Slávia? Dokonalá vizitka trenéra Trpišovského!

O utkání českého zástupce ve skupinové fázi Ligy mistrů Slávie Praha v Barceloně už toho bylo napsáno hodně. Kdo se o fotbal zajímá, tak má možnost z mnoha stran číst a slyšet pochvaly za statečný, sebevědomý, vysoce taktický a odhodlaný výkon. Proto se v tomto nebudu opakovat. Chci se zamyslet nad příčinami takového zaslouženě mnoha superlativy označeného výkonu, který přinesl také tak skvělý výsledek. Ano, souhlasím, že tým Slávie skvěle podržel brankář Kolář, a že měla Slávie i trochu štěstí. Jenže to, jak všichni víme, přeje připraveným a hráči Slávie díky trenérovi Trpišovskému a jeho realizačnímu týmu připraveni jsou a to skvěle po všech stránkách.

Fotbal dnes nerozhodují jen kondiční parametry, jen individuální kvalita jednotlivých hráčů, i když i tyto parametry musí být na vysoké úrovni. Jenže k tomu musíme přiřadit i taktickou vyspělost trenéra a mentální sílu a charakter hráčů. Tom všechno už nějaký čas ve Slávii existuje.

A za tím vším stojí podle mého názoru trenér Trpišovský. Podle těchto vyjmenovaných parametrů si vybírá hráče, občas i já, který jsem na tyto vlastnosti hráčů sázel dávno před tím, o vhodnosti výběru hráče pro tým Slávie pochybuji. Neberte to jako vychloubání, já to tak opravdu měl nastavené a mám o tom důkaz v seminární práci na téma „Moje trenérská filosofie“ z roku 2004, tedy před 15 ti lety. Tyto fotbalové vlastnosti hráčů jsem preferoval celou svojí trenérskou kariéru, tedy cca od roku 1986, tedy přes 30 let. Mnozí se při čtení mojí vzpomínané seminární práce ironicky usmívali, proto jsem rád, že minimálně podobné zásady preferuje trenér, který je velice úspěšný, naposledy v úterý v Barceloně.

Proto si trenér Trpišovský vybírá hráče, které velmi dobře zná a kteří by možná v jiném klubu tak úspěšní nebyli, protože by jiný trenér nedokázal z nich dostat maximum z jejich fotbalových i lidských předpokladů. Kdo by před časem tvrdil, že hráči jako Hovorka, Kudela, Bořil, Coufal, Kolář, Traoré, Ševčík, Souček a další budou uznávanými nejen u nás v Česku, ale dnes už v celé Evropě. A patří sem i Deli, Ngadeu a Král, kteří díky tomu získali zahraniční angažmá. Úmyslně do této skupiny nezařazuji Stocha, protože to nebyl hráč, který by splňoval zejména lidské vlastnosti těch ostatních, v těch fotbalových ano, ale to v týmovém pojetí fotbalu trenéra Trpišovského nestačí.

Samostatnou kapitolou v tomto smyslu je kapitán Tomáš Souček. Neznám ho osobně, ale působí na mě jako neskutečný fotbalový pracant, přitom z něj vyzařuje pokora, není o něm v soukromí slyšet, fotbalově je skvělý před svojí brankou i před soupeřovou, naběhá nejvíce kilometrů, proto je spolehlivý v defenzívě, platný při osobních soubojích, ve hře hlavou, zakládání útočné fáze hry a nebezpečný a dostatečně efektivní před brankou soupeře. Pokud by někdo z vás našel nějakou vlastnost, ve které je Tomáš Souček pro tým Slávie nevhodný, tak mi to napište. Já jsem na nic takového nepřišel.

Po správném výběru hráčů už je pak na trenérovi (to platí obecně pro fotbal) jaký způsob hry a herní strategii týmu zvolí, jak ji dokáže průběžně upravit vzhledem k soupeři, ale hlavně to všechno musí umět přenést na zelený trávník. Správným výběrem hráčů si také usnadní fázi přesvědčování některých o správnosti svojí filosofie a herní strategie a potom je to už o výkonech a výsledcích. To všechno ve Slávii funguje, i když trenér Trpišovský, jak ho známe z hodnocení po skončení utkání vždy dokáže najít něco, co musí ještě jeho tým zlepšit, ale dokáže i vhodným způsobem pochválit.

I v tomto aspektu považuji trenéra Slávie za skvělého psychologa, což je základním předpokladem práce trenéra. Je to přeci práce s lidmi a k tomu není klíčovým předpokladem jen skvělá hráčská minulost. Důkazem je právě i trenér Trpišovský. Já navíc dlouhodobě při téměř 60-ti leté znalosti českého fotbalového prostředí tvrdím, že to je výhodou trenéra Trpišovského, protože ho toto prostředí nezkazilo. On tuším začínal trénovat mládež ve Spartě a při tom pracoval v baru, aby se uživil. I proto je, jak jsem se doslechl neuvěřitelně pracovitý, ve fotbalu nikdy nic nedostal zadarmo jako právě někteří bývalí fotbalisté.

Cílem každého hráče by mělo být přiblížit se svému virtuálnímu maximu. Virtuálnímu proto, že nejde změřit jako v atletice, je to jen přibližný odhad. To stejné platí pro trenéra v práci s týmem a já souhlasím s Vladimírem Šmicrem, který prohlásil, že tým Slávie je skvělý a je na stropu svých možností, jinými slovy maximu svých možností, matematicky sto procentech. Uvidíme, možná tam ještě nějaké procento trenér a hráči vydolují. Nabízí se v zakončení, tedy efektivitě náročného způsobu hry. To všechno je ovšem vizitka jejich trenéra a jeho asistentů. Proto je třeba „smeknout klobouk“ před prací tohoto před několika sezónami neznámého trenéra a popřát jemu i jeho svěřencům, aby neztráceli vítr z plachet a nadále dělali radost nám všem, kteří sledujeme český fotbal.

Komentáře nejsou povoleny.