V zimním přípravném období fotbalistů v českých podmínkách (ve vyspělých fotbalových zemích mají jen jedno, tedy letní přípravné období) se chytáme každé zajímavé informace nejen o chystaných nebo dokonce uzavřených přestupech hráčů, ale také jednotlivých přípravných utkání.
A to nejen jejich výsledku, ale také sestavy týmů, zda nastoupili již noví hráči apod. To všechno samozřejmě zajímá i mě, jenže trochu jinak, než běžného fotbalového fanouška. Jsem totiž nejen fotbalový fanoušek a komentátor, ale také fotbalový trenér a tuto problematiku i mnohé jiné týkající se fotbalu dobře znám. A nejen to, zažil a prožil jsem je sám osobně. Možná i proto mám na mnohá témata na svých webových stránkách i v jiných médiích, která mě osloví, jiný pohled na danou fotbalovou problematiku, než jiní komentátoři. Proto si také dokáži lépe vyhodnotit výsledky fotbalových týmů v tomto přípravném období.
K tomuto komentáři mě „vyzvaly“ kritické ohlasy na průběh přípravného mezinárodního utkání mezi pražskou Spartou v Essenu proti německému velkoklubu Borusii Dortmund a vítězná přípravná utkání (s jednou výjimkou) jejího historicky největšího rivala Slávie Praha.
Utkání Sparty jsem viděl, utkání Slávie ne, ale nejdříve se vyjádřím v obecné rovině. Často se taková utkání nazývají termínem „přátelská“ a to je zcela špatně, protože to jsou utkání „přípravná“. V těch utkáních se týmy připravují (ne přátelí) na mistrovskou sezónu a když se připravují, tak s největší snahou a zaujetím hráčů, kteří více nebo méně bojují o místo v základní sestavě a musí tak předvést to nejlepší, co momentálně na hřišti zvládnou. Po závěrečném hvizdu rozhodčího utkání končí s nějakým výsledkem, který často neodpovídá teoretickým předpokladům. Často těmto předpokladům neodpovídá ani průběh utkání, resp. srovnání výkonnosti obou soupeřů. A není to proto, že favorit utkání podcenil nebo dokonce vypustil. Je to proto, že naplnění teoretických předzápasových předpokladů zabránily jiné objektivní skutečnosti. Ty skutečnosti se v dalších řádcích pokusím pojmenovat a dodávám, že to nejsou výmluvy, ale fakta, která si trenéři uvědomují a tak trochu s nimi počítají při rozhodnutí o sehrání daného přípravného utkání.
Asi nejzásadnější příčinou překvapujícího výsledku v přípravném utkání je rozdílná aktuální tréninková fáze obou soupeřů v přípravném období. To byl zcela jistě i případ Sparty v utkání s Dortmundem a již před utkáním i po něm se o tom opatrně zmínil i trenér Sparty Ščasný. Pro Dortmund to byla generálka na Bundesligu, tedy to byli vyladění fotbalisté na co nejlepší výkon (co to všechno znamená by vydalo na další opravdu dlouhý výklad) včetně v té chvíli ideální sestavy, pro Spartu to bylo atraktivní srovnání se silným soupeřem, které se dle trenéra Sparty nedalo odmítnout, i když v době největší kondiční zátěže a z toho pramenících „těžkých nohou“ hráčů Sparty. Tento handicap byl ve druhém poločasu také hodně vidět.
Jenže to není zdaleka všechno, co musí trenér při vyhodnocování pozitivních i negativních výsledků v přípravných utkáních vnímat a respektovat. Dalším aspektem je počet srovnatelných fotbalistů v kádru. Jsou totiž kluby, které sice hrají stejnou soutěž, ale jeden má 20 srovnatelných hráčů a ten druhý jen 13 a zbytek je slabší. Přesto postaví do obou poločasů oba trenéři různé kompletní sestavy a utkání logicky vyhraje v kvalitě a především kvantitě silnější tým, i když hraje stejnou soutěž na spodních příčkách nebo dokonce soutěž nižší. I to byl zřejmě případ Sparty, ale vlastní vinou. Kdo utkání viděl, tak trenér Dortmundu postupně prostřídal sestavu a od 60. minuty hráli mladí, draví a čerství fotbalisté. Sparta tolik fotbalistů do Německa nepřivezla a unavenější hráči z předchozího tréninkového období i z tohoto utkání nestíhali. Proč neměla Sparta k utkání více hráčů by musel zodpovědět trenér Šcasný, ale já si to dokážu vyhodnotit i sám. Chtěl uhrát co nejlepší výsledek a evidentně více věří „svým“ prověřeným hráčům. A to je pro klub škoda, protože Sparta Praha je v současné době klub, který v kvalitě práce s mládeží je daleko před ostatními a talenty, které by potřebovali získávat zkušenosti zcela jistě má.
Dalším faktorem, který ovlivňuje výsledky a výkony mužstev v přípravném období je tréninkový program a fyzická zátěž v něm obou soupeřů bezprostředně, tedy cca dva dny před utkáním. Ta je mnohdy různá. Zcela jistě ji má slabší soupeř z nižší soutěže, protože i jeho trenér chce uhrát se silným soupeřem co nejlepší výsledek. Silnější, tedy prvoligový soupeř třeba i v den utkání dopoledne tvrdě trénuje, bez ohledu na odpolední utkání.
Při tvorbě plánu přípravných utkání musí tedy trenér myslet i na tyto faktory a zvážit, kterou variantu z pohledu kvality soupeřů a tréninkového období zvolit.
Uvedu i několik příkladů ze své trenérské kariéry. Při působení v Jablonci jsem byl v podobné situaci, jako trenér Sparty Ščasný před Dortmundem. V letním přípravném období tuším v roce 2003 jsme dostali nabídku na přípravné utkání s účastníkem Německé Bundesligy Schalke 04. Bylo to v době našeho kondičního soustředění v Blšanech. Stejně, jako trenéra Ščasného i mě lákala konfrontace s tak atraktivním soupeřem a nadšení byli i moji svěřenci. Schalke dokonce bylo ochotno utkání sehrát hned za hranicemi s Českou republikou a tak jsme se tam vydali. Podle mého očekávání jsme v utkání nevypadali dobře, kluci měli těžké nohy a prohráli jsme 0:4.. Nabídka totiž přišla na poslední chvíli a já nemohl ani částečně upravit tréninkovou náplň, jako to udělal trenér Sparty. Já sice věděl, proč jsme utkání nezvládli podle svých představ, a že přínos byl pro hráče jako dobrá zkušenost do budoucna. Jenže dnes vím, že jsem také dal svým kritikům, kterých má trenér v každém klubu poměrně dost, jeden trumf navíc. Přesto bych se příště rozhodl úplně stejně a jsem přesvědčen, že i mnozí jiní trenéři.
Další moje zkušenost se týká shodou náhod opět přípravného utkání se Schalke 04, jen ten případ je zcela opačný. V letním přípravném období v roce 2006 jsem byl jako trenér Sigmy Olomouc na herním soustředění do Rakouska. Tam jsme se v jednom ze tří přípravných utkání střetli s atraktivním soupeřem Schalke 04. Jenže já věděl, že nám začíná za deset dnů liga, že ladíme na první mistrovské utkání a naopak Schalke trénovalo teprve dva týdny. Dovedl jsem si představit v jaké jsou hráči soupeře únavě, jak jim trenér „naložil“ před utkáním s nějakými Čechy. Utkání jsme vyhráli 1:0, hráči soupeře měli podobné problémy, jako hráči Jablonce před třemi lety. Snažil jsem se sice brzdit euforii zejména funkcionářů, médií i fanoušků, ale moje argumenty nebyly vyslyšeny. Svoje svěřence jsem pochválil, protože do utkání s tak atraktivním soupeřem dali logicky všechno, ale situaci jsem jim patřičně vysvětlil. Po 4. kole jsem byl odvolán, měli jsme na kontě jen 1 bod. Zcela jistě k tomu nepřímo přispěla naše výhra se Schalke 04, která všechny naladila do nereálného optimismu.
Až nyní se vrátím k pražské Slávii, kterou jsem zmínil na začátku svého komentáře, a k její letošní zimní přípravě. Zcela správně, i vzhledem k mnoha změnám ve svém hráčském kádru, zvolila na úvod přípravného období slabší soupeře. Nejen, že všechna (s jednou výjimkou) vyhrávala, ale noví hráči se proti tak slabým soupeřům dokázali střelecky prosadit a v médiích se to dokázalo patřičně ocenit. A to v té situaci přispělo k uklidnění slávistické veřejnosti, samotných hráčů i realizačního týmu. A to teď Slávia potřebovala. Jen nesmí z těch výher dělat velké závěry, protože ty skutečné prověrky teprve přijdou. Trenér Uhrin je také dnes již velmi zkušeným trenérem a toto určitě ví. Jen doufám, že ho nepotká odvolání, jako mě.
Sparťané by si zase měli správně vyhodnotit utkání s Dortmundem. O tom, že to dokáže zkušený trenér Ščasný nepochybuji, ale platí to i o jeho nadřízených včetně fanoušků. Příprava na sezónu je důležitá, ale rozhodující jsou utkání o body a trofeje, protože v těch hraje velkou roli psychický tlak na výkon a výsledek.