Při přemítání o tom, co mě nejvíce zaujalo v 19. kole naší nejvyšší fotbalové soutěže, tak kromě šlágru kola v Edenu, kde pražská Slávie přivítala plzeňskou Viktorii, mě nemohla nechat chladným bídná střelecká potence. V osmi utkáních padlo jen 7 branek a to je bilance, kterou opravdu nepamatuji. A pokud se podívám na předchozí dvě jarní kola, tak bilance 10 a 20 branek tuto bilanci jen potvrzuje. A to je ještě v počtu 20 branek v 18. kole započítána kanonáda Slávie v Příbrami při výhře 1:8. Jaký to kontrast s podzimní střeleckou potencí naší nejvyšší soutěže, která atakovala průměr tři branky na utkání, tedy 24 branek v jednom kole. Pro tuto jarní změnu mám určité vysvětlení, ale tak málo branek jsem ani já nečekal.
Fotbalu v naší nejvyšší soutěži se věnuji prakticky od roku 1977, kdy jsem jako hráč přestoupil do tehdejšího prvoligového klubu Škoda Plzeň a proto vím, že každoročně fotbalisté skórují v jarní části ligy méně, než v podzimní. Příčiny jsem vždy viděl v tom, že dlouhá zimní příprava a tehdejší tréninkové metody ubírali hráčům na dynamice pohybu, „těžké“ nohy jim ubíraly kvalitu v práci s míčem a hlavně terény, na kterých se tenkrát hrála nejvyšší soutěž na přelomu února a března byly doslova katastrofální. V prvním utkání se hrálo v bahně po kotníky a celou jarní část soutěže nikdo nedokázal vrátit hřiště do normálního stavu. A proto se v této části ligy pravidelně a zaslouženě kritizovala úroveň fotbalu, ale na takových hracích plochách se nějaká „tiky taka“ hrát nedala.
Jenže v současné době tato, podle mého největší příčina nejefektivnějšího fotbalu v jarní části soutěží, tedy nejen nejvyšší soutěže, pominula. I v tomto případě se ukázalo, jak správný byl tlak fotbalového svazu na vybavení stadionů, konkrétně povinnost klubů hrajících nejvyšší fotbalovou soutěž mít vyhřívanou hrací plochu. I když možná někde terén není i tak ideální, je daleko lepší, než jsem popisoval kdysi.
Zbývá mi tedy ještě jedna pravděpodobná příčina menší produktivity v jarní části ligy, která platila tenkrát i dnes. A tou je snaha týmů splnit předsezónní cíle a ambice svých nadřízených, ať už jde o zisk mistrovského titulu, umístění na příčce zaručující evropské poháry či hrozba sestupu. A tady se rodí spíše opatrnost, taktická disciplína a s tím spojená nervozita. Mám k tomu jednoduché přirovnání z oblasti karetního „hazardu“, když tvrdím, že: „na podzim se rozdávají karty a na jaře se podle nich hraje“. Stejně, jako v mariáši…
Tou poslední možnou příčinou malé potence fotbalistů v české nejvyšší soutěži, která naopak platí dnes a neplatila kdysi, vidím v tom, že čeští trenéři jsou velmi progresívní, pracují s moderními trendy v práci s týmem a k tomu patří i dnes už samozřejmá organizace hry, která přináší pro fotbalisty minimální herní prostor a čas při řešení herních situací. A při obrovských nedostatcích českých fotbalistů v individuální práci s míčem a orientaci v prostoru je to pro kvalitu a efektivitu hry velký problém. Hra je proto nepřesná, na náhodu atd. Proto je i branek méně. Stejnou organizaci hry a hru na malém prostoru musí v dnešním fotbalu zvládat i fotbalisté ve špičkových zahraničních klubech, jinak by nebyli úspěšní, jenže oni si s tím minimem času a prostoru naprosto bez problémů svojí individuální kvalitou v práci s míčem a schopností orientovat se v prostoru poradí daleko lépe a jejich fotbal je tak líbivější a přináší i vyšší efektivitu, tedy míče v sítích soupeřů.
Pro náš český fotbal se tak nabízí dvě řešení. Slevit z důsledné organizace a proto prohrávat všechna svá utkání a kochat se tím, že jsme hráli pěkný fotbal, což uznáte je totální nesmysl, nebo být trpěliví a vychovávat fotbalisty, kteří se budou schopni orientovat v herním prostoru tak, jako ti ve velkých klubech a budou také bezchybní v práci s míčem v pohybu, bez kterého se dnes velký fotbal hrát nedá. A věřte, že o tomto nedostatku se ve fotbalovém prostředí ví, věřte, že se na jeho odstranění pracuje (sám se tohoto procesu aktivně zúčastňuji), ale jeho výsledky nebudou vidět zítra nebo za týden. To je dlouhodobá záležitost, protože se musí překonávat různé překážky (to by bylo na další dlouhý komentář), ale já věřím, že se zlepšení dočkáme.
