Vzhledem k tomu, že mi náš český fotbal a jeho nejvyšší soutěž v současné době hodně chybí, protože dnes už všechny týmy tráví herní fázi zimní přípravy v teplejších zahraničních destinacích (Turecko. Kypr, Španělsko Sjednocené arabské emiráty apod.) a proto i na lepších hracích plochách s přírodní trávou, tak jsem si dovolil tak trochu zaspekulovat o tom, jak budou některé týmy a celá liga vypadat z hlediska herní filosofie a strategie.
Impulsem pro téma tohoto mého dnešního komentáře byly výsledky našich týmů v přípravných utkáních v už vzpomínaných destinacích v tomto víkendu a změna herní filosofie pražské Sparty, o které jsem se dočetl v dnešním vydání deníku Sport. Svoje názory v tomto komentáři jsem nazval v vodu spekulacemi, protože ze své dlouholeté trenérské praxe vím, že výsledky v přípravných utkáních nevystihují zcela relevantně výsledky v následných mistrovských utkáních. Je to proto, že každý soupeř v těchto přípravných utkáních je v jiné fázi přípravného období, každý soupeř má v širokém hráčském kádru jinou hráčskou kvalitu, každý soupeř k utkání přistupuje s jiným cílem, každý trenér si něco nového zkouší nebo nezkouší z hlediska zapracování nových posil atd. Přesto se dá v jednotlivých utkáních najít něco málo, co může naznačovat úspěšnost či naopak neúspěšnost v mistrovské soutěži.
Začnu tedy bilancí našich prvoligových týmů v přípravných utkáních v posledním víkendu 3. a 4. února, tedy už jen dva týdny před zahájením naší nejvyšší fotbalové soutěže: 13 1 5 7 17:25 8 bodů. Použil jsem způsob vyjádření bilance podle tvorby tabulky běžné soutěže. A co na to říkáte, líbila by se taková bilance některému majiteli klubu? Ze 13-ti utkání jen jedna výhra (Liberec s ruskou Ufou 3:2) a s pěti remízami jen 8 bodů? Asi ne, ani týmům hrajícím o záchranu. Samozřejmě kvalita soupeřů byla také různá, ale mě zaujalo i poměrně hodně obdržených branek. Ve 13-ti utkáních 25 branek je docela dost, navíc s nulou v kolonce obdržených branek hrála jen Viktoria Plzeň (bez branek s rakouským Riedem) a to bylo utkání z hlediska výkonu týmu složeného z hráčů z lavičky náhradníků hodně kritizováno. Chápu, že v přípravě nehrají týmy už z uvedených důvodů tak bezpečně, jako v těch mistrovských a pokud to znamená ofenzívnější trend a více vstřelených branek v české lize, tak se máme na co těšit. Jenže se obávám, že tomu tak nebude, že až půjde o hodně, třeba body k záchraně nebo účasti v evropských pohárech (o mistrovském titulu je už podle mého názoru dávno rozhodnuto), tak bude hra bezpečnější, tzn. více na jistotu.
V kontextu s tím mě také zaujaly informace o změně herní filosofie a strategie pražské Sparty směrem ke kreativitě a technickému fotbalu od tradičního českého atletického a silového. Proto rozumím hráčským změnám v kádru Sparty a příchodu hráčů jako Stanciu, Kanga a odchodu mnohých jiných. Trenér Stramaccioni dokonce svoji představu o herní strategii Sparty přirovnává k italské Neapoli, konkrétně má na mysli převahu hráčů menších postav v sestavě týmu a tomu odpovídající způsob hry, konkrétně cituji „držet balón, kontrolovat hru, udávat tempo, dominovat“. Chápu a rozumím tomu. To je velmi atraktivní a ambiciózní plán. Jenže česká liga patří k nejlepším ligám po taktické stránce a Sparta se snažila hrát tímto způsobem i za trenéra Ščasného (možná v tom má i on prsty jako nový sportovní manažer), jenže vždy v klíčovém utkání s Viktorií Plzeň na to doplatila. Dobře si vzpomínám, že jsem takový průběh utkání v deníku Sport předpovídal. Jaký konkrétně ? Že Sparta bude mít větší procento držení míče, ale prohraje. Ano vím. Tenkrát neměla hráče Stanciu a Kanga, ale měla jiné a ty dva jsem nikdy neviděl a možná budu z nich nadšený. To nedokážu nyní posoudit, ale také vím, že podobné plány měla Sparta a především trenér Stramacciony při příchodech hráčů Ben Chaima, Biabiany, Janka a dalších. Na výkony pražské Sparty jsem moc zvědavý. Teoreticky mají jejich změny v hráčském kádru logiku, ale praxe je často úplně jiná.
V tomto kontextu bude obrovsky zajímavá konfrontace Sparty se svým odvěkým rivalem Slávií, která díky sportovnímu řediteli Nezmarovi a především trenérovi Trpišovskému sází na zcela jinou filosofii založenou na pohybu, aktivním napadání a především rychlém přímočarém protiútoku. Tedy na zcela jiné pojetí, které by právě na to sparťanské mělo platit. I když pět obdržených branek od Zenitu Petrohrad je varováním.
Dalším klubem, který hodně posílil je ostravský Baník, ale u něj není jasně daná a medializovaná herní filosofie nově sestaveného týmu a trenér Kučera už nemá moc času na vytvoření kompaktního a strategicky jasně nastaveného fotbalového týmu, ale na záchranu to bude podle mého názoru stačit určitě. A už vůbec nepřikládám zásluhy nějaké trenérské radě, protože zodpovědnost má vždy trenér a já doufám, že má i rozhodující slovo.
Míru aktivity zřejmě zkoušela v přípravě i Viktoria Plzeň a dvě pětigólové porážky zřejmě především hráče, ale možná i trenéra Vrbu upozornily na to, že jak se říká „nic se nesmí přehánět“.
Platí tedy to, co jsem napsal v úvodu. Už se moc těším na to, až začne naše nejvyšší soutěž naplno, protože se během zimního přípravného období stalo hodně nového a já jsem zvědavý, jak ty nové věci budou fungovat. Jsem si jednoznačně jistý, že zdaleka ne všechno podle představ trenérů a hráčů, ale to už záleží jen na nich. To by přeci všichni vyhrávali a to, nejen ve fotbalu, není možné.