Ano, je to tak, stalo se to, čeho jsme se všichni báli. V jednom z klubů F:L si objevila nákaza koronaviru covid-19. Tím klubem je Baník Karviná. Proto musí všichni hráči i realizační tým do dvoutýdenní karantény, a proto se i tentokrát skupina o záchranu nehrála a dle rozhodnutí LFA se bude dohrávat 23. a 26. července.
Držitel mistrovského titulu (Slávia Praha) už byl znám dříve, pořadí na druhém a třetím místě (Viktoria Plzeň a Sparta Praha) také. V tomto kole se mělo rozhodnout o čtvrtém místě, které zaručuje předkolo Evropské ligy a pátém místě, které tým posouvá do finále o Evropskou ligu s vítězem střední skupiny. Vyluštěné tajenky zní, že 4. místo si remízou s Baníkem Ostrava pojistil Jablonec, do souboje o poslední místo v Evropě proti Mladé Boleslavi se propadl Liberec, tedy tým, který měl dlouho dobře „našlápnuto“, byl ve hře o Evropu nejen ve FORTUNA:LIZE, ale také ve finále MOL Cupu s pražskou Spartou. Ani jednu možnost nevyužil, zbývá mu ještě ta poslední opět na domácím stadionu s Mladou Boleslaví. Ta totiž po domácí výhře 3:0 s Bohemians Praha o vítěze střední skupiny sice prohrála v odvetě v „ďolíčku“ 1:2, ale to jí bohatě stačilo na postup.
Jak velkou váhu konfrontaci s Mladou Boleslaví dává trenér Liberce Hoftych svědčí sestava v tomto posledním kole na horké půdě v Plzni. Zřejmě předvídal, že jeho tým nezíská v tomto kole stejně bodů, jako Jablonec a to se také stalo. V základní sestavě Liberce proto nastoupilo několik talentovaných mladíků, hlavní opory trenér šetřil na utkání, které rozhodne o tom, zda byla sezóna úspěšná nebo nikoliv. Proto výhra Plzně 4:0 ani moc nepřekvapí.
Slavnostní ráz přidala tomuto utkání rozlučka s kapitánem týmu Romanem Hubníkem, který zanechal v Plzni hlubokou stopu a vrací se do Olomouce, do klubu, který ho pro vrcholovou kariéru vychoval. I já jsem měl tu čest se na jeho růstu podílet a musím potvrdit, že to byl opravdu stoprocentní profesionál, a proto měl tak úspěšnou kariéru v Česku i v zahraničí. Při této příležitosti nemohu nezmínit, že z olomoucké Sigmy je nyní v Plzni hned několik hráčů, kromě Hubníka ještě Hořava, Kalvach a Chorý a že „zakladatelem“ a prvním fotbalistou, který se z olomoucké Sigmy po této stopě vydal jsem byl už v minulém století, v přestupním termínu 1. října 1977 já. Tenkrát to bylo pro mě splnění mého dětského snu zahrát si někdy nejvyšší fotbalovou soutěž. V Plzni, která tenkrát nebyla špičkovým klubem, jako dnes, jsem působil 2 roky a 3 měsíce.
Určitě nejočekávanějším utkáním tohoto kola bylo tradiční derby pražských „S“. I když už oba soupeři měli jasno o umístění v závěrečné tabulce, tak prestiž způsobila, že se hrálo opravdu nadoraz a často za hranicí pravidel. I když se hrálo bez branek, tak se bylo na co dívat. Bohužel i na věci, které rádi nevidíme. Mám na mysli dvě zásadní. Opravdu nepochopím, proč rozhodčí nepotrestal jasný bezohledný faul mladého hráče Sparty Krejčího na hráče Slávie Ševčíka. Ano, já vím, že odpověď je jasná: „Protože už jednu žlutou kartu měl“. Jenže to byl jednoznačný záměr a vědomá chyba rozhodčího, s cílem ochránit hráče Sparty od vyloučení a to je špatně. To, že si po zasedání Komise rozhodčích přečteme přiznání rozhodčího Berky, stejně jako v případě pana Královce po utkání Sparty ve finále MOL Cupu s Libercem, že udělal chybu, podle mého názoru vědomou a úmyslnou, soupeřům Sparty není k ničemu. Navíc tento hráč, mladý Krejčí se na hřišti chová velmi agresivně ve hře i verbálně při každé příležitosti, angažuje se v každé strkanici, i když se ho vůbec netýká. V tom mi hodně připomíná ostravského Baroše. Rozdíl je ovšem v tom, že Milan Baroš toho moc ve fotbalu dokázal, ale i když Krejčí se zabudoval dobře do týmu Sparty, tak k Barošovi a jeho kariéře má ještě na míle daleko. Jeho chování na hřišti je neuvěřitelně neukázněné a rozhodčí ho za to ještě chrání.
Slávia měla v utkání určitě blíže ke vstřelení vítězné branky, ale brankář Sparty Heča byl skvělý, i když mu dvakrát pomohla branková konstrukce. Utkání mělo ještě jeden zajímavý, ale jak utkání ukázalo napínavý příběh spíše pro média než pro fotbalisty na hřišti a jejich trenéry. Jednalo se o zisk koruny krále střelců. Slávista Musa si střeleckou bilanci polepšit nemohl, nehrál pro žluté karty, nejblíže k ní proto měl Sparťan Kozák. Proto i mě překvapilo, že nehrál v základní sestavě od 1. minuty, ale až ve druhém poločasu. To jen potvrdilo, že trenér Kotal skládal sestavu tak, jak se mu osvědčilo v semifinále MOL Cupu proti Viktorii Plzeň, kdy Kozák hrál také až od 46. minuty a vstřelil dvě branky. Tentokrát to ovšem nevyšlo.