Dovedu si představit, jak dlouhé a podrobné bylo studování hry Německa, posledního mistra světa. Stejně je na tom každý jejich soupeř, protože vyzrát na německou mašinu vyžaduje odvahu, správnou herní strategii a schopnost tuto strategii realizovat na hřišti. Dovedu si to představit i proto, že před časem jsem studoval hru Německa před prvním vzájemným utkáním s Českem v této kvalifikační skupině pro deník Sport.
Proto mě nepřekvapila trenérem Jarolímem zvolená varianta základního rozestavení se třemi stopery, tedy na pět obránců a vyztužení prostoru uprostřed hřiště před obranou pracovitými a pohyblivými hráči Daridou a Součkem a „ucpání“ křídelních prostorů tzv. „halvbeky“. Nepřekvapilo mě, že se do základní sestavy nevešel Dočkal, který svojí typologií nezapadal do zvolené herní strategie, navíc mu, stejně, jako Krejčímu a Kadeřábkovi hrozila absence pro utkání v Severním Irsku pro žluté karty. Přesto musím trenéra Jarolíma pochválit ze zcela jiného důvodu. On se totiž nebál zvolit, kromě popsaného základního rozestavení, herní strategii hry z obranného bloku a na rychlé protiútoky. Což se dá v utkání proti mistrům světa Němcům zcela jistě pochopit. Jenže moje zkušenosti z českého fotbalového prostředí říkají, že tento způsob hry je něco zbabělého a nepatřičného. Mluvit o tom by mohl i trenér Vrba po utkání se Španělskem na EURO ve Francii. I dnes jsem přesvědčen, že pokud by Španělé nevstřelili chvíli před koncem rozhodující branku, tak bychom trenéra Vrbu chválili za zvolenou obrannou herní strategii. Navíc Španělé hráli, na rozdíl od Němců v Praze, vzhledem k dlouhým minutám bez vstřeleného gólu s cílem bodovat na EURO na plný plyn celé utkání.
Ano, souhlasím s tím, že na rozdíl od tehdejšího utkání se Španělskem byl náš národní tým v utkání s Německem daleko pohyblivější (nižší věkový průměr) a aktivnější po zisku míče. Poměr střeleckých pokusů 16 ku 11 v náš prospěch to jasně dokumentuje. Jenže nesmíme zapomínat na jeden fakt. Němci podobně, jako v našem posledním vzájemném kvalifikačním utkání v Hamburku, brzy vstřelili vedoucí branku, za chvíli následovala tutovka Stindla, kterou Vaclík skvěle vyrazil a najednou měli pocit, že se opakuje vzpomínané utkání v Hamburku a začali hrát poměrně laxně, na rozdíl od Španělů na EURO.
Obě utkání s Německem v současné kvalifikaci měla jednu shodnou okolnost v začátku utkání a já jen spekuluji, zda ze strany Němců úmyslnou. U nich nás v prvních minutách zcela vědomě pustili několikrát v poměrně velkém počtu hráčů na svoji polovinu hřiště, o míč nás potom připravili a z rychlého přímočarého protiútoku trestali naši naivitu. Tentokrát v Praze první branku vstřelili po naší ztrátě ve středním pásmu a za několik minut se stejná situace opakovala, naštěstí se předvedl Vaclík parádním zákrokem.
Paradoxně tedy jsme zvládali, díky poctivému posouvání v hlubokém bloku (nechci používat termín „autobus“) situace, kdy měli míč na kopačkách němečtí hráči, ale nezvládali jsme situace, kdy jsme ho získali my.
Hodně mi to připomnělo vyjádření španělského trenéra Guardiolu, který prozradil, že jako trenér Barcelony v utkání, kdy se dlouho nemohli svým „tiky taka“ prosadit, soupeř stíhal včas „zavírat“ všechny prostory směrem ke své brance, tak mu úmyslně na jeho polovině míč odevzdali. Logicky následoval přechod soupeře do útočného postavení a to byla šance pro hráče Barcelony k okamžitému represinku a využití mezer v útočném postavení soupeře.
S postupem času a při vedení Němců 1:0 jsme se dokázali v protiútocích prosazovat až k zakončení, bohužel jsme ve finální a předfinální fázi nebyli dostatečně přesní. Několik střeleckých pokusů Součka směřovalo na brankáře nebo mimo branku, podobně aktivní byl i obránce Bořil, debutant Kopic se moc snažil, ale chyběl mu přehled a lepší orientace v prostoru, několikrát jsme místo zakončení volili nepřesnou přihrávku apod. V těchto fázích jsme nebyli daleko od vstřelení branky. Podařilo se to až Daridovi fantastickou nechytatelnou střelou a bod bychom si zasloužili. Jenže Němcům remíza nestačila a my jsme nezvládli organizačně zvládnout poslední standartní situaci.
Je to opravdu škoda, ale současně je jasné, že pondělní utkání v Severním Irsku bude zcela jiné. My se musíme snažit o plný bodový zisk, a proto bude herní herní strategie jiná. Ale trenér Jarolím si s tím určitě poradí a zvolí, bez ohledu na laické i expertní názory, správnou herní strategii a hráči ji dokáží přenést na hřiště. Nic jiného, než výhra, vzhledem k vývoji naší kvalifikační skupiny, totiž pro nás neexistuje, pokud chceme mít ještě alespoň malou šanci na baráž z druhého místa.