Často se ohlížím za svojí celoživotní kariérou v českém fotbalu a tvrdím, že by to byla velmi poutavá, zajímavá a často napínavá kniha. K tomuto komentáři mě přiměla aktuální situace v opavském prvoligovém klubu, kterou sleduji jen z médií, ovšem silně mi připomíná situaci v době, kdy jsem byl trenérem A mužstva tamního ekonomicky sužovaného klubu.
Moje trenérské angažmá v Opavě bylo jedním ze čtyř angažmá v klubech s velkými ekonomickými problémy. K dalším patřil Trenčín, Vítkovice a Zábřeh na Moravě. Více jsem řešil existenční nejistotu hráčů než fotbalové věci. Do Opavy jsem přišel na podzim roku 2004 asi po 9. kole, mužstvo bylo v tabulce na chvostu a klub dlužil hráčům výplaty za několik měsíců. I když vedení klubu dělalo maximum pro odstranění dluhů, tak se to moc nedařilo. V té době vlastnil klub zahraniční investor a důležitým akcionářem bylo město. I dnes s odstupem vidím jako hlavní příčinu ekonomických problémů politický boj regionálních politiků o získání vlivu v prvoligovém klubu. Jedna skupina klub řídila a druhá jim „házela klacky pod nohy“ a poukazovala v místních médiích na to, jak vedou klub špatně.
Já místo trénování každý týden přesvědčoval hráče, že stávkovat a netrénovat není řešení, že musí být trpěliví, že peníze budou, jak jsem byl ubezpečován. V zimním přestupním termínu klub prodal asi pět hráčů základní sestavy a doplatil dluhy hráčům, jenže na měsíc březen a dále už nezbylo. Svojí výplaty jsem se tedy zřekl s tím, aby dostali hráči a já až peněz bude více. V této situaci jsme porazili doma Brno, získali bod s Libercem, vyhráli v Olomouci, Jablonci, remizovali v Mladé Boleslavi, na Žižkově a s velkým štěstím na Baníku. Ani to nestačilo k odvrácení sestupu.
Do klubu se pro mě neznámým způsobem dostal člověk, který chtěl klub řídit (jméno si už nepamatuji). Přesto se sestoupilo a ten pán díky neznalosti fotbalových řádů nařídil odhlásit A mužstvo z 2. ligy a přihlásit do MSFL. To první se podařilo, na to druhé už bylo pozdě. Proto jeho hrubou chybou musela Opava do krajského přeboru. A kdo za to mohl? Pro fanoušky, kteří jsou hodně horkokrevní, zřejmě já, protože v další sezóně jsem trénoval Vítkovice a při utkání s Opavou jsem si musel přečíst hanlivé transparenty na svoji adresu. Zřejmě za to, že jsem se vzdal výplaty ve prospěch hráčů…
Na závěr ještě dodám, že v klubu muselo odstoupit vedení, s kterým jsem já spolupracoval, včetně trenéra, tedy mě. Ze dne na den jsem přišel o práci, i když jsem měl smlouvu ještě na rok. Klubu se ujala konkurenční politická garnitura z města. Staré vedení mně na poslední chvíli po prodeji jednoho hráče dlužné peníze doplatilo, nechtěli mi za to, co jsem v těžkých podmínkách pro klub jako trenér odvedl, nic dlužit. Nové vedení podalo na to „moje“ trestní oznámení a já jsem byl v Olomouci, kde bydlím předvolán na policii, kde po mně chtěli, abych dlužnou částku vrátil. To jsem odmítl, protože to byla částka, kterou jsem dle smlouvy měl dostat a od té doby, tedy 15 let mám od Opavy pokoj.
Současnou situaci v Opavě sleduji jen na dálku, ale dovedu si představit složitost trenérské práce trenéra Ivana Kopeckého. Hodně mi to připomíná tehdejší situaci, trenér také nikde nebrečí a je loajální ke klubu, jako jsem byl já. Jen jeden zásadní rozdíl tady je. Za současným trenérem Kopeckým a sportovním manažerem Lojzou Grussmannem stojí fanoušci klubu. Tenkrát díky manipulaci nového vedení klubu byli všichni přesvědčeni, že ekonomickou situaci klubu a sestup do 2. ligy včetně administrativního přehmatu do krajského přeboru zavinilo staré vedení včetně mě.