Nedávno jsem se tady na svých webových stránkách zmínil o tom, že jsem vedl Adriana Gulu jako trenér v Jablonci. Poznal jsem ho jako pracovitého a ctižádostivého fotbalistu a zřejmě je i takový jako trenér. Jak sleduji v médiích pracuje i na sobě velmi intenzivně, chce se neustále vzdělávat a posouvat v náročné profesi fotbalového trenéra a to stejné bude zcela jistě požadovat i po svých svěřencích v Plzni, protože stejný přístup k hráčům měl i v ostatních klubech, kde dosud trénoval. Potvrdil to i jeho bývalý svěřenec Ondřej Švejdík.
Proto mě okamžitě naskočila myšlenka, jak bude fungovat tým Plzně známý ne zrovna profesionálním přístupem ke své práci, tedy k fotbalu. Kabinu tam poslední roky řídilo tzv. „tvrdé jádro“ složené ze starších hráčů. Několikrát jsem se o této praxi v Plzni kriticky zmínil ve svých komentářích a i ze své zkušenosti tvrdím, že to trenér Gula nebude mít v Plzni jednoduché. Za posledních cca 10 sezón totiž v Plzni uspěl jen jeden trenér Pavel Vrba, který si dokáže starší hráče získat na svoji stranu. V tomto ohledu mi velmi připomíná trenérskou legendu pana Brücknera. Jenže fotbal se vyvíjí velmi rychle jak na hřišti, tak ve fungování a přístupu hráčů včetně nároků majitelů klubů a jejich zástupců sportovních ředitelů či manažerů.
Že fungovat podle nastavení „tvrdého jádra“ není dobrá cesta se přesvědčili i hráči Viktorie Plzeň, členové „tvrdého jádra“, když povýšili přestupem do pravého profesionálního prostředí v Německu, Itálii či Turecku. S jednou výjimkou, kterou je skvělý profesionál Darida, se nedokázali vyrovnat s velkou konkurencí v hráčském kádru svých zahraničních klubů a postupně se všichni brzy vrátili do svého „profesionálního“ českého prostředí. O neprofesionalitě uvnitř klubu Viktoria Plzeň také svědčilo nevhodné vystoupení vysokého funkcionáře Viktorie Plzeň pana Šádka před několika lety na obrněném transportéru po zisku mistrovského titulu…
A nyní přijde do takového klubu, kde mladí hráči nemají na růžích ustláno, trenér Adrian Gula, který se nebojí dávat šance mladým hráčům, dle čerstvých informací v klubu nastavuje pravé profesionální prostředí pro hráče tak, jak je zvyklý všude, kde trénoval. V tomto kontextu bude velmi důležitý postoj a podpora majitele a dalších vedoucích funkcionářů klubu, jak podpoří trenéra v realizaci těchto jinde běžných změnách režimu hráčů a hlavně jejich dodržování. Trenér Gula má v tomto velkou výhodu, že ho vedení klubu angažovalo i proto, aby se snažil dávat šanci mladým hráčům, což je dnes a nejen dnes, ale už dávno priorita českých klubů především z ekonomických důvodů. Samozřejmě i tato strategie musí probíhat v souladu s dosažením cílů klubu, tedy snahou o zisk mistrovského titulu.
Takové malé revoluce prováděli i jiní trenéři včetně mě před cca dvaceti lety a v klubu, který byl přesvědčen, že tyto novinky hráče a tím i celý klub posunou dál měl trenér podporu. Tu si musel získat i u kabiny hráčů, což byl někdy problém. Starší hráči totiž neradi měnili svoje zažité věci a někdy tímto negativismem nakazili i další hráče nebo dokonce vedení klubu. A tady bude podle mého názoru klíčový faktor úspěšnosti „revoluce“ trenéra Guly ve Viktorii Plzeň. Tím je podpora klubu v jeho filosofii a nároky na hráče. Já mu v tom budu držet palce, protože ho znám a měl jsem podobný přístup k hráčům, jako on, tedy s důrazem na komunikaci a pracovitost. Jenže jsem také poznal, že někdy rozhodují i jiné faktory a záludnosti.