Asi už není překvapením, že se 22. kolo F:L nehrálo vlivem pandemie COVID-19 kompletní, ale dvě utkání byla odložena (Pardubice v. Slovácko a Jablonec v. Sparta Praha). Z mého pohledu bylo nejzajímavější (to neznamená, že nejkvalitnější) utkání Slávie s Baníkem Ostrava. Moc jsem se na něj těšil a byl jsem zvědavý, jak si povede tým ostravského Baníku, který jsem v předchozích komentářích často kritizoval, po změně trenéra proti v současné době nejlepšímu týmu u nás Slávii Praha. I díky nezvyklému úvodu utkání, které způsobilo vyloučení hráče Baníku Filla už ve třetí minutě utkání, jsem získal mnoho neočekávaných poznatků.
V první chvíli při vytažení červené karty rozhodčím jsem byl zklamaný. Ne proto, že by udělení červené karty bylo ze strany rozhodčího nesprávné, ale proto, že utkání bude tímto okamžikem velmi ovlivněno a sportovní srovnání, které jsem v tomto utkání hledal bude velmi zkresleno. Přesto jsem se musel smířit s tím, že červená karta byla udělena správně a kdybych utkání neviděl a byl požádán o jméno hráče, který se takto provinil, tak bych zcela jistě uhodl zkušeného, ale podle mého dlouhodobého názoru nedisciplinovaného hráče Filla. V posledních utkáních jsem jeho výkony hodnotil velmi dobře, ale chybí mu u něj disciplína a to především ve vyhrocených utkáních a tím pro každého soupeře to na Slávii je.
A co mi utkání díky takto brzkému vyloučení ukázalo? Stručně řečeno, že nový trenér Baníku převzal tým dobře trénovaný kondičně i takticky, že při absenci několika nedisciplinovaných hráčů, včetně vyloučeného Filla dokáže být soudržný, a že tým Baníku nyní vede trenér odborně zdatný, psychicky vyrovnaný a schopný vhodným koučinkem a pozitivními zásahy do průběhu extrémně špatně se vyvíjejícímu utkání s nejsilnějším soupeřem ho zvládnout. Pro trenéra Smetanu to byla opravdu těžká zkouška.
Utkání hodně ukázalo i trenéru Slávie Trpišovskému a především samotným hráčům Slávie. 1. Potvrdila se platnost tzv. „Csaplárova“ pravidla (já jsem ho nikdy nezpochybňoval, protože je to i moje zkušenost), které říká, že vedení 2:0 je pro vedoucí tým daleko zrádnější, než těsné vedení 1:0. A to se podle mého názoru stalo hráčům Slávie. Brzké vyloučení soupeře, brzy gól na 1:0, poté nešťastná ruka soupeře a penalta na 2:0. 2. Ztráta týmového pojetí hráčů Slávie, jak řekl i kapitán Bořil po utkání. 3. Poločas v kabině obou týmů: Od trenéra Trpišovského varování na podcenění situace, v soupeřově kabině apel trenéra na „morálku“. 4. Úprava rozestavení, vše podpořeno brzkým snížením na 1:2, nástup rychlostních typů hráčů (De Azevedo a Sor,) a hra na brejky.
Pro hráče Slávie to bylo proto velmi poučné utkání a pro ně důležité, že i přesto vítězné. V minulých komentářích jsem právě tyto dva týmy srovnával a pro Baník Ostrava srovnání se Slávií Praha nevyznělo nijak příznivě z hlediska týmu i celého klubu. Tentokrát to v některých ohledech vyznělo lépe pro tým Baníku, i když bez bodového zisku. Zcela jistě má nový trenér Ondřej Smetana na čem stavět, ale na zkušeného hráče Filla by to být nemělo…
Další utkání, které mě hodně zajímalo se hrálo v Plzni, kam přijela Sigma Olomouc. Jsou to totiž dva kluby, v kterých jsem ve své hráčské kariéře nastupoval v první lize. V přestupním termínu říjen 1977 jsem ze Sigmy (tehdy druholigové) přestoupil do Škody Plzeň a byl tak průkopníkem dnešní praxe přestupů hráčů Sigmy do Viktorie Plzeň, jako Kalvach, Hubník, Hořava, Chorý, čerstvě Falta. Favorizovaná Viktoria vyhrála 1:0 a to zaslouženě, i když herně se jí tým Sigmy vyrovnal, ale nedokázal se prosadit, na rozdíl od soupeře, ve finální fázi hry. Vítěznou branku Viktorie vstřelil francouzský kanonýr Beauguel, což mě vůbec nepřekvapilo. Mám ho totiž zařazeného dlouhodobě ve svém virtuálním žebříčku daleko výše, než jeho konkurenta Ondráška. Beauguel je daleko pracovitější hráč a hodně práce pro tým odvede nejen vstřelením důležitých branek, ale také „černou“ prací ve hře.
Výsledky pěti zbývajících utkání, kde se předvedly týmy z druhé poloviny tabulky tak trochu vyjasňují situaci na jejím konci. Dokonce si dovolím tvrdit, že se zohledněním jejich aktuální formy naznačují, komu zůstanou „oči pro pláč“ ze sestupu. Projděme ta utkání postupně:
Bezbranková remíza Zlína s Bohemians vzhledem k tabulkovému postavení říká, že z ní nemá radost nikdo, nejraději by totiž oba týmy získaly body tři, ale v jejich situaci berou oba i ten jeden bod podle hesla „jeden bod je lepší, než nic“. Všechno to mohl změnit hráč Zlína Simerský proměněním pokutového kopu. Míč ovšem poslal nad branku.
Dobrou formu v posledních kolech ukazují Teplice a Mladá Boleslav. Teplice porazily v klíčovém utkání Opavu 3:1 a tři body jsou po remízách 1:1 se Slávií a v Ostravě dalším důkazem dobré formy. Opavští naopak jsou především díky svojí neschopnosti proměňovat šance, které si zlepšením herního projevu vypracují zřejmě odsouzeni k sestupu.
Dobrou formu po sérii bez výhry pod novým trenérem Jarolímem a tříbodovém zisku před týdnem potvrdila Mladá Boleslav výhrou v Českých Budějovicích 3:1. A byla to výhra zasloužená. I tady se potvrzuje, že i nový trenér potřebuje určitý čas k přebudování herního stylu a s ním spojenou přestavbou týmu. Příchody několika zkušených (dražších) hráčů jsou známkou toho, že klub jako Mladá Boleslav nepatří tam, kde se momentálně v tabulce nachází.
Zbrojovka Brno se také herně zvedla, ale asi to na záchranu nebude stačit. Remíza 1:1 v Karviné a po dobrém výkonu je potvrzením zlepšení, ale i tak by Brno k záchraně potřebovalo tříbodová utkání a to se mu nedaří.
Stejně je na tom i Příbram, která prohrála na vlastním stadionu s Libercem 0:2. Liberecký Slovan se tím přihlásil o vstupenku do evropských pohárů, ale tam mají namířeno také kromě Slávie a Sparty také týmy Slovácka a Jablonce, kteří v tomto kole nehrály.
Na závěr tohoto komentáře poznámku k netradiční statistice. Všichni víme, že v současném fotbalu se stále více prosazují hostující týmy díky tomu, že domácí se snaží tvořit hru a pokud na to nemají kvalitu, tak dochází ke ztrátám míčů a rychlým protiútokům a brankám. Platí to tak, jak pozorně sleduji ve všech evropských soutěžích. Kromě toho padá hodně branek ze standardních situací, jako jsou rohy, trestné kopy apod. Jenže není obvyklé, aby branky byly vstřeleny po autových hodech. V tomto kole tak padly branky tři. První branka Karviné, jediná branka Plzně a první branka Slávie. Pro upřesnění není rozhodující, zda vhazuje bránící hráč nebo útočící hráč. Že je totiž autový hod blízko vlastního pokutového území stejně nebezpečný, jako ten soupeřův zná každý trenér…