Rozhodl jsem se napsat svůj pohled na hru Sparty ještě před pondělním utkání ve Zlíně a před očekávaným zařazením Tomáše Rosického do základní sestavy Sparty, na které se její trenér Ščasný velmi upíná. Mám totiž na způsob hry dnešní Sparty dlouhodobě kritický názor a nerad bych jej prezentoval až po některém nevydařeném utkání, což k smrti nenávidím. Mám na mysli „být po bitvě generál“.
To přeci umí každý návštěvník české hospody i té nejnižší cenové skupiny. A tam já nechodím. Po nevydařeném utkání kohokoliv, včetně národního týmu všichni vědí, kdo měl hrát, jak to měl hrát atd. Já proto přicházím se svým názorem ještě před zapojením „spasitele“ Tomáše Rosického do týmu Sparty a uvědomuji si, že tímto svým názorem jdu tak trochu proti proudu, a že sympatie si u mnoha odborníků i „odborníků“ nezískám. Aby bylo jasno, Tomáše Rosického velmi uznávám, je naším nejlepším fotbalistou za poslední roky, ale tak trochu nezachytil realitu českého fotbalu. Řeší ho optikou toho špičkového mezinárodního.
Můj názor ovšem vychází z dlouhodobého sledování fotbalu v hledišti, u televizní obrazovky i na trenérské lavičce. Můj názor vychází z toho, že nejen každý fanoušek fotbalu má rád jiný způsob hry, ale i každý fotbalový trenér i fotbalová země inklinuje k nějakému způsobu hry. Pro jasnou představu někomu se líbí způsob hry „tiky taka“ po vzoru Barcelony, někomu takticky svázaný italský fotbal a někomu, včetně mě běhavý, jednoduchý, agresívní fotbal s úžasným tempem např. trenéra Kloppa v současné době v FC Liverpool. Jenže jako trenér musím vždy vycházet z typologie svých hráčů, jejich možností a podle toho zvolit způsob hry. A tady vidím ve hře současné Sparty zádrhel. Sparta totiž hraje staromódní fotbal, pomalý, nezáživný, na spoustu krátkých přihrávek do strany, dozadu atd. Snaží se o tzv. výstavbu hry od vlastního brankáře, přitom všichni, včetně z lavičky sledujícího Tomáše Rosického konstatují, že největším problémem a nedostatkem Sparty je rozehrávka.
Ano, s tím já naprosto souhlasím. Pomalost ve všech činnostech hráčů Sparty, včetně pohybu, což je evidentní ještě více po přestupu rychlostně vybaveného záložníka Krejčího do Itálie a potrestaného Konatého. Všichni ve Spartě, včetně trenéra Ščasného považují tento způsob hry za jedině správný a zjednodušení ve formě rychlých průnikových přihrávek mezi obránci nebo za obranu na sprintující spoluhráče, maximální přímočarost po zisku míče, agresívní tlak na míč atd. ve svém repertoáru nemají. Zkrátka jejich cílem je samozřejmě vyhrávat, ale volí k tomu cestu, která je k tomuto cíli nedovede. Možná v naší lize, ale na mezinárodní úrovni určitě ne. A jasně to ukázalo první utkání ve skupině Evropské lize v anglickém Sauthamptonu při prohře 0:3. Sparťanská pomalost doslova bila do očí. A jak hrál průměrný anglický tým? Klidně si počkali v obranném bloku na pomalou a nepřesnou výstavbu hry (rozehrávku, kterou i Tomáš Rosický kritizuje) hráčů Sparty, donutili je ke ztrátě míče a úprkem se snažili ohrozit branku Sparty. A vůbec se nestyděli za tuto jednoduchou taktickou variantu. Neznám procento držení míče obou soupeřů v tomto utkání, ale odhaduji, že Sparta ho měla určitě vyšší, ale prohrála 0:3 a vypadala trapně. A tady jsem u jádra svého komentáře.
Tomáš Rosický i po prvoligovém utkání Sparty s Mladou Boleslaví, ve kterém už nastoupil na cca 15 minut prohlásil, že největším problémem Sparty je rozehrávka. Ano, s tím já plně souhlasím. Proto se ptám: proč má Sparta založenou svou hru na konstruktivní rozehrávce od brankáře, přes obranu a směrem k soupeřově brance. Proč, když je to její největší problém. Tomáš Rosický totiž zřejmě ještě nezjistil, že hráči Sparty na takový způsob hry nemají dostatečnou kvalitu v konfrontaci s nadprůměrnými prvoligovými soupeři, jako byla Mladá Boleslav a už vůbec ne s mezinárodním fotbalem. Potom stačí vysunout napadání rozehrávky Sparty nebo jen prosté postavení obranného bloku a donutit individuálně podprůměrné hráče v práci s míčem k chybě a potrestat ji rychlým protiútokem. A tímto způsobem bude proti Spartě zítra hrát i Zlín, navíc s velkou motivací a tím i zarputilostí a týmovostí, která současné Spartě také chybí. A podle mého názoru upínání se trenéra Ščasného na návrat kreativního Dočkala do sestavy a premiéra Tomáše Rosického v základní sestavě na tom nic nezmění. Naopak. Proč naopak?
Odkázal bych na můj komentář po kvalifikaci na EURO 2012 v Polsku a na komentář po tomto turnaji, který jsem tenkrát napsal. Stručně ho připomenu. Tenkrát jsem napsal, že náš způsob hry trenér Bílek naordinoval zřejmě na přání Tomáše Rosického po vzoru Arsenalu Londýn, kde Tomáš hraje, tedy kombinační hra plná krátkých přihrávek už odzadu. Tedy podobně, jako chce hrát dnes Sparta. Jenže tento způsob hry ani tenkrát neodpovídal možnostem českých hráčů a výsledkem byla drtivá prohra v prvním utkání s Ruskem. Následovala změna způsobu hry směrem k jednoduchosti a bezpečnosti, zařazení defenzívního středového hráče Hübschmanna do základní sestavy a skupinu jsme po výhrách s Řeckem a Polskem dokonce vyhráli. Navíc už v prvním poločasu prvního z těchto dvou utkání se Tomáš Rosický zranil a už na EURO v Polsku do hry nezasáhl. Nechci tím říci, že úspěch týmu trenéra Bílka na EURO 2012 se dostavil díky zranění Rosického a jeho ztrátě vlivu na nevhodný způsob hry mužstva, ale při jeho příchodu do Sparty, kvalitě jejího hráčského kádru ve srovnání s hráči Arsenalu a hodnocení nedostatků ve hře Sparty z úst Tomáše Rosického mě paralela s tehdejší reprezentací napadla. Proto jsem zvědavý na zítřejší utkání Sparty ve Zlíně, na to, jakým způsobem bude hrát a zda nastoupí Tomáš Rosický v základní sestavě. Zlín totiž bude hrát podobně, jako anglický Southampton ve čtvrtek, tedy s maximálním nasazením až sebeobětováním, agresivně v defenzívě, s rychlým přechodem po zisku míče, soudržně a s podporou vyprodaného stadionu. A to bude na Spartu platit a o to více, zda bude chtít Sparta hrát po vzoru Arsenalu Londýn na vysoké procento držení míče.