Ano, přesto, že se ve 12. kole FORTUNA:LIGY stalo spousta zajímavých událostí, tou nejzásadnější je odskok pražské Slávie v čele tabulky na šest bodů. Stalo se tak díky výhře Slávie v Jablonci 0:2 a porážce Viktorie Plzeň v Mladé Boleslavi 1:2.
Přesto, že Slávia hrála v týdnu utkání Ligy mistrů s Dortmundem, které hráče stálo mnoho fyzických i psychických sil, trenér Trpišovský poslal do utkání téměř stejnou sestavu, jako v týdnu. Spekulovalo se v nadsázce (možná, že někdo zcela vážně), že absence středního obránce Hovorky pro 4 žluté karty způsobí bodovou ztrátu, jako v utkáních v Karviné a Opavě. Právě v těchto utkáních totiž tento hráč v sestavě chyběl. V tomto případě se opět potvrdila logika ve fotbalu, protože skvěle trénovaný tým Slávie se tentokrát s absencí Hovorky vyrovnal výborně (zastoupil ho Frydrych). I tady se potvrdila přednost týmu Slávie v tom, že má nejen široký kádr hráčů, ale on je široký i ve své kvalitě, nejen počtu hráčů. Když k tomu přidáme kvalitní možnosti regenerace, ctižádostivé fotbalisty a skvělou kondici hráčů, tak z toho vyjde výhra v ligovém utkání bezprostředně po utkáním Ligy mistrů. A jak všichni víme české týmy s tímto zápasovým režimem měly v minulosti velký problém. I v tomto aspektu se Slávia jako klub blíží vyspělým evropským klubům, nejen na hřišti.
V první půlhodině bylo na hráčích Slávie znát těžší nohy, hráči Jablonce byli dynamičtější, ovšem s přibývajícím časem hráči Slávie ztuhnuté svaly rozpohybovali a získávali jistotu v kombinaci a tlačili se k brance Jablonce. Ve druhém poločasu se opět logicky projevila výborná kondiční připravenost pražského týmu, hráče Jablonce zatlačili hluboko na svoji polovinu a i s přispěním střídajících hráčů (Provod, Škoda, Hora) vstřelili dvě branky.
Viktoria Plzeň naopak v Mladé Boleslavi dobře začala, brzy se ujala vedení, ale domácí dokázali výsledek otočit ve svůj prospěch způsobem, který je velmi ojedinělý, ale v poslední době nezvykle častý. Pokutovým kopem v nastaveném času. A kdo pokutový kop proměnil ani nemusím dodávat, ano, kanonýr Komličenko. Toto utkání mělo oboustranně velmi dobrou úroveň, škoda divácké kulisy v počtu cca 4 tisíce diváků. Jsem totiž přesvědčen, že pokud by byl v Mladé Boleslavi zaplněn stadion s kapacitou např. 30 tisíc diváků, tak by utkání bylo považováno za stejně kvalitní a atraktivní, jako německá Bundesliga, kde jsou takové divácké návštěvy běžné.
Se zájmem jsem sledoval i další pokus týmu Sparty potvrdit stoupající výkonnost, navíc proti Karviné, kterou vede z trenérské lavičky kovaný Sparťan Franta Straka. Nedávno jsem ve svém komentáři jeho práci v Karviné velmi ocenil, ale tentokrát ho nepochválím. Nejen proto, že Karviná prohrála, ale proto, že udělal podle mého názoru hrubou chybu, když se negativně vyjadřoval o výkonnosti Sparty, tedy nejbližšího soupeře, na sociálních sítích. Vím, že to myslel dobře a měl pravdu, ovšem způsobil tím maximální motivaci hráčů Sparty v utkání s jeho týmem. Já vím, zní to divně, ale i moje zkušenost je, že hráče nemotivují zvýšené prémie tak masívně, jako snaha dokázat kritikovi, navíc z řad soupeře, že se ve svých vyjádřeních mílí.
Předpokládám, že i to je příčina vysoké prohry Karviné, samozřejmě především zlepšený výkon Sparty, ale není to příčina střeleckého hattricku hrotového hráče Sparty Libora Kozáka. V jeho případě šlo o trpělivost trenéra a samotného hráče. Už proto, že je to hráč, který udělá spoustu užitečné práce pro tým i v defenzívě včetně standardních situací. Pokud se stále řeší varianty základní sestavy Sparty, tak toto utkání v některých případech prokázalo řešení, jako například Hložek na levé straně, odkud Kozákovi asistoval u dvou branek.
Baník Ostrava po minulé kanonádě v úvodu utkání s Příbramí se zachoval stejně neuctivě ke svému soupeři ze Zlína, když oba týmy šly do kabin na poločasovou přestávku za stavu 4:0 pro domácí Baník Ostrava. Branky stříleli hráči Baníku především po ztrátách míčů hráčů Zlína ve středu pole a rychlých kontrech soupeře. Mě a určitě nejen mě zaujalo vyjádření trenéra Csaplára do médií na adresu majitele a vedení Zlína. Vím, že všichni trenéři jsou ješitní (včetně mě), ale někteří velmi, velmi. Navíc za samozřejmost trenéra ve vztahu ke klubu, který ho platí, považuji loajalitu. A tady se trenér Csaplár zachoval podle mého názoru nevhodně, což bude mít určitě ještě dohru. Mluvil sice jen v hádankách, ale bylo to neuctivé a neloajální. Výsledek 4:0 nakonec zůstal i po závěrečném hvizdu rozhodčího.
Do kontrastu s ním musím připomenout loajalitu nedávno odvolaného trenéra Opavy Kopeckého, který vedl „A“ tým v situaci, kdy ekonomika negativně ovlivňovala fungování týmu, přesto byl odvolán. Přitom jsem od něj neslyšel ani nečetl jakoukoliv kritiku či stížnost na situaci v klubu, a že k ní měl právo jsem přesvědčen. I takový je život fotbalového trenéra. Jen dodám, že tým Opavy pod vedení asistenta Dvorníka za dohledu sportovního ředitele Grussmanna prohrál s Teplicemi 0:1, i když hrál soupeř bez dvou vyloučených hráčů, toho druhého až v samotném závěru.
Bezbranková remíza se zrodila v Příbrami, kam přijela olomoucká Sigma. V tomto utkání diváci mnoho dramatických situací neviděli.
Poslední dvě utkání byla brankově bohatá a body zůstaly na domácím trávníku. Slovácko v zajímavém utkání porazilo Liberec 3:1 a nováček z Českých Budějovic Bohemians Praha 3:2.