Reprezentační přestávka se stala minulostí a na apríla pokračovala naše nejvyšší fotbalová soutěž. I v tomto 23. kole se hrála některá velmi očekávaná utkání. Jedním z nich bylo určitě hned to páteční mezi Sigmou Olomouc a Baníkem Ostrava jehož výsledek 6:2 pro domácí Sigmu opravdu zavání aprílovým žertem.
Ale žert to není, je to skutečný výsledek tohoto utkání a jen potvrzuje nevyzpytatelnost fotbalu. V utkání se totiž střetly dva týmy, které se umísťují aktuálně na posledních dvou příčkách tabulky, z nich poražený tým Baníku Ostrava získal pod vedením trenéra Petrželi punc znovuzrozeného, mladého a pracovitého týmu. I trenér Petržela nezapomněl, jak je jeho dlouholetým zvykem, zvýraznit svoje zásluhy na tomto zrodu prohlášením o tom, jaký je zájem o mladé hráče jeho týmu, a že vlastně neví, s kým bude druhou nejvyšší soutěž v příští sezóně hrát. Přeloženo do jeho jazyku odvádím tady v Baníku skvělou práci.
Tomu sice výsledek 2:6 neodpovídá, ale je třeba spravedlivě hodnotit, že výsledek je pro jeho svěřence až příliš krutý, protože mladíci z Ostravy i v tomto utkání hráli běhavý, náročný fotbal a dlouho to vypadalo na minimálně jednobodový zisk. Jenže mužstvo Sigmy i přes nepříznivý vývoj skóre, kdy obdrželo první branku, dokázalo skóre otočit zpět na svoji stranu, poté obdrželo nešťastnou vyrovnávací vlastní branku Ševčíka na 2:2 a nakonec získalo tolik potřebné tři body v uchování si naděje na záchranu. Při jakékoliv ztrátě bodů v tomto utkání by bylo asi o jejich sestupu rozhodnuto. Hráči Sigmy snad po tomto utkání pochopili, že s takovým zaujetím a koncentrací musí nastupovat do každého utkání a ne jenom v okamžiku, kdy jim jde o „život“. To se ukáže v dalším průběhu soutěže. Nemůžu nevzpomenout tentokrát skvělý výkon nejzkušenějšího hráče Sigmy Ordoše, který i přes počáteční 30-ti minutový výpadek ve svém výkonu v tomto utkání byl nakonec strůjcem výhry, když vstřelil branku a na tři skvěle přihrál. Já dodám, že i jeho vyjádření po utkání plné osobní pokory a střízlivého hodnocení ukazuje, že i přes výhru je nohama na zemi a snad to přenese i na své spoluhráče. K nějakému slavení totiž není prostor, definitivní záchrana je ještě daleko.
A platí to i v situaci, kdy Sigmě pomohly v boji o záchranu v Synot lize i další výsledky jejich nejbližších konkurentů a některých dokonce na vlastním stadionu. Mám na mysli prohry Příbrami, Bohemians Praha, Teplic, Dukly a očekávané prohry Zlína v Jablonci a Jihlavy v Plzni. Společně s Baníkem Ostrava tak hned 7 týmů z osmi ve druhé polovině tabulky svá utkání prohrálo a nezískalo tak ani bod, takže se dá výhra Sigmy obrazně bodově zdvojnásobit. Získala tak vlastně 6 bodů!
Divoký průběh z pohledu vývoje skóre mělo utkání Mladé Boleslavi v Příbrami. Domácí totiž vedli 2:0, ale v závěru utkání přišli i o ten jeden bod za remízu, když se z trestného kopu skvěle trefil čerstvý reprezentant záložník Rada. První branka domácích sice padla kuriózním způsobem, když míč nasměroval z hranice pokutového území do vlastní branky patičkou obránce Kúdela, ale stejně, jako on i já se divím, že rozhodčí neviděl jasný faul domácího útočníka Bednáře, který ve sprintu prudkým strčením do Kúdeli způsobil kontakt jeho paty s míčem. Rozhodčí to neviděl nebo „neviděl“, ale viděl to ten fotbalový nahoře a „zařídil“ obrat pro Mladou Boleslav.
Rušno bylo také v Teplicích. Tam si tři body do Brna odvezla Zbrojovka. Rozhodující branka padla z pokutového kopu po faulu na kapitána Brna Zavadila a kanonýr Řezníček ho proměnil. Chápu rozladění domácích včetně trenéra Vavrušky, protože ta situace vypadala podezřele. Mám na mysli opožděný pád Pavla Zavadila. Kontakt a určitě bolestivý na koleno Zavadila od teplického Lievakoviče tam určitě byl, ale pozdní reakce Zavadila také. Jen on ví, kde je pravda. Tvrdí totiž, že se nejdříve snažil hrát, ale trefená noha se mu podlomila. Tepličtí tvrdí, že si pád s vidinou rozhodujícího pokutového kopu uvědomil dodatečně a přifilmoval ho. Já bych se přiklonil k variantě někde uprostřed.
Dalším týmem, který nemá body na rozdávání jsou pražští Bohemians. Tentokrát po dlouhé sérii domácích utkání bez prohry odevzdali body Liberci za prohru 0:1, i když i liberečtí přiznávají, že „klokani“ si prohrát nezasloužili. Jenže někdy se ve fotbalu stává, že i dobrý výkon a trefování brankové konstrukce k bodům nestačí. A to se stalo v sobotu klokanům z Vršovic. Předpokládám, že pro ně bylo tentokrát důležitější vítězství na jiném, než fotbalovém poli. Mám na mysli rozhodnutí zastupitelů městské části Prahy 10 (snad jsem trefil správné číslo), že odkoupí stadion v „Ďolíčku“ do svého majetku a tím umožní klubu Bohemians 1905 dále působit na tomto historicky významném stadionu.
Mužstvo Zlína, asi největší překvapení podzimu, přijelo do Jablonce získat k jedinému jarnímu bodu ze šesti utkání nějaký další. Moc šancí se jim nedávalo a to se potvrdilo při prohře 3:1. Přesto všechny určitě zaujal krásný gól záložníka Holíka, který po signálu z rohového kopu napálil míč asi z 18-ti metrů přímo do šibenice branky Jablonce. Za míčem se mohl brankář Bárta jen ohlédnout a nic víc by nenadělal ani Buffon nebo Petr Čech. Z televizních záběrů vše ještě lépe vynikne, protože míč směřoval do branky přímo ve směru pohledu kamery a mohli jsme tedy před obrazovkou vidět daleko dopředu, že míč vymete pavučinu v pravé šibenici. Druhým momentem k zaznamenání kromě výsledku je první prvoligová branka mladého Mihálika v den jeho teprve 19. narozenin. Snad to dokáže vstřebat tím správným způsobem.
Dukla Praha se díky výsledkům svým i ostatních ohrožených týmů nebezpečně přibližuje pásmu sestupu a nevylepšila si svou situaci ani po domácím utkání se Slávií Praha, které prohrála těsně 0:1. Vzhledem k tomu, že domácí Dukla byla v tomto utkání lepším týmem a nevyužila několik vyložených šancí tak prohru si nezasloužila. Navíc rozhodující a jedinou branku utkání si obránce Štětina vstřelil do vlastní branky sám, i když tísněn hráčem Slávie Mešanovičem.
Nejtěžší los z ohrožených celků v tomto kole měla Jihlava, která přijela do Plzně se snahou o zázrak v podobě bodového zisku. To se sice nepodařilo, ale určitě jihlavští nepodali špatný výkon. Hráči Plzně si nemohli být jisti ziskem tří bodů až téměř do konce. Rozhodující byla branka Koláře na 2:0, která také určila konečný výsledek. I v tomto utkání jsme zažili určitou kuriozitu, z které neměl radost především střelec druhé branky Viktorie Kolář. Brankář Jihlavy Hanuš mu totiž vystihl směr míče při pokutovém kopu, vyrazil ho a stejné se mu podařilo i při opakovaném pokutovém kopu pro předčasné vyběhnutí brankáře, který kopl Kolář do opačného rohu branky. Rozumím prohlášení Daniela Koláře, že už pokutové kopy kopat nebude. Smutnou zprávou pro trenéra Plzně i jeho spoluhráče je zranění kanonýra Ďuriše, který si při doskoku po osobním souboji ošklivě zvrtl kotník a byl odvezen do nemocnice. Týmu bude určitě v nejbližších týdnech chybět.
Na závěr jsem si nechal největší překvapení tohoto kola. Sparta prohrála 2:0 v Uherském Hradišti se Slováckem a její ztráta na Viktorii Plzeň narostla na 9 bodů a i když ji může snížit dohrávkou na pražské Julisce s Duklou na 6 bodů, tak ten rozdíl je nepříjemný. Je jasné, že velmi nahuštěný program Sparty, která nás ještě skvěle reprezentuje v Evropské lize, je v boji o mistrovský titul výhodou Plzně. Platí to nejen o fyzické únavě, ale také mentální a někdy k tomu nepomůže ani širší kádr hráčů. To všechno se zcela jistě ukázalo i na Slovácku. Já vím, Láďa Vízek by se mnou nesouhlasil, probírali jsme to spolu dokonce před několika lety i ve studiu TV Prima, kam jsme oba jezdili komentovat anglickou Premier League. On uvažuje více jako fotbalista nebo fanoušek a s ním i mnozí jiní, že fotbalisté raději hrají, než trénují. S tím já jako trenér sice plně souhlasím, ale to přeci nic společného s problematikou celkové kumulované únavy z nahuštěného programu utkání (Sparta) v konfrontaci s odpočatým týmem, hrajícím jednou za týden (Slovácko). A nesmí se zapomínat ani na únavu mentální.
V tomto utkání ještě platí, že trenér Slovácka Habanec zvolil správnou taktiku hry ze zabezpečené defenzívy v obraně dokonce s pěti hráči a s rychlými fotbalisty na krajích hřiště včetně robustního, ale pohyblivého útočníka Koného místo Libora Doška, který by svoje přednosti v tomto utkání nemohl uplatnit. Podle informací v médiích Sparta hrála staticky, pomalu a upracovaně, chyběla ji větší přímočarost a to je znak únavy i typologie hráčů v sestavě týmu, kteří museli nahradit některé lehce zraněné (Zahustel, Holek, Vácha) nebo Frýdka, který stál pro 4 žluté karty. Po následné výhře Plzně s Jihlavou to jistě sebevědomím Sparty otřese, ale mohla by to nahradit vidina vzájemného utkání v domácím prostředí nebo i vzpomínaná dohrávka na Dukle.