I já jsem se těšil po parádním výkonu českého národního týmu v utkání s Anglií na utkání se Severním Irskem. I já jsem nečekal, že naši hráči budou odcházet do kabin na poločasovou přestávku s výsledkem 0:3 pro hostující tým. Přesto nesouhlasím s některými názory v médiích ve smyslu ostuda, katastrofa, změnou sestavy trenér Šilhavý příliš riskoval a znehodnotil tak výkon z utkání s Anglií apod. Proč s těmito názory nesouhlasím? Vysvětlím.
Hned na úvod musím podotknout (ve svých komentářích opakovaně), že termín „přátelské“ utkání je velmi zavádějící a vytváří kolem takového utkání zlehčující atmosféru, která může v hlavách hráčů až někde vzadu v hlavě zasít myšlenku, že vlastně o nic nejde. V tomto konkrétním případě navíc změněná sestava hráčů (s jednou výjimkou) je pod tlakem zopakovat skvělý výkon svých parťáků s Anglií. Oba tyto dopady jsou každý jiný v tom, že ten první může negativně ovlivnit ty zkušenější náhradníky, ten druhý zase nováčky. To je o psychologii, která ke sportu neodmyslitelně patří.
A nyní to nejdůležitější a mluvil o tom i trenér Šilhavý po utkání. Utkání se Severním Irskem, jak už jsem zmínil, nebylo přátelské, ale přípravné se vším, co k tomu termínu patří. Jsem také trenér, a proto vím, že přípravné utkání se hraje proto, aby se tým na něco připravoval, aby si vyzkoušel určitý způsob hry a k tomu patří i to, aby dostali šanci další hráči. Nejcennější na přípravném utkání není to, co fungovalo dobře, to se dá poměrně snadno odhadnout. Nejcennější jsou zjištění, co všechno nefungovalo. Co by měl trenér Šilhavý ze zjištění, že Masopust je ve skvělé formě, že Jankto zahrává výborně rohové kopy, že Brabec se dokáže při něm prosadit apod. To přeci už dávno ví. Trenér potřebuje vědět tyto informace o dalších hráčích a opakuji, že nejcennější poznatek pro trenéra po utkání se Severním Irskem je, že Hušbauer je na špičkový fotbal pomalý, že Krejčí nemůže hrát levého obránce (ten musí umět i bránit), ale více nahoře hrát může, že Simič na tuto úroveň nemá výkonnost, že Kalvach má ještě na základní sestavu čas apod. To jsou klíčové informace, které trenér Šilhavý získal a po střídání přišly informace další. Že Darida je zpátky ve formě, že Ondrášek je efektivnější, pracovitější a pro soupeře daleko nebezpečnější než Schick i Krmenčík, že Král je schopen i při svém mládí vzít na sebe odpovědnost atd. Těch informací získal trenér Šilhavý určitě více, než v utkání se stejnou sestavou z utkání s Anglií a výhře 1:0. Proto v tomto stojím jednoznačně za trenérem Šilhavým, i když přiznávám, že jsem já a určitě i trenér Šilhavý nepředpokládali, že první poločas bude výkon našeho týmu tak slabý.
I v tom se potvrdilo, jak složité je v současném fotbalu připravit fungující fotbalový tým, který musí tvořit individuálně kvalitní fotbalisté, ale současně musí tvořit fungující tým z hlediska taktického, v součinnosti a mentálním nastavení. To v minulosti, v době, kdy jsem hrál já, stačilo mít individuálně kvalitní hráče, trenér mohl jen nečinně sedět na střídačce a oni to utkání dokázali zvládnout. Dnes musí hráč na hřišti řešit v daném okamžiku, v daném prostoru herní situaci tím správným způsobem a ostatní spoluhráči musí obsazovat prostor přesně tam, kde je třeba vzhledem k těžišti hry. Proto dnes trenéři stojí na hranici vymezeného prostoru a pořád na někoho volají a gestikulují, aby se hráči pohybovali přesně tak, jak daná situace vyžaduje. A to znamená hodiny a hodiny taktických nácviků, které ještě nedávno hráče moc nebavily. Případ Slávie Praha ovšem ukazuje, že se to vyplácí a první poločas utkání reprezentace se Severním Irskem potvrdil, že bez toho se uspět nedá. Především proto se hrají přípravná utkání, a když se povede i výkon a výsledek, tak je to bonus navíc, což se tentokrát nestalo.