„Léčba“ fotbalové Sparty? „Antibiotika“ pomalu zabírají!

V právě probíhajícím zimním období každoročně my trenéři a kluby na nižších úrovních, včetně mládežnických týmů, máme problém s nemocností svých svěřenců. Nejinak je tomu i letos, ovšem nadpis tohoto mého komentáře s léčbou chřipky a podobných nemocí nemá nic společného. Proto jsem ty dva termíny obecně spojené s nemocemi dal do úvozovek.

Budu se totiž věnovat jednomu českému, historicky nejúspěšnějšímu fotbalovému klubu Spartě Praha a jeho, na manažerském postu, neuvěřitelně špatných rozhodnutí, která vedla k tomu, že jeho „A“ mužstvo ztratilo tuto historicky vydobytou pozici. Aktuální umístění na 5. místě v tabulce FORTUNA:LIGY a zcela nepřesvědčivé výsledky zdaleka neodpovídají cílům a především ekonomickým možnostem tohoto klubu. Pokud se všeobecně tvrdí, že o ambicích a výsledcích ligového profesionálního týmu rozhodují především finance, tak právě případ pražské Sparty ukazuje, že finance nestačí, pokud s nimi není efektivně nakládáno.

Příkladem na opačném pólu problematiky je odvěký rival Sparty pražská Slávie. Ano, i tam čínský investor poskytuje nadprůměrné finanční prostředky. Jenže na rozdíl od Sparty je Slávie dokáže efektivně využít a výsledky na hřišti i mimo hřiště to jen potvrzují. Je to totiž všechno především o odbornosti a celkovém nastavení klubu. I na těchto dvou příkladech se potvrzuje, že fotbal má logiku, což já tvrdím celou svou fotbalovou kariéru a otevřeně jsem už kdysi nesouhlasil se slavným výrokem legendárního trenéra Pospíchala. Chvíli to trvalo i Slávii, když přivedla do svého týmu vyhaslé zahraniční hvězdy jako např. Danny, Altintop a další. Podle mých informací dokonce proti názoru tehdejšího trenéra, dnes trenéra reprezentace Jardu Šilhavého.

Nevidím úplně přesně do karet pražské Sparty, ale už dlouho jsem se nestačil divit krokům, které se ve Spartě za poslední dva, tři roky děly. Řešení strategických rozhodnutí způsobem „pokusu a omylu“ a následné lpění na něm jsem nejen já nechápal. Několikrát jsem to dal najevo ve svých komentářích a dával jsem za příklad pražskou Slávii a za tím si stojím i nyní, kdy se zdá, že „antibiotika“ začínají ve Spartě pomalu zabírat, jak jsem napsal v nadpisu.

Mám pocit, že tím nejsilnějším „antibiotikem“ bylo posazení bývalého skvělého fotbalistu Tomáše Rosického do křesla sportovního ředitele. Pozorně jsem totiž četl v různých rozhovorech jeho soukromou analýzu příčin bídného stavu „A“ mužstva Sparty a tyto jeho postřehy se podle mého názoru trefily do černého. Kromě ryze fotbalových příčin se zmínil i o nevhodné typologii a především mentality a charakteru mnohých zahraničních posil, které klub skoro hromadně kupoval často na úkor svých talentů nebo českých hráčů. A to je klíčový parametr v hodnocení kvality hráče.

I pro mě překvapivě ponechal v pozici hlavního trenéra Zdeňka Ščasného, který se pro mě v tomto směru zdiskreditoval tvrzením, že Sparta má lepší hráče, než Slávie. On tím totiž nevědomky přiznal, že pro něj je klíčovým parametrem hráče technická vytříbenost bez ohledu na osobnostní vlastnosti. Pro pochopení těchto řádků staví např. nevypočitatelného Kangu před pracovitého, pro tým neskutečně obětavého, ctižádostivého a odhodlaného středového hráče Součka, který by se pro tým na hřišti roztrhal. Já vím, Kanga je na míči kvalitnější, ale to v moderním fotbalu nestačí. A takových, pro Spartu nevýhodných srovnání fotbalistů, je mnoho. Já také vím, že stále je mnoho fanoušků i trenérů, kteří preferují technický fotbalový projev, ale i ten je třeba podpořit mentální a charakterovou složkou hráče. Navíc moderní fotbalový trend, pro někoho bohužel, pro někoho bohudík, spěje k síle, běžeckým schopnostem, rychlosti a agresivitě. A tady Sparta svojí strategií, především směrem k fotbalovosti bez ohledu na další fotbalové disciplíny, prohrávala na celé čáře.

Před několika dny Sparta přišla o hráče Stanciu, který přestoupil do Saudské Arábie. Je to sice výborný fotbalista, ale není to hráč do nepohody a sumu, kterou na něj Sparta vyinkasovala nešlo odmítnout. Už proto, že v přípravě na ligovou soutěž má několik možností, jak tohoto drahého hráče odekvátně nahradit. I třeba z vlastních zdrojů, které v posledních sezónách tak opomíjela. Budou to hráči sice méně zkušení, ale mentálně nažhavení a hlavně se Spartou dlouhodobě spojení.

Tím se také nastaví vhodnější atmosféra v kabině, která byla dosud napjatá a nesoudržná, což byla další přednost Slávie před Spartou. Podle mého názoru není náhoda, že se týmu Sparty vydařila letošní krátká zimní příprava. Samozřejmě sám ze své zkušenosti vím, že přípravná utkání jsou zcela něco jiného, než tlak v soutěžních zápasech a o Spartě to platí dvojnásob. Ale něco pozitivního to určitě ukazuje a osoba Tomáše Rosického a jeho autorita a zkušenost ze špičkových profesionálních klubů mi říká, že Sparta bude fungovat daleko lépe, než dosud. Nejsem Sparťan, ale jsem na ni moc zvědavý a tuším, že i tento příklad potvrdí, že fotbal má logiku, kterou ve Spartě dlouho ignorovali.

Komentáře nejsou povoleny.