě nejen proto, že jsem v klubu mnoho let pracoval, ale také proto, že tento klub byl vždy postaven na odchovancích, které klub vychovával ve velkém počtu. Když pominu 14 hráčů odchovanců Sigmy, které jsem ve svém komentáři vyjmenoval nedávno a kteří aktuálně hrají v jiných klubech nejvyšší soutěže u nás i v zahraničí, tak v Karviné jich nastoupilo v základní sestavě dalších 7 a 3 v průběhu utkání. Takovou efektivitou výchovy svých odchovanců se, možná kromě pražské Sparty, zřejmě nemůže pochlubit žádný prvoligový klub.
V souvislosti s Karvinou mě napadá ještě jedna událost, která se mi nelíbí. Tím bylo už v týdnu odvolání trenéra Jarábka. I když neznám možná některé okolnosti tohoto kroku, tak zdůvodnění nějakou negativní sérií a neuspokojivými výkony je pro mě určitým alibismem sportovního vedení. Já jsem totiž práci trenéra Jarábka několikrát z pohledu výkonů týmu chválil. Pochybnosti mám i díky sportovnímu řediteli Lubomíru Vlkovi, díky své osobní zkušenosti s jeho neuvěřitelnou zbabělostí v hodnocení práce trenéra …
Pražská Sparta jela do Českých Budějovic prodloužit sérii vítězných utkání pod trenérem Vrbou a prolomit nepříznivou bilanci právě s tímto soupeřem. Bezbrankový výsledek utkání sice ukazuje, že se jí to nepodařilo, ale není z něj zřejmé, že se jí to nepodařilo po velmi špatném výkonu, protože hráči Českých Budějovic byli výhře podstatně blíže (3x nastřelili konstrukci branky za již překonaným brankářem Sparty Nicou).
V posledních třech utkáních tohoto kola se střetly týmy z druhé poloviny tabulky. Všichni by v těchto utkáních velmi potřebovaly zvýšit svoje bodové konto třemi body za výhru, ale paradoxně se to nikomu z nich nepodařilo, i když z průběhu utkání bylo evidentní, že pro to na hřišti dělají maximum a utkání byla velmi dramatická.
V utkání Pardubic s Mladou Boleslaví a remíze 2:2 „domácí“ Pardubice potvrdily, že nejsou v klidném středu tabulky náhodou, Mladá Boleslav zase zlepšenou formu po příchodu mnoha posil.
Příbrami nepomohla k zisku tří bodů v záchranářském utkání s Brnem s výsledkem 1:1 ani výměna trenéra Horwátha. Tady musím odvolání trenéra vnímat jako poslední možnost otočit kormidlo negativních výsledků (vysoké prohry) na správnou stranu, což se na rozdíl od Karviné dalo čekat a nepřekvapilo to, na rozdíl od trenéra Karviné Jarábka, ani trenéra Horwátha.
Posledním remízovým utkáním 1:1 bylo utkání Teplic s Bohemians Praha. Oba týmy se nachází těsně nad sestupovým pásmem a zisk jednoho bodu je tam udrží, i když tři body by to jistily pevněji. V týmu Teplic se opět gólově prosadil mladý Kodat.
Při pohledu na sestavy všech týmů mě zaujalo velké množství neznámých jmen na postu brankáře. Jsou to např. Vágner ve Slávii (víme proč), Digaňa v Opavě, Bačkovský v Bohemians, Čtvrtečka v Teplicích, Ciupa v Karviné, Šiman v Příbrami a Letáček v Pardubicích. Musím říci, že ani jeden svým výkonem nezklamal a zdá se, že naše česká brankářská škola se o svoji budoucnost nemusí obávat. Uvidíme, kteří z nich postupně nahradí i české brankáře (aktuálně Koubek, Pavlenka, Vaclík, Jedlička, v minulosti Čech, Mikloško, Srníček…).