Slávie jako Liverpool? To bude ještě dlouhá cesta…

Při sledování včerejšího večerního semifinále Ligy mistrů jsem byl nadšený a zcela jistě i mnozí jiní ze způsobu hry účastníka anglické nejvyšší soutěže týmu FC Liverpool. Ne, že bych o herní strategii jejich trenéra Jürgena Kloppa nic nevěděl, ale opět jsem viděl hrát fotbalový tým způsobem, který jsem chtěl hrát i já, tzn. běhavý, agresívní fotbal s napadáním hráčů soupeře s míčem na každém metru hřiště a po jeho zisku sprintem do zakončení.

Pokud takový fotbal někdo nazve „totální“, tak právě takový „totální“ fotbal se nemusí každému líbit. Ano, na takový způsob hry musíte mít typologicky i mentálně nastavené hráče. Mně se takový tým podařilo složit, samozřejmě na nižší úrovni kdysi v Jablonci, kde jsem měl navázat na práci trenéra Jardy Hřebíka a novináři nás nazývali týmem neznámých hráčů, protože to byli kluci mladí, ctižádostiví, proto pracovití a charakterově skvělí a hlavně pohybliví, kteří, jak mi říkáme, nešetřili krokem. Najít takové hráče dá samozřejmě práci a nějakou dobu to trvalo i trenéru Kloppovi. Na podobný herní styl jsou nastavené i ostatní týmy anglické Premiére League. Rozdíl je „jen“ ve schopnosti pracovat v rychlosti s míčem. Oni totiž dělají ve sprintu úplně všechno. A včera bylo vidět obrovský rozdíl mezi nastavením Liverpoolu a špičkového týmu italské nejvyšší soutěže AS Roma. U nich převládala rozvážná rozehrávka, pomalý postupný útok s velkými problémy po ztrátě míče, které musí zákonitě při takovém způsobu hry přijít, zachytávat sprintující hráče Liverpoolu s míčem i bez míče. Opravdu to byl velký kontrast, ale tak jsou podle mého názoru obě ligové soutěže rozdílné.

Samozřejmě jsem v hlavě řešil, jak by tomuto sprintujícímu kolosu čelily české ligové týmy. Jsem přesvědčen, že lépe, než AS Roma, ale jen díky výborné organizaci hry, bráněním v obranném bloku a rychlými protiútoky. Určitě by při takovém způsobu hry neměl ani Salah, hvězda zápasu, ani jeho spoluhráči tolik prostoru na své smrtící protiútoky a nevypracovali by si tolik šancí k zakončení a tedy i vstřelených branek. Jenže pro diváky by to nebyla tak atraktivní podívaná, jakou jsme viděli včera večer.

A tady je prostor pro názorové střety expertů, trenérů i fanoušků. Já jsem byl svého času včetně současnosti ve všech třech pozicích. Jako trenér jsem řešil způsob hry se zodpovědností za výsledky, fotbalovým fanouškem jsem celý život a snad se můžu nazvat fotbalovým expertem, který o fotbalu ví hodně, ale nemá zodpovědnost za výsledek utkání, jako má trenér. A jak se u nás zacházelo s trenérem bez výsledků si jistě pamatujeme.

Proto velmi fandím trenérům s jasnou vizí ať je jakákoliv. Nepeskuji trenéra za hru z bloku, kterou vidíme v mnohých i vyspělých zahraničních ligách u slabšího soupeře proti silnému. Proto držím palce trenérovi pražské Slávie Trpišovskému, který má jasnou vizi o fotbalu, který chce svému týmu vnutit, ale současně vím, že v situaci, v které je, to vůbec není jednoduché. Je to vždy tak trochu běh na delší trať a v jeho případě na dlouhou trať. Proč delší, než je běžné? Protože klub před jeho příchodem nakoupil mnoho hráčů, kteří typologicky nepasují do jeho představ o herní strategii a někteří dokonce nevyhovovali ani představám předcházejícího trenéra Šilhavého. Takový fotbal totiž nemohou hrát fotbalisté bez sportovní motivace a ctižádosti tzv. za zenitem, které zajímá především s blížícím se koncem kariéry především něco vydělat. A to je podle mého názoru největší problém českého fotbalu, že o příchodu hráčů rozhodují nekompetentní lidé, i když si myslí, že oni jsou tím správných člověkem k posouzení. Ne, nejsou. Těmi jsou lidé jako Honza Nezmar ve Slávii.

Při sledování utkání Liberce se Slávií jsem jasně viděl kontury způsobu hry obou týmů, které mi připomínaly včerejší hru Liverpoolu jen s jednou výjimkou. Hráčům Liberce i Slávie při maximálním mentálním i fyzickém nasazení, agresivitě, zarputilosti, běžeckých schopnostech a ochoty běhat, chyběla vyšší fotbalová kvalita a v některých situacích oceněných žlutými kartami i respekt k soupeři. Práci trenéra Trpišovského hodnotím velmi vysoko, jen si nejsem jist, zda s takovou určitě progresívní strategií dokáže být i úspěšný v českém fotbalovém prostředí (výsledky na prvním místě) a s hráčským materiálem, který má a bude mít k dispozici. Platí to zejména pro utkání v evropských pohárech.

Netroufal bych si mu v tomto radit, nakonec mám pocit, že to oba, tedy manažér Nezmar i trenér Trpišovský poznávají také. Nedovedu si představit současný tým Slávie ve včerejším utkání v Liverpoolu, i když by si to mnozí, zejména funkcionáře Slávie přáli. Jenže už nesmí trenéru Trpišovskému angažovat hráče jako Altintop a další. A upřímně, nedovedu si v takovém utkání představit ani ikonu Slávie „hroťáka“ Škodu. Je na takový fotbal pomalý a neobratný. A vyjmenovat bych mohl i mnohé další. Oba progresívní experty proto ve Slávii čeká tvrdá a trpělivá práce a já věřím a přeji jim, aby měli kolem sebe také trpělivé a odborně zdatné nadřízené.

Komentáře nejsou povoleny.