Nejočekávanějším utkáním tohoto kola bylo zcela jistě utkání obrozené a finančně zabezpečené Slávie s Viktorií Plzeň. Kdo čekal v tomto utkání hromadu branek díky kvalitě hráčského kádru, tak nedomyslel právě to, co jsem popsal v závěru předchozí myšlenky na téma efektivita českého fotbalu. Je přeci jasné, že pokud se střetnou v současném fotbalu dva kvalitní soupeři, tak musí mít kromě fotbalové kvality v ofenzívě i kvalitu v organizaci hry, tedy defenzívě. A proto jsem na závěr studia v O2 TV, kde jsem v sobotu byl typoval výsledek nedělního utkání v Edenu 0:0. A k tomu chyběly dvě minuty. Ne, že bych si to přál, ale můj typ vycházel právě z kvality obou soupeřů, protože kvalita ve fotbalu se nedá měřit jen počtem branek. To si totiž pleteme kvalitu s atraktivitou. Potom by utkání nejnižší IV. třídy, které skončí 6:5 bylo kvalitnější, než např. utkání Slávie s Plzní. Stejně tak ve finále Ligy mistrů zpravidla mnoho vyložených šancí nevidíme a nepadá mnoho branek, i když výjimky se najdou.
Nakonec ale fotbalová spravedlnost podala Slávii pomocnou ruku a Slávie se výhrou 1:0 důrazně přihlásila do hry o mistrovský titul. Nemůžu nezmínit skvělou atmosféru vyprodaného stadionu, který tu skutečnou kvalitu utkání dokáže ještě navýšit.
Další kandidát na mistrovský titul Sparta splnila na Letné svou povinnost a podobně jako před dvěma koly Bohemians porazila v dalším pražském derby Duklu 1:0 a opět tak trochu s vypětím všech sil.
Ostatní utkání uvedu jen telegraficky. Na Moravě se hrála dvě derby. Slovácko se rozešlo v utkání s Brnem bez branek a po třetím jarním kole se ještě jeho hráči neradovali ze vstřelené branky, i když za tři bezbrankové remízy si do tabulky připsali tři body. Ovšem jsem dalek toho, abych tuto jejich bilanci rázně kritizoval. Ze své zkušenosti vím, že v jejich případě a možnostech hráčského materiálu musí především neinkasovat a sbírat potřebné body k záchraně a to se jim daří. Pikantní na tomto utkání bylo zcela jistě to, že soupeře z Brna trénuje trenér Habanec, který ještě v minulé sezóně vedl domácí tým Slovácka.
V druhém moravském derby porazila Karviná nejtěsnějším výsledkem 1:0 ambiciózní Zlín. Utkání bylo typické jarní, tedy více urputné a bojovné, ale tři body zůstaly v Karviné.
Dalším týmem, který ještě na jaře neskóroval je Bohemians. Z Jablonce si tentokrát „klokani“ odvezli bod za bezbrankovou remízu a určitě je jim v jejich situaci milejší, než prohra např. 3:2 a dvě vstřelené branky.
To Liberec v domácím utkání s, podle mého názoru k sestupu odsouzenou Příbramí, potřeboval bodovat naplno a to se mu podařilo po výhře 2:1. Bylo to v tomto kole na góly nejbohatší utkání, ale opět byly pro svěřence trenéra Trpišovského důležitější tři body, než počet branek.
Bezbrankovou remízu uhrály týmy Hradce Králové a ambiciózní Mladé Boleslavi, i když oba potřebovaly body tři.
Podobně jako počet vstřelených branek v předchozím kole na 20 vylepšila Slávie výhrou v Příbrami 8:1, vylepšila i bilanci diváckého zájmu v tomto kole. Na utkání s Plzní totiž přišlo těsně nad 19 tisíc diváků a to je opravdu paráda. Slušná návštěva 9 tisíc byla ještě na Spartě a přibližně 5 tisíc na Slovácku, zřejmě i díky fanouškům z Brna.
Předpokládám, že v dalším průběhu jarní části sezóny budou kluby opět počítat každý bod ke splnění svých cílů, ale že fotbalisté se rozehrají k lepším střeleckým výsledkům.