O tom, že novinka v naší nejvyšší fotbalové soutěži nadstavba zatraktivní zejména závěr soutěže jsem již psal několikrát. Právě odehrané 30. kolo to jen potvrdilo. Prakticky v každém utkání šlo o hodně. Nejvíce o případný postup do lepší skupiny (horní o titul a poháry, střední o Evropskou ligu, spodní o sestup a baráž). Pokud ten byl jistý, tak o další body k příznivější výchozí pozici k dosažení cílů jednotlivých týmů v nadstavbě. Předpokládal jsem, že tento stav se prokáže i vyšší návštěvností na stadionech, jenže to se nestalo. V průměru na utkání přišlo na dramatický závěr základní části cca 5 tisíc diváků, což je obvyklé. Ale při faktu, že v Plzni a v Praze na Slávii bylo 21 tisíc, tak na zbývajících šest utkání zbývá cca 20 tisíc a to je průměr jen něco málo přes 3 tisíce. Zejména 12% zaplněných sedaček v Teplicích, což je málo přes 2 tisíce diváků je pro mě nepochopitelných.
Všechna utkání měla shodný začátek, ale já sledoval utkání Sparty v Opavě, protože jsem byl zvědavý na sestavu a především způsobu hry Sparty vzhledem k výměně trenéra Ščasného a nástupu jeho asistenta Horňáka. A musím říci, že změna byla velmi markantní. Kromě viditelně lepší atmosféry v týmu, což bylo vidět při oslavě gólů, se výrazně změnila základní filosofie a strategie hry. Hráči Sparty hráli maximálně přímočaře, po zisku míče okamžitě co nejrychleji na zteč branky domácí Opavy. V tom se angažovali především Karlsson, Sáček, Hložek, Drchal a Hašek. Pod trenérem Ščasným totiž hrála Sparta hodně do šířky, na mnoho přihrávek do stran a dozadu, tedy na vysoké procento držení míče, což trenér Ščasný prezentoval jako snahu o dominanci. Podobnou změnou si Sparta prošla po prvním odvolání trenéra Ščasného a nástupu mladého trenéra Holoubka. Také volil stejnou strategii, jakou použil trenér Horňák v Opavě a výsledkem byla skupina Evropské ligy a postup z ní. V Opavě bylo procento držení míče obou soupeřů přibližně stejné, ale Sparta vstřelila tři branky a vytvořila si mnoho dalších vyložených šancí. Sprintové náběhy švédského hráče Karlssona byly ukázkové, ale nejvíce mě zaujal mladý Hašek, který hrál na podhrotu velice aktivně, on dokázal poslat své spoluhráče okamžitou kolmou a přesnou přihrávkou do rychlých protiútoků, neustále se nabízel. Naopak Frýdek jen potvrdil, že je to obyčejný fotbalista, navíc velice záludný, na což občas doplatí i on sám zraněním. Překvapením byla sázka na stopery Radakoviče a Štětinu. Celkově bylo v sestavě více českých fotbalistů (8+1 Slovák), nedostalo se na cizince Nitu, Chipciu, Plavšiče, Kangu pro karty, Costu zranění a to je další zásadní změna. Současně je třeba dodat, že k efektivitě způsobu hry Sparty přispěla i Opava. Domácí hráči totiž vyprodukovali hodně ztrát míčů a hlavně nebyli tak bezpeční po ztrátách směrem dozadu a Sparta toho využívala. V utkáních např. na vlastním stadionu, kdy budou muset Sparťané více tvořit a překonávat dobře organizovaného soupeře to bude jiné. Opavští totiž hráli tak, jak to Spartě vyhovovalo a ta toho využívala.
Slávia hrála na vlastním stadionu se Sigmou Olomouc, která byla v té době na druhém místě v jarní tabulce. Utkaly se tedy dva nejlepší týmy jara. Slávia nakonec otočila výsledek na 2:1 a udržela tak na čtyřech bodech odstupu Viktorii Plzeň. Nadstavba bude tedy velmi dramatická.
Plzeň doma v Doosan Aréně nenechala nikoho na pochybách, kdo je na tom v tabulce lépe. Zda Plzeň nebo hosté z Dukly Praha. Výsledek 4:0 hovoří za vše, stejně tak poločasové skóre 3:0. Dukla Praha podle mého názoru doplácí, stejně jako tým Opavy před tím, na vize trenéra Skuhravého o způsobu hry, který je sice líbivý, sympatický, ale nevede k zisku bodů, protože neodpovídá kvalitativním možnostem hráčů. Trenér Skuhravý dovede poutavě vyprávět o tom, jak chce se svými svěřenci hrát moderně, tedy dominantně, aktivně, ale nedovede to přenést do hry.
Další dvě utkání byla zajímavá v tom, že měla klíčovou možnost ovlivnit posledního účastníka prostřední skupiny. Teplicím by zajistila účast výhra s Příbramí a v utkání Slovácko v. Bohemians výhra jednoho z nich při nevýhře Teplic. Konečné výsledky byly remízy. V Teplicích bezbranková a v Uherském Hradišti 1:1. To jen potvrzuje, že se nespekulovalo a ani při novince nadstavbě ani nešlo. Ta remíza nakonec stačila Teplicím.
Utkání Jablonce s Baníkem Ostrava bylo vlastně utkání týmů z vedoucí skupiny. Výsledek 4:0 pro Jablonec mě nepřekvapil. Trenér Baníku Páník postrádal několik hráčů, tým měl za sebou semifinále MOL Cupu s Bohemians a cestu do dalekého Jablonce. Určitě nelze opomenout hattrick olomouckého odchovance Martina Doležala, který tak potvrdil velmi dobrou formu v letošním ročníku, která mu zajistila i nominaci do reprezentace.
Podobné hodnocení by se dalo napsat i o utkání Mladá Boleslav v. Zlín. Oba týmy měly zajištěnu účast ve střední skupině, z Moravy přijel Zlín aktuálně z formy. Tomu odpovídal i výsledek 3:0 včetně navýšení počtu branek nejlepšího střelce Komličenka o dvě branky na číslo 24, což je obdivuhodné. Budu zvědavý, zda se klubu z města automobilů podaří takového hráče udržet.
Poslední utkání posledního kola základní části se hrálo v Karviné, kde domácí tým porazil Liberec 2:1. Domácí tím potvrdili znovunalezení formy díky trenéru- motivátorovi Strakovi. Liberec i přes prohru uhájil příslušnost ve skupině o mistrovský titul. O tu ho mohla připravit Sigma Olomouc, která by ovšem musela bodovat naplno na Slávii, což se nestalo. Za několik dnů nám začne nadstavbová část a nevím jak vy, ale já se na ni moc těším.