Uf, to byla šichta si asi řekli hráči Slávie po utkání s dánským mistrovským týmem Midtjyllandem. A já s nimi souhlasím. Zároveň chápu, že pohled nás odborníků a fotbalových trenérů je zcela odlišný, než fanoušků, tedy lidí, kteří kladou přímou úměru mezi kvalitou a počtem branek, které jsme včera neviděli. Několikrát jsem ve svých komentářích v minulosti napsal, že kvalitu neurčuje počet vstřelených branek a čím vyšší počet, tím je utkání kvalitnější. To by byly týmy z nejnižších fotbalových soutěží, kde utkání často skončí výsledkem 5:1 nebo 5:4 apod. kvalitnější, než týmy hrající Ligu mistrů.
Je to proto, že ve fotbalu fungují určité zákonitosti, které určují kvalitu týmu. Obecně mezi tyto zákonitosti patří psychika, kondice, taktika, herní činnosti jednotlivce a týmové pojetí. V těch zmíněných soutěžích jsou tyto parametry nedostatečné, navíc u obou soupeřů rozdílné.
Jenže v profesionálních soutěžích jsou týmy daleko lépe trénované, hráči musí mít vysokou úroveň kondice, fotbalovosti a taktické disciplíny, které říkáme organizace hry. Pokud tyto parametry mají oba soupeři na té nejvyšší úrovni, jak tomu bylo v utkání Slávie s dánským mistrem, tak utkání postrádá atraktivitu, kterou hledají fanoušci, ale neznamená to, že utkání postrádá kvalitu.
Tým Midtjyllandu potvrdil informace, o kterých jsme se dozvídali před utkáním, že je to tým velmi dobře organizovaný, atleticky skvěle připravený, proto rychlý v protiútocích a silný v osobních soubojích. Zkrátka ve všech těchto parametrech srovnatelný s týmem Slávie, proto kvalitnější, než většina týmů v naší nejvyšší fotbalové soutěži. Proto v tomto utkání fanoušci, kteří chtěli vidět spoustu vyložených šancí a míčů hlavně v síti hostujícího týmu byli zklamaní. S několika jsem totiž už mluvil.
Bezbrankovou remízu přesto já nevidím jako nějaký propadák Slávie. V pohárové matematice to není vůbec špatný výsledek a v případě Slávie to platí dvojnásob. Slávisté byli totiž v určité nevýhodě, která se v odvetě bude týkat domácího týmu a vysvětlím proč. Oba týmy totiž hrají podobným stylem, který je v domácích utkání s tentokrát srovnatelným nebo obecně kvalitnějším soupeřem nevýhodou. Domácí tým, v tomto případě Slávia, je v nevýhodě a bylo tomu i včera. Je totiž tím, který se musí snažit něco tvořit. Už proto, že hraje doma a potřebuje vyhrát. A soupeř se stává tzv. „zlodějem míčů“ , s vysokým postavením při rozehrávce soupeře, a hrozí z rychlých protiútoků po zisku míče. Tak tomu bylo i včera. Za týden tomu bude opačně, dánský soupeř bude ve stejné situaci, k postupu bude muset vyhrát, proto je výsledek 0:0 z Prahy pro Slávii lepší, než jiná remíza. To by Dánům stačilo k postupu 0:0 a taková nutnost tvořit by pro domácí Dány nebyla potřeba. A to bude Slávii vyhovovat, „zlodějem míčů“ se stane ona a že jí to funguje jsme viděli i ve skupině Ligy mistrů. Není totiž náhoda, a psal jsem o tom už několikrát, že v této přetěžké skupině s fotbalovými giganty získala dva body za remízy venku, kde byla tím „zlodějem míčů“ a doma třikrát prohrála. Prohrála proto, že byla nucena tvořit.
Proto je včerejší výsledek 0:0 pro Slávii hratelný a nic není ztraceno. To ale trenér Trpišovský dobře ví a tímto způsobem bude také s hráči celý týden pracovat, protože nastavení hlavy je ve sportu velmi důležité. Bylo by dobře, aby to věděli i fanoušci a při hodnocení výkonu týmu Slávie v prvním utkání v Praze brali v úvahu i kvalitu a tomu odpovídající výkon soupeře, protože ve sportu obecně platí, že hrajete podle toho, co vám soupeř dovolí a hráči Midtjyllandu toho hráčům Slávie mnoho nepovolili. Jenže to neznamená, jak jsem vysvětlil v tomto komentáři, že v Dánsku to nebude opačně. Já stále věřím Slávii, že postoupí.