V posledních dnech, možná i týdnech i já pozorně sleduji vývoj na trenérském postu v pražské Slávii, kde se spekulovalo o konci, z mého pohledu, velmi úspěšného trenéra Šilhavého. Úspěšného proto, že přišel do sice ekonomicky obrozené, ale sportovně rozhárané Slávie. Mužstvo dal i přes mnoho změn dohromady, získal s ním mistrovský titul a předlouhou sérii 36-ti utkání bez prohry. Jenže v létě došlo k dalšímu doplnění hráčského kádru (Laštůvka, Altintop, Rotaň, Danny, Stoch, Souček se vrátil z hostování a další) a z důvěryhodného zdroje vím, že ne všechna jména se trenérovi Šilhavému zamlouvala. Hráčský kádr se početně rozrostl, což je vždy pro trenéra složité uspokojit všechny z hlediska jejich odehraných minut v utkáních. O tom by mohla pražská Sparta povídat, protože už hraje jen HET ligu a široký kádr hráčů. Naštěstí Slávie hrála na podzim i Evropskou ligu a MOL Cup a trenér Šilhavý toho využíval pro tzv. rotaci hráčů v základní sestavě, což se ne všem líbilo.
Tato nespokojenost a kritika se projevila na formě některých hráčů a logicky výsledcích týmu Slávie. K tomu všemu se neskutečně na čele tabulky HET ligy „utrhla“ trenérem Vrbou vedená Viktoria Plzeň a stále se počítalo, jak velkou mají ostatní ambiciózní týmy, včetně Slávie, na ni ztrátu a zda se dá smazat.
Mezi podzimní negativa týmu Slávie pod vedením trenéra Šilhavého bylo vyřazení v kvalifikaci do Ligy mistrů, které později zmírnil postup do skupinové části Evropské ligy. Jenže se nepodařil další krok postup do vyřazovací fáze Evropské ligy po domácí prohře s Astanou, i když k postupu Slávii stačila remíza. Neméně negativně byly vnímány vedením Slávie prohry v Plzni a na domácím stadionu s Libercem. A začalo se spekulovat o nespokojenosti hráčů, některých „odborníků“ ve vedení a tuto negativní atmosféru nevydržel ani trenér Šilhavý, který se s tím svěřil na tiskové konferenci před rozhodujícím utkáním o druhé místo ve skupině Evropské ligy s kazašským soupeřem Astanou. Výsledkem bylo včerejší jeho odvolání i se svými asistenty. A jaké jsou moje dva pohledy?
Ten první je ryze lidský a kolegiální jako fotbalový trenér, který takové zkušenosti má ze své trenérské kariéry, kdy byl odvolán, bez ohledu na sebereflexi dalších lidí ve vedení klubu, kteří se na stávající situaci sice také podíleli, ale odpovědnost měl vždy jen trenér. A podobným případem je i trenér Šilhavý a jeho odvolání v pražské Slávii. Jsem přesvědčen, že ani na české poměry vysoké odstupné mu nenahradí profesní újmu do další trenérské kariéry.
Jenže se nabízí i druhý pohled na situaci ve Slávii, která se týká aktuálně i do budoucna i dalších českých klubů. Ten druhý pohled bych nazval odborný, expertní nebo profesionální, vyberte si. A ten spočívá v tom, že pražská Slávia se posunula ve vnímání rozdělení kompetencí za sportovní výsledky mužstva tak, jak to funguje ve vyspělé fotbalové Evropě. Já vím, doplatí na to trenér Šilhavý, aniž by za to mohl. To je pro něj jen nešťastná shoda okolností. Slávie totiž konečně vytvořila funkci sportovního ředitele, sportovního ředitele skutečného fotbalového odborníka, který musí být zárukou koncepčního směrování a klubové sportovní strategie. A ten si na tuto práci zajistí trenéra, jehož filosofie odpovídá nastavené klubové koncepci a strategii. A za to také nese odpovědnost, včetně sportovních výsledků společně s trenérem. A v tomto případě je tím klubovým garantem dodržení stanovené klubové koncepce nově angažovaný sportovní ředitel Jan Nezmar a ten si na tuto konkrétní práci najal trenéra Trpišovského, o kterém je přesvědčen, že ji bude schopen dodržet a mít při tom odpovídající výsledky.
Pro ujasnění uvedu, jak české kluby fungovaly v minulosti a některé dodnes? Trenéry vyhazovali z klubu lidé, kteří postrádali odborné znalosti o fotbalu a o trénování ani nemluvím, jen na základě dosahovaných výsledků. Nikdo se nezajímal o konkrétní příčiny daného stavu, na kterém měli často větší podíl právě lidé, kteří trenéra hodnotili. A další průšvih byl, že kluby často ani svoji nastolenou koncepci a strategii neměly a ta se měnila vždy s příchodem nového trenéra. Zkrátka to fungovalo opačně, než teď nastolila Slávie.
Doplatil na to sice trenér Šilhavý, kterého znám již od roku 1979, kdy jsem byl hráčem dnešní Viktorie Plzeň a do zimní přípravy byli k nám do prvoligového „áčka“ přeřazeni dva talentovaní dorostenci Vítězslav Lavička a Jaroslav Šilhavý. Od té doby oba znám jako pracovité, skromné a slušné fotbalisty i trenéry, kteří to, jak jsem poznal i já osobně, v našem fotbalovém prostředí nikdy neměli lehké. Přesto cestu, kterou se pražská Slávie vydala vítám a i já jsem zvědavý, jak vše bude fungovat. Trenéra Trpišovského považuji za vynikajícího trenéra, odborníka ve svém oboru, ale ve fotbalu ne vždy toto rozhoduje o úspěchu. A to, že prosakují informace o odchodech hráčů Rotaně, Altintopa a dalších plně chápu a jsem přesvědčen, že to je už iniciativa nového trenéra a sportovního ředitele. Jen by mě zajímalo, zda před příchodem těchto hráčů někdo z klubu tyto kroky konzultoval s tehdejším trenérem Šilhavým. Nedivil bych se, kdyby nikoliv. Tak totiž fungovaly a dosud ještě některé české kluby fungují.
Aby vše nevyznělo z mého pohledu negativně, tak vnímám změnu ve fungování některých klubů v tom smyslu, o čem je tento můj komentář, když např. Baník Ostrava podržel ve funkci trenéra Kučeru, změna dosud nenastala ve Slovácku, v Jihlavě a všem známá je situace v pražské Spartě. I když český trenér by už dávno „letěl“, tak majitel se rozhodl pro nějakou cestu a zřejmě i proto „neháže“ vinu za to, že zvolená strategie zahraničního trenéra a drahých zahraničních fotbalistů nefunguje jen na trenéra, proto ho ve funkci podržel. I tady bude zajímavé sledovat, jak se, v tomto smyslu, situace ve Spartě bude vyvíjet.