Naše nejvyšší fotbalová soutěž v letošní sezóně poprvé trvala až do téměř vánočního období, což ovlivnilo negativně nejen návštěvnost díky klimatickým podmínkám, ale i střeleckou produkci. Ovšem mě v tomto kole zaujala jiná skutečnost. Hned ve třech případech se začalo veřejně skloňovat slovo „charakter hráče“, což je pro mě určitým zadostiučiněním. V českém fotbalovém prostředí se totiž pohybuji velmi dlouho, vlastně celý svůj život a ani v dobách dávno minulých jsem nesouhlasil s názorem, který jsem slýchával velmi často, že kvalitní fotbalista musí být tzv. problémový, rozuměj tak trochu grázlík. Určitě to bylo proto, že sám jsem byl pracovitým fotbalistou se vzorným přístupem. Potom jsem se stal trenérem a i proto tyto typy hráčů to u mě neměli lehké. Dokonce jsem i přišel o práci na úkor takového hráče, protože vedení klubu zastávalo tento speciálně český pohled na hráče. A to, že tomuto hráči po půl roce rozvázali smlouvu pro neplnění svých povinností jsem si přečetl potom v novinách.
A teď k aktuálnímu kolu. Obránce Sigmy Olomouc Jemelka opravil chybný verdikt rozhodčího a přiznal poslední kontakt s míčem a potvrdil tak rohový kop pro soupeře, kterým byl dlouholetý rival Baník Ostrava. Dovedu si představit reakci spoluhráčů v době, kdy jsem hrál ještě já (velmi negativní). Dnes to všichni kolem hodnotí, jako gesto fair play, tenkrát by byl Jemelka za blázna, který ohrozil zisk bodů svých spoluhráčů, což při konečné bezbrankové remíze v bojovném utkání hrozilo.
Další, pro mě pozitivní zprávou tohoto kola je, že ve dvou případech apeluje trenér a sportovní ředitel na klub, aby přes zimu získal hráče s charakterem. A to je to, co tvrdím už cca 20 trenérských let, že klíčovým faktorem v posuzování celkové kvality ne jen technickou kvalitu, ale i ty osobnostní, tedy mentalitu a charakter hráče. V minulosti jsem při vyslovení této mojí teorie slyšel ironické poznámky a dnes na to už přišli mnozí další. Už dávno mezi ně patří trenér pražské Slávie Trpišovský a jeho nadřízený sportovní ředitel Jan Nezmar (proto je Slávie tak úspěšná) a v tomto kole to pochopil trenér Dukly Praha Roman Skuhravý, když apeluje na vedení Dukly cituji: „Pokud se má Dukla zachránit, toto mužstvo nesmí zůstat pohromadě. Máme šikovné hráče, ale dohromady netvoříme tým. Chybí zarputilost, válečnické srdce. V tomto smyslu není mužstvo dobře poskládané. Tento zásadní parametr musíme změnit“. V tomto vyjádření po prohře 0:1 na Slovácku podle mého názoru trefil trenér Skuhravý tzv. „hřebíček na hlavičku“.
Evidentně ho netrefil a dlouhodobě trenér Sparty Ščasný. Charakter hráčů asi Sparta neřeší, což mě u trenéra Ščasného nepřekvapuje. Moje zkušenost (a nejen moje) s ním (jsme přibližně stejná trenérská generace) mi říká, že jako trenér uplatňoval jiné metody k dosažení svých úspěchů, ale ty už mu dnes nefungují, jak byl zvyklý. A pokud tvrdil po derby se Slávií, že Sparta má lepší hráče, než Slávie, tak prakticky potvrdil, že mentalita a charakter hráčů ho vůbec nezajímají, a proto je Sparta tam, kde je. Potvrdila to i remíza 1:1 v Příbrami v tomto kole.
V době, kdy píši tyto řádky už dala Sparta ve známost, že má nového sportovního ředitele Tomáše Rosického, ale jako trenér zůstává Zdeněk Ščasný. V inaugurační řeči Tomáš Rosický přesně popsal problém Sparty a sdělil, že bude chtít mít ve Spartě hráče, pro které to bude čest tam hrát, stejně, jak to cítil on jako hráč a nyní jako sportovní ředitel. Jinými slovy bude klíčová mentalita a charakter hráčů. Chtělo by se mi vykřiknout „konečně“!!! Ale raději si počkám, protože i když byl Tomáš Rosický skvělý fotbalista, ale jako začínající funkcionář by pochytil některé praktiky po svém zkušenějším kolegovi, tak by to Spartu nezvedlo.
Naopak Slávie potvrdila i v tomto kole správnost svojí cesty výhrou 0:2 v Jablonci, i když tentokrát díky své efektivitě. Herně i počtem vyložených šancí byl Jablonec lepší, ale nakonec možná utkání zlomila právě mentalita a charakter hráčů Slávie.
Viktoria Plzeň dodržela svoji podzimní bilanci výher o jednu branku, tentokrát 2:1, což všichni v Plzni jistě přivítali s úlevou, protože se jednalo o poslední utkání podzimní části (poslední krok jak víme bývá nejtěžší), navíc po fyzicky a hlavně emočně náročném utkání Ligy mistrů s AS Řím a případné malé (nebo velké?) oslavě. Viktoria tak doplnila pražskou Slávii na dvojici, která se odpoutala od dalších týmů a bude hrát o mistrovský titul. Pro oba týmy jsou karty rozdané stejně, protože právě oni postoupily do vyřazovací jarní fáze Evropské ligy.
Pro úplnost uvedu, že Viktoria Plzeň se střetne s chorvatským mistrem Dynamem Záhřeb a Slávie Praha s belgickým Genkem. V této fázi Evropské ligy nelze nikoho podceňovat, ale jsou to určitě hratelní soupeři.
V dalších utkáních Bohemians opět na svém stadionu nevyhráli po bezbrankové remíze s Libercem, Teplice dokončily podzim další výhrou, třetí v řadě, tentokrát se Zlínem 2:1. Svoje postavení ve druhé polovině tabulky vylepšila Opava výhrou 2:1 s Mladou Boleslaví, za kterou vstřelil branku kdo jiný, než Komličenko a Slovácko výhrou s Duklou 1:0 potvrdilo vzestup po výměně trenérů a nastolení jiné herní strategie směrem k přímočarosti a rychlém přechodu po zisku míče, jak jsem popsal v předchozím komentáři.
Premiérově je v tomto ročníku také velmi nezvykle krátká zimní přestávka, což bude vyžadovat správné nastavení zimní přípravy a vyladění na první mistrovská utkání, pro Plzeň a Slávii navíc na Evropskou ligu. Nevím jak vy, ale já už se teď nemůžu dočkat…