Druhým utkáním listopadového reprezentačního bloku bylo utkání skupiny „Ligy národů UEFA – Liga B“ s Izraelem v Plzni. Karty k postupu do „Ligy A“ byly rozdány matematicky jednoduše, ale sportovně to tak jednoduché být nemusí. Matematika totiž hovořila jasně v tom, že k prvnímu místu musíme obě zbývající utkání vyhrát a k tomu ještě tým Skotska nesmí vyhrát v Izraeli, což splnit sportovně není nic jednoduchého, navíc situaci nemáme tzv. jen ve svých rukou.
V každém případě po nejtěsnější výhře 1:0 v Plzni s Izraelem jsme stále ve hře a to byl základní cíl tohoto utkání. V předchozím přípravném utkání v Německu předvedl náš, dalo by se říci „testovací“ tým, dva rozdílné poločasy, stejně tomu bylo i tentokrát, jen v opačném pořadí. Proč tomu tak bylo tentokrát? V Izraeli jsme domácí tým zaskočili od první minuty vysokým presinkem, tentokrát nám to chtěl soupeř oplatit. Jenže náš tým na tento způsob hry Izraele zareagoval velmi správně tím, že po několika úvodních minutách zvolil brankář Vaclík jednoduchou a bezpečnou variantu při uvádění míče do hry. Převážnou většinu míčů posílal jednoduchým, docela by mě zajímalo, zda předem domluveným a nacvičeným způsobem, dlouhým kopem na polovinu soupeře a tam se přesunuli všichni naši hráči. Tím jsme nejen zabránili efektivnímu presinku soupeře, ale dosáhli jsme přečíslení na útočné polovině hřiště a byli aktivnější a nebezpečnější, než náš soupeř. Když k tomu přidala zejména pracovitá středová trojice Souček, Darida a Král s pomocí spoluhráčů aktivní represink po ztrátě míče, včetně velmi dobře hrajícího Jankta, tak z toho vyplývala naše permanentní aktivita směrem k brance Izraele, z které se zrodil i vedoucí gól Daridy. Několik úspěšnějších pokusů o rychlé protiútoky soupeře zlikvidovala tentokrát skvěle hrající česká obrana v čele se stopery Brabcem a Kalasem.
Druhý poločas byl úplně o něčem jiném a nabízí se otázka proč tomu tak bylo. První příčinu vidím v hlavách našich hráčů, kdy při vědomí nutnosti vyhrát a vedením 1:0 se většinou objeví zejména při slabší sebedůvěře hráčů obava o ztrátu příznivého výsledku. Když k tomu přidáme fakt, že způsob hry v prvním poločasu a aktivita v něm byla velmi fyzicky náročná, tak se na našich hráčích projevila podle mého názoru určitá únava, ztráta svěžesti, jak v médiích nazvali někteří novináři prostý aktuální úbytek sil, tedy kondice. Ten se logicky projeví menší pohyblivostí, ztrátou potřebné dynamiky, nepřesností v práci s míčem a jejich ztrátami včetně v prohraných osobních soubojích. Naopak soupeř ožil, neměl co ztratit. Naši hráči začali hrát individuálně se snahou předržovat míče, podle zásady trenéra Guardioli „kdo drží míč nemůže obdržet branku“, což v případě vedení o jednu branku platí, jenže ne s mnoha lacinými ztrátami míčů, což se našim hráčům stalo často. Hra se nám zcela rozpadla. Co je však trestuhodné a k zamyšlení, že tomu tak bylo i od 80. minuty až do konce, tedy v době, kdy jsme hráli přesilovku po vyloučení izraelského hráče. V samém závěru jsme mohli dokonce inkasovat branku, zachránil nás skvělý zákrok brankáře Vaclíka. V těchto pasážích to bylo především o hlavách, tedy o nervozitě a obavě o ztrátu důležitého těsného vedení. Třetí utkání listopadového reprezentačního bloku hraje náš tým ve středu opět v Plzni se Slovenskem, které potřebuje také bodovat, aby nesestoupilo do Ligy národů UEFA – Ligy C.