V Olomouci jsem se narodil, vyrůstal jsem nedaleko v Lutíně (tam má sídlo fabrika s názvem Sigma, podle které se jmenuje olomoucký prvoligový klub), v klubu Sigma Olomouc jsem fungoval jako hráč, později trenér mládeže i dospělých, dohromady 17 let. Divíte se, že mi není tento klub lhostejný, i když jsem se jako mnoho jiných s ním nerozešel v dobrém? Vzhledem k tomu, že mám dlouholeté, vlastně celoživotní zkušenosti s fotbalem na různých úrovních, tak mi není jedno, jak bude klub úspěšný v další sezóně. Asi všichni se shodneme, že klíčovou osobou v tomto směru je vždy hlavní trenér A týmu a tady došlo v létě k radikální změně, když trenéra Jílka, kterého angažovala pražská Sparta, nahradil Radoslav Látal, bývalý vynikající fotbalista spjatý se Sigmou Olomouc, odkud přestoupil a prosadil se i v německé nejvyšší soutěži Bundeslize v dresu Schalke 04. Jen dodám, že u zárodku jeho přestupu jsem byl osobně, protože jsem pracoval jako asistent trenéra Brücknera a absolvovali jsme soustředění v Německu, jehož součástí bylo i přípravné utkání s tímto německým klubem. Remízu 2:2 nám zajistil dvěma góly a výborným výkonem právě Radoslav Látal a za krátký čas už oblékal dres tohoto bundesligového klubu.
Proč jsem použil termín radikální změna? Protože oba trenéři, Jílek i Látal jsou podle mého názoru z trenérského hlediska každý zcela jiný. Pokusím se to vysvětlit. Už v roce 2005 jsem shrnul svoje poznatky a zkušenosti zjednodušeně v seminární práci do těchto vět a mám ty věty dodnes uložené: „Práce trenéra je dnes (v roce 2005 a dříve) rozdělená na tři oblasti: 1. psychologická, 2. technicko-taktická (organizace hry), 3. kondiční. A pokud bych měl určit pořadí důležitosti (i když důležité jsou všechny), tak to pořadí uvedené v předchozím řádku platí i v praxi. Jinými slovy v době, kdy jsem hrál já byla na prvním místě kondice, organizace hry neexistovala a trenéři neměli o psychologii a pedagogice ani ponětí, proto mohl i třeba první ligu trénovat téměř kdokoliv, kdo uměl hodně křičet, nejraději sprostě a vymýšlet počty kilometrů, které musí hráči na tréninku uběhnout a čím více tím lépe. A nyní k oběma trenérům.
Trenéra Jílka osobně neznám, ale při sledování jeho práce se velmi blíží uvedenému pořadí 1 až 3. Je to inteligentní člověk a jednoznačně má proto předpoklady pro uplatnění psychologie v práci s hráči. Je komunikativní a při své inteligenci ví co a jak má hráčům říkat. Bod č.2 organizace hry je v jeho požadavcích klíčovou záležitostí, kterou je ochoten s hráči pilovat doslova do nejmenších detailů. Kondice? Jedině s míčem a v různých průpravných hrách apod. Znovu jsem se o progresivitě jeho způsobu trenérské práce přesvědčil při čtení programu, náplni a průběhu tréninků na soustředění v Rakousku v deníku Sport. Řeší detaily v práci s míčem, důraz na první dotek s míčem, důraz na převzetí míče do správné nohy, převzetí do správného prostoru pro další řešení atd.
Trenéra Látala jako hráče dobře znám, proto jen tuším, že jako trenér nadprůměrnou schopnost komunikovat a smysluplně hovořit a vysvětlovat hráčům svoje představy. Při mluvení o fotbalu pořád zdůrazňuje kondici, bojovnost, nasazení atd. Neznám jeho schopnosti vtisknout týmu nějakou tvář (kromě bojovnosti) a rád se nechám překvapit. Tuším jeho neznalost lidské duše, tu fotbalistovu zná dobře, ale to nestačí nebo dokonce to je na škodu. Jsem totiž přesvědčen o tom, že trenéři Jílek, Trpišovský a někteří další jsou nejlepší i proto, že nepoznali atmosféru české fotbalové kabiny. A když trenér Látal řekne na tiskovce před svým nástupem na lavičku Sigmy, že má rád „magory“, kteří týmu dají maximum, tak je mi jasné, že ve všech třech oblastech práce trenéra daleko za trenérem Jílkem zaostává. Já mám také rád hráče, kteří dávají týmu maximum, ale pokud je to magor, tak bude mít problémy jinde, třeba plnit úkoly v organizaci hry. S tímto přístupem by trenér Látal předčil trenéra Jílka před cca 20-ti lety, tedy v době, kdy ještě hrál, jenže dnes fotbal a proto i fotbalista potřebuje zcela jiné vlastnosti a předpoklady. A pokud bude trenér Látal do médií po prohře svého týmu svým svěřencům vyhrožovat (pokuty, tréninky navíc), jako to dělal při své trenérské práci v Baníku Ostrava (brzký konec jsem mu proto i tam předpovídal), tak dlouho nevydrží ani v Sigmě Olomouc. Ještě že má k sobě rozumného asistenta Jirku Nečka.
Proto budu překvapen, když A tým Sigmy bude fungovat podle přání vedení i příznivců, ale pokud se Radoslav Látal nezměnil, tak to nevidím dobře. Možná tento způsob komunikace a způsob hry hráčům v polských Gliwicích a slovenské Trnavě, kde byl úspěšný, vyhovoval, možná tamní prostředí ještě čerpalo z práce trenérů v minulosti. Jenže tento způsob práce trenéra zcela jistě nebude vyhovovat v Olomouci navíc ho budou hráči vnímat jako změnu k horšímu po trenérovi Jílkovi. Možná to časem pochopí i ti, kteří právě kvůli této změně (prý k lepšímu) trenéra Látala přivedli.