Rozhodnout se, o kterém utkání 12. kola Synot ligy se zmínit na prvním místě a které si to zaslouží bylo jedno z nejjednodušších rozhodnutí, která jsem v životě musel udělat. A jsem přesvědčen, že by to platilo o každém, kdo se o český fotbal zajímá. Ano, největší prostor v tomto komentáři k 12. kolu Synot ligy dostane dlouho očekávané české „El Clásico“ (zasvěcení určitě ví, že tak se nazývá obdobné utkání ve španělské lize mezi Realem Madrid a FC Barcelona), tedy utkání dvou v posledních letech nejúspěšnějších týmů Viktorie Plzeň a Sparty Praha.
I já se zapojil do předzápasových úvah nad předpokládaným průběhem a výsledkem utkání a musím konstatovat, že v dramatičnosti a zajímavosti utkání předčilo očekávání. Úmyslně jsem nezmínil i kvalitu, protože ta nebyla nad očekáváním, i když se často zaměňuje právě s dramatičností.
Potvrdilo se, jak zrádná může být aktuální příznivá, resp. nepříznivá forma týmu, jeho výsledky a tím i atmosféra v klubu. Ta totiž nic nevypovídá o pozitivním resp. negativním vlivu na výkon hráčů a celého týmu a často je tomu právě naopak. V tom smyslu, že tým, který aktuálně řeší nepříznivé výsledky takové všemi očekávané utkání zvládne lépe, než tým, který je v určité pohodě a formě po úspěšných posledních utkáních. A to byl právě případ tohoto utkání.
V lepším rozpoložení měla být Sparta, ale na hřišti to bylo zcela obráceně. Navíc v situaci, kdy domácí ostrostřelec Ďuriš neproměnil správně nařízený pokutový kop a pár minut před přestávkou byl vyloučen kapitán Plzně Procházka. Mimochodem za neomluvitelnou klukovinu, kterou jen potvrdil, že na tuto funkci nemá zejména mentální předpoklady.
Ve druhém poločasu totiž hráči Viktorie i v oslabení byli nebezpečnější, měli více šancí, vstřelili dvě branky, na které hráči Sparty reagovali pouze brankou v 90. minutě, která zmírnila porážku na 1:2.
K hodnocení tohoto utkání by bylo třeba daleko více prostoru, než ho mám v tomto komentáři k celému 12. kolu, tak snad jen stručně. Utkání potvrdilo, že oba týmy jsou tvořeny jinými typy fotbalistů zejména z hlediska mentality hráčů. V médiích jsem četl v případě Sparty narážky na charakter hráčů. Mám takový dojem, že autor tohoto termínu jej zaměnil za charakteristiku. Charakter člověka a tedy i fotbalisty vypovídá o morálce, vůli, smyslu pro spravedlnost atd. A v tom není určitě problém hráčů Sparty. Problém je v jejich charakteristice z hlediska mentality a fotbalové typologie. Hráči Sparty jsou výborní v práci s míčem, jsou to výborní fotbalisté, ale v takových utkáních, které se hrálo v Plzni to je málo. Tam rozhodují i jiné parametry než jsou ty výhradně fotbalové. Mám na mysli ty osobnostní jako ctižádost, schopnost využít pozitivní emoce, vůle, bojovnost a z ní vyplývající herní agresivita, vítězná mentalita. A tam hráči Sparty za těmi plzeňskými zaostávají.
V týmu Viktorie jsou v tomto smyslu „vlčáci“, které je třeba více hlídat, mají sklony k podcenění, lehkomyslnosti a ležérnosti, ale když „hoří“ a jsou vedením či trenérem zatlačeni do „defenzívy“, tak za to společně umějí vzít a na hřišti odevzdat vše, co mohou nabídnout. A v utkání se Spartou ukázali, že nabídnout toho dokáží hodně. Proto zvládli i utkání v oslabení. Jen musí v Plzni více mít pod kontrolou jejich přístup k utkání.
Hráči Sparty zkrátka porazí běžného soupeře v Synot lize svojí fotbalovou kvalitou, která na něho stačí a tu nadstavbu, o které jsem psal v předchozím odstavci, prakticky nepotřebují. V Evropské lize např. na Schalke ji přidat umí, protože nejsou favoritem a moc se od ní nečeká. Jakmile je to utkání o nutnosti uspět a s kvalitním soupeřem, tak ten je předčí silou, agresivitou, soudržností a vůlí. Sečteno podtrženo utkání mělo náboj, atmosféru, výborného rozhodčího Příhodu a zajímavý průběh včetně 12-ti žlutých karet a jedné červené, všechny udělené podle pravidel.
Prohrou Sparty se na dva největší favority dotáhli další pronásledovatelé Mladá Boleslav, Liberec a Slávia Praha. Všichni totiž bodovali naplno.
Mladá Boleslav vyhrála v Olomouci 1:2, když vítěznou branku vstřelil Magera v 90. minutě. Mladá Boleslav, podobně, jako Sparta hrála více než poločas přesilovku po vyloučení Romana Hubníka za penaltový faul na pronikajícího Baroše. I boleslavští v přesilovce obdrželi branku na 1:1, ale v hodině dvanácté nakonec rozhodli o výhře. Stejně, jako v Plzni i v Olomouci nebylo podle průběhu hry znát, že Sigma hraje v poli o jednoho hráče oslabená. Hráči Sigmy dřeli a i přes prohru prokázali bojovné srdce, což by měli zúročit v dalších utkáních.
Liberec hrál na domácím stadionu s největším aspirantem na sestup Baníkem Ostrava. Pozici favorita zvládl, byl lepším týmem a při vedení 2:0 dovolil Baníku snížit asi 5 minut před koncem, takže závěr byl trochu napínavý, ale tři body zůstaly zaslouženě pod Ještědem.
Slávia Praha hrála v Teplicích a po minulé porážce se Sigmou potřebovala bodovