S komentářem k 18. kolu HET ligy jsem čekal až po pondělní dohrávce v Plzni a ukázalo se, že to bylo dobře, protože tam se zrodila největší výsledková bomba, i když i těch menších bylo několik.
Přesto se nejdřív budu věnovat mizerné střelecké bilanci. V tomto kole totiž padlo ještě méně branek, než v tom předchozím, které bylo nejchudší v celém dosavadním průběhu ligového ročníku. Tím novým rekordem je jen 11 branek, proto ani nepřekvapí, že hned 8 týmů se střelecky neprosadilo vůbec, dalších 7 vstřelilo jedinou branku. Rekord mohl být ještě výraznější, kdyby ho „nepokazila“ Karviná svými čtyřmi brankami do sítě Zlína při výhře 4:0.
Už před týdnem v komentáři k 17.kolu jsem poznamenal, že v tomto ročním období je zvlhlý střelecký prach pravidelným ukazatelem naší nejvyšší soutěže. Bylo tomu tak v době mého aktivního působení jako hráče, později jako trenéra a je tomu tak i dnes. A příčiny jsou podobné. V jarní části soutěže jsou karty rozdané jasně a ohrožené týmy se více zaměřují na defenzívu ve snaze získat alespoň bod za bezbrankovou remízu s favoritem, herní vyladění po zimní přípravě není odpovídající a za hlavní příčinu jsem vždy považoval nevyhovující hrací plochy, které kdysi byly doslova katastrofální. Jenže tento handicap mělo odstranit povinné vyhřívání hracích ploch, bez kterého se naše nejvyšší soutěž nesmí hrát, ale ukazuje se, že ani to není úplně stoprocentní, protože v několika případech si hráči i po tomto kole stěžují na tvrdou hrací plochu i dnes.
A je logické, že tvrdá hrací plocha neprospívá líbivému kombinačnímu fotbalu, který chtějí všichni vidět a hlavně neprospívá těm, kteří tento trend chtějí ve svých týmech uplatňovat. A to se týká především favorizovaných týmů Plzně, Slávie a Sparty. A jen pro doplnění uvedu jedno statistické srovnání. V dvou podzimních kolech, ve kterých se střetli stejní soupeři jako ve dvou dosud odehraných jarních kolech, v sítích soupeřů skončilo 38 míčů, v těch současných dvou jen 24.
Uvedené argumenty dokresluje také tabulka nejvyšší soutěže sestavená jen ze dvou odehraných jarních kol. Pouze tři týmy získaly plný počet bodů a není to ani jeden z těch, kteří se snaží programově hrát dominantně, kombinačně, hru kontrolovat, tedy se snahou o vysoké procento držení míče apod. Jenže, kromě Jablonce, ty dva další týmy s plným počtem bodů jsou z konce tabulky, tedy díky zcela jinému způsobu hry. Je to Karviná a Jihlava. Tedy týmy, které hrají více z obranného bloku s rychlým protiútokem po zisku míče. Přiznávám, že nemám možnost vidět všechna prvoligová utkání, ale určitý přehled o nich mám a jsem přesvědčen, že pokud by chtěly tyto týmy a jejich trenéři hrát způsobem, který deklarují týmy ze špičky ligy, tak budou bez bodu. A tady je třeba rozlišovat, než někdo začne zvolený způsob hry kohokoliv kritizovat.
Proto i já mám pochopení pro výkony např. Slávie. Trenér Trpišovský chce hrát určitým způsobem (běhavý, aktivní fotbal), ale s přidělenými hráči, proti dobře organizovaným soupeřům a pod velkým tlakem, který mnozí z hráčů ještě neměli možnost zažít, to není jednoduché. V utkání s Bohemians si tým nepomohl ani útočnými standartkami, i když měl výraznou výškovou převahu. A tým Bohemians není snadné „přeběhat“.
Něco podobného prožívá už druhou polovinu sezóny Sparta. Říci, že chceme v utkáních dominovat, sehnat dva hráče, kteří mají možná na to, aby tuto strategii naplnili je málo a bylo to znát i na Slovácku. Po vedoucí brance nastala obava o zisk tří bodů a zasloužený trest ve formě vyrovnávací branky. Příčinou totiž byly hlavy hráčů.
A třetí favorit Viktoria Plzeň? Tak to byla pondělní bomba a prohra 0:1 s Jihlavou. Potvrdilo se to, že náročný program a jeho průběh v úvodu sezóny hráče negativně ovlivní, i když můžeme tvrdit a říkat do médií, že to tak není. Ano, souhlasím, že v úvodu druhé poloviny sezóny to není o fyzické náročnosti, ale ta mentální je daleko důležitější a tady hráči Plzně selhali, jak konstatoval i trenér Vrba. Hlava je zkrátka důležitější, než nohy. Navíc Jihlava si mohla zopakovat úspěšnou herní strategii z utkání se Slávií před týdnem. Možná se ukáže, že v utkání, kdy bude nucena určitým způsobem hru tvořit, tak bude mít větší problémy uspět. V každém případě trenér Svědík s týmem udělal velký kus práce a dokázal to, co je základ úspěchu s jakýmkoliv týmem. Zvolil způsob hry, který jeho svěřenci zvládnou a který bude proto úspěšný. A určitě ví, že v utkáních s týmy z konce tabulky bodovat bude možná ještě těžší, protože oni budou hrát proti nim stejným způsobem, jako Jihlava se Slávií a v Plzni.
Přiznám se , že v jedné anketě před zahájením jarní fáze nejvyšší soutěže jsem za nejvážnější uchazeče o sestup uvedl Karvinou a Jihlavu, tedy právě ty dva týmy, které dosud získaly plný počet bodů. Tím se jim omlouvám a doufám, že to nebyla jen jejich počáteční euforie. U Karviné se zřejmě pozitivně projevil fakt, že tým je delší dobu pohromadě, včetně „povýšeného“ hlavního trenéra Muchu a to samozřejmě je velkou výhodou, jako v případě Plzně a trenéra Vrbu nebo Sigmy Olomouc a trenéra Jílka.
Olomoucký tým prohrál v Brně 1:0 a z ohlasů se dá usuzovat, že trenér Pivarník v kontextu s mými předchozími řádky zvolil správnou a úspěšnou herní strategii, která vedla k zisku velmi důležitých tří bodů. Určitě využil i detailní znalosti hráčů Sigmy, které před několika sezónami vedl a navíc v Olomouci bydlí a má určitě několik „špiónů“ k dispozici. Před týdnem jsem napsal, že hráči Sigmy v utkání s Plzní dobře kombinovali, ale netlačili se do finálního zakončení a tak se tým prezentoval i v Brně. A to bude muset trenér Jílek se svým týmem změnit, protože fotbal se nehraje jen na krásu, ale na branky, které přinesou body.
Kanonádu v Karviné 4:0 odnesl Zlín, který po náročném podzimu včetně Evropské ligy získal další posily, ale ve výsledcích, a co je ještě větším problémem, ani v předváděné hře to není vidět. Vím, že ve Zlíně otázku důvěry trenéra vždy řeší s chladnou hlavou a doufám, že tomu bude i nyní a trenér Páník bude pokračovat. Určitě je složitější komunikace s mnoha cizinci v kádru týmu a také vyznat se a ovlivňovat jejich mentální nastavení. Tam já vidím určitý problém.
Před týdnem jsem se také pozastavil nad z mého pohledu zvláštní politikou ve výběru trenérů pro svůj prvoligový tým v Mladé Boleslavi po odchodu trenéra Jarolíma k české reprezentaci. A dnes, po další prohře tentokrát v Liberci 0:1 byl trenér Uhrin odvolán. Dnes už nejsem trenérem v profesionálním fotbalu, tak si myslím, že si můžu dovolit kritickou poznámku. Práce trenéra Uhrina mě nikdy neokouzlila, cítil jsem vždy z jeho svěřenců ztrátu potřebné soudržnosti na hřišti i v kabině a už vůbec mi k němu nepasovala kumulace s funkcí generálního sportovního manažéra. S tím souvisí i podivný odchod trenéra Svědíka, dnes úspěšného v Jihlavě. Zkrátka v tomto klubu někdy krokům vedení nerozumím a výsledkem je tvrdá realita se snahou o holou záchranu v nejvyšší soutěži v dalších utkáních.
Ostravský Baník po zklamání v prvním jarním kole a prohře se Slováckem jel do Teplic přes celou republiku s cílem získat tři body. Pomoci mu k tomu měla přítomnost zkušeného trenéra Uličného, v zápisu o utkání uvedeného jako trenéra brankářů. Jen by mě zajímalo, zda byl na střídačce přítomný skutečný trenér brankářů nebo byl napsaný v kolonce fyzioterapeut. V každém případě si ostravští odvezli bod za remízu, takže cesta zpět nebyla tak smutná, jako pohled na tabulku a čtyřbodová ztráta nejen na nesestupovou příčku, ale i na nejbližšího soupeře na 15. místě.
Tím je tým Slovácka i přes čtyřbodový zisk ve dvou jarních kolech a i ten ukazuje, že nejvíce ohrožené týmy po podzimní části doslova utíkají z těchto pozic a naopak se tam propadají týmy, které prožily docela klidnou zimu, což mohlo být naškodu, jako Zlín, Mladá Boleslav a Dukla Praha, která překvapivě prohrála na domácím stadionu s Jabloncem. Trenér Jablonce Rada tedy porazil svého syna, brankáře Dukly před necelou tisícovkou promrzlých diváků. Další průběh HET ligy bude opravdu hodně zajímavý a dramatický a to je dobře.