Po netradiční covidem-19 poznamenané reprezentační přestávce pokračovala naše nejvyšší fotbalová soutěž. Podle mého názoru titulek tohoto komentáře nelže, opravdu se bylo na co dívat. Především bylo vstřeleno 27 branek, což dělá průměr tři branky na utkání. Stejný průměr jako po prvních dvou kolech byl potvrzen (ve dvou úvodních kolech padlo 27 a 28 branek).
Pro mě jako trenéra je zajímavá ještě jedna skutečnost, kterou jsem zjistil až v pondělním deníku Sport z grafických znázornění rozestavení jednotlivých týmů. Zjistil jsem z nich, protože všechna utkání vidět nestihnu, že hned 7 mužstev F:L hrálo zónově na tři stopery, což je z mnoha důvodů velmi vhodný způsob, ovšem musíte mít k jeho realizaci vhodné typy hráčů. Tři kvalitní stopery, pohyblivé halvbeky, dva útočníky a tři kvalitní středopolaře. Já jsem tak hrál sice už v roce 2000 v druholigových Ratíškovicích a v některých utkáních následně od roku 2001 v Jablonci, ale v dalších dvaceti sezónách jsem tak hrát některý tým viděl vyjímečně. V obou případech jsem na to měl opravdu skvěle typologicky vybavené hráče a neplatí to vždy. Trenér Jarolím tak hrál s reprezentací např. proti Uruquayi a bylo to fiasko.
Podobně jako v úvodních kolech mě nejvíce zaujaly týmy pražských „S“. Slávia snad poprvé negativně a Sparta pozitivně.
Favorizovaná Slávia byla snad pro každého fanouška fotbalu jasným favoritem v utkání s nováčkem F:L Pardubicemi, ale na hřišti to vypadalo jinak. Utkání skončilo 1:1 a to je pro Slávii ještě dobrý výsledek. Všude čtu, že příčinou byla špatná hra Slávie (určité podcenění tam zřejmě bylo), ale já jsem přesvědčen, že více platí konstatování, že to způsobil výborný výkon Pardubic. Trenér Krejčí zvolil vhodnou taktiku vzhledem ke kvalitám Slávie a možnostech svého týmu, tedy výborně organizovaný obranný blok, který tvořilo pět až šest bránících hráčů po celé šířce hřiště, čímž vykryly známou kvalitu Slávie v křídelních prostorech, kterou vytváří krajní obránci. Ale nejen to. Pardubičtí hráči dokázali v určitých pasážích hodně pozlobit rozehrávku Slávie vysokým presinkem nebo udržením míče na svých kopačkách v případě potřeby. Když se ujali vedení po chybě Hovorky, který při rozehrávce na vlastní polovině hřiště v širokém postavení obou stoperů a bez zajištění defenzívním záložníkem ztratil míč a pardubický Tischler samostatný nájezd na brankáře Koláře proměnil.
Hned v nástupu do druhého poločasu potvrdil útočník Slávie Musa roli efektivního žolíka a hlavou vyrovnal. Na vítězný gól už Slávia nedosáhla a překvapení, pro někoho možná šok, bylo na světě.
Sparta v neděli odpověděla výhrou v Karviné 2:5 a potvrdila sílu týmu, protože dokázala otočit dokonce dvoubrankové manko 0:2 na konečný výsledek 5:2. Kromě toho, že to potvrzuje vzrůstající sílu a sebevědomí Sparty, tak jsem si všiml jednoho v naší lize častého, ale jak se ukázalo důležitého detailu. Tím je neschopnost nebo naopak schopnost hráče hrát míč oběma nohama. Uvedu dva příklady. Obránce Lischka si vstřelil vlastní branku na 2:0 pro Karvinou, protože chtěl odkopnout čelem k vlastní brance Sparty míč levou nohou tzv. „bekhendem“, protože pravou si netroufal, i když míč šel jasně na pravou. Proto ten skončil v síti vlastní branky. Opačným příkladem je akce Krejčího staršího, který je, jak všichni víme levák, ale v 82. minutě postupoval po pravé straně hřiště s míčem a nebál se přihrát těžkou přihrávkou pravou nohou míč po zemi přesně na spoluhráče Kozáka a ten už věděl, co má udělat. S přehledem poslal míč do protipohybu brankáře Bolka na 5:2 pro Spartu. Přiznám se, že mě Krejčí starší překvapil, očekával jsem totiž v jeho situaci zaseknutí dovnitř na levou nohu. Zřejmě se v Itálii v Bologni, odkud se do Sparty vrátil, zdokonalil ve hře pravou nohou a nyní z toho těžil.
Ještě krátce k mladému Hložkovi. Opět potvrdil svůj velký talent a potenciál. Obě branky vstřelil po skvělých akcích, kdy věděl, co je třeba udělat a také to přesně udělal a nekompromisně poslal míč do sítě branky Karviné. Opravdu paráda.
Třetí favorit ligy Viktoria Plzeň mě opět zklamal. Vyhrál sice s trápící se Mladou Boleslaví 2:1, ale proč VAR uznal vítěznou branku Hejdy nevím. Já jsem viděl v momentě centru Hejdu o tělo v ofsajdu a určitě jsem nebyl sám.
V Jihomoravském derby porazil Zlín Brno 3:1, mám takový pocit, že nováček z Brna bude mít více starostí se záchranou, než druhý nováček z Pardubic.
Výhra Liberce v Českých Budějovicích 2:0 není překvapením. Hra venku Liberci a jeho stylu hry velmi vyhovuje a Českým Budějovicím ještě po změnách v týmu neladí všechno tak, jak by si trenér Hořejš přál.
Prohra Baníku Ostrava v Jablonci 2:0 je podle předpokladů, ani jsem si neuvědomil, že je to desáté utkání Baníku bez výhry a to není nic příjemného. Více, převážně kriticky, jsem psal o něm minule.
Sigma Olomouc vyhrála s Bohemians jasně 3:0 především díky efektivitě, o kterou se nejvíce zasloužil Houska dvěma brankami včetně zvláštně provedenému pokutovému kopu. Moc se mi líbil Roman Hubník, který zpevnil obranu a celou obrannou fázi hry týmu a proto tentokrát nula na kontě Sigmy není náhoda.
Skoro o fotbalový život se hrálo v Příbrami, kam přijela Opava. Konečná remíza 1:1 nic nerozhodla. Spokojenější byli po utkání určitě hostující hráči, protože domácí vedli a litují, že vedení neudrželi.