Ne, nechci v tomto komentáři k utkání naší úspěšné fotbalové reprezentace v Bulharsku, které prohrála 1:0, znehodnocovat to, co trenér Šilhavý s týmem dokázal. Je to úspěch a nejen to, ten úspěch je podložen skvělou prací trenéra a hráčů. Přesto budu nyní kritický, ale v zájmu poučení se před dalšími zápasy včetně EURO 2020.
Nebudete mi věřit, ale můžu odpřisáhnout, že jsem dvakrát během utkání předvídal kolaps, který nakonec podle mě logicky přišel. Po několika minutách utkání jsem totiž prohlásil, na základě zjištění v prvních minutách hry, že v dnešním utkání prohrajeme a před standardní situací, která utkání rozhodla jsem předvídal, že obdržíme branku. V obou případech jsem k tomu měl důvody, které se pokusím vysvětlit.
V prvním případě nemám na mysli například špatný přístup našich hráčů po oslavě postupu na EURO 2020 ani změny v sestavě. To vůbec ne, to bylo v pořádku. Prohru jsem viděl v tom, jakou zvolil trenér Bulharů taktiku. Jednak v úvodu pozlobili naši rozehrávku vysokým postavením na naší polovině (ne presinkem, jen vysokým postavením), což jednou téměř nedocenil brankář Kolář, ale v tom jsem problém neviděl. Impulsem k mému stanovisku bylo zjištění, že trenér Bulharů zvolil strategii bránění v bloku na vlastní polovině a rychlém protiútoku, k čemuž měl v sestavě i vhodné rychlostní typy hráčů. Ovšem to ještě není všechno, trenér Bulharů vydal podle mého názoru jednoznačný pokyn nerozehrávat od brankáře přes vlastní polovinu hřiště po zemi, ale všechny akce zahajovat výkopem na soupeřovu polovinu. Ten pokyn měl zcela logické opodstatnění, protože náš tým, po vzoru Slávie Praha, těží z napadání soupeřovi rozehrávky. Tímto způsobem Slávia nahání Barcelonu, Inter Milán, Dortmund, ale v Karviné a v Opavě nevyhraje, reprezentace porazí Anglii a prohraje v Bulharsku. Zkrátka těmto našim dvěma týmům vyhovuje stát se „zlodějem míčů“, než tvořit hru. A to trenér Bulharska vysledoval a tuto naši přednost eliminoval. Navíc naši hráči se více zaměřili na vysoké procento držení míče, zbytečně kombinovali nakrátko místo zakončení. Nepomohli jsme si ani úspěšnou standardní situací, kterých jsme měli opravdu hodně.
Předvídavost č. 2 se týkala obdržené branky. Kdo čte pravidelně moje webové stránky tak si po posledním kole naší nejvyšší fotbalové soutěže přečetl moji kritiku na řešení obranné standardní situace ze strany týmu Karviné v utkání s Baníkem Ostrava. Napsal jsem, že postavit obrannou řadu při standardce ze strany hodně vysoko před pokutovým územím jsem nepochopil, i když jsem to už někde viděl. Dnes jsem to viděl tedy znovu a opět neúčelně, brance nebylo zabráněno bohužel. V čem je výhoda takového postavení nevím, ale nedostatků to má několik.
Konkrétní problém vidím ve velkém prostoru mezi brankou a obrannou řadou, který soupeř i v případě u jednoho hráče drobného „zaspání“ s odskokem ten útočící využije. Navíc se v tomto případě používají „clony“ z basketbalu, aby bránící hráč nemohl odskočit směrem k vlastní brance. Navíc odskok bránících hráčů musí být s předstihem ještě před zahráním míče. V případě reprezentace vysokým postavením obranné řady poskytli naši bránící hráči hráčům soupeře velký prostor pro náběh a navíc odskočili pozdě, v okamžiku kopu soupeře do míče. Odskok musí nastat už na začátku rozběhu zahrávajícího hráče. Další nevýhodou je,že v tak velkém prostoru pro náběh soupeře nemá možnost vypomoci brankář, protože vzdálenost pro jeho výběh na centr je velká. A neomlouvá to ani hraniční postavení mimo hru hráče Bulharska, který vstřelil branku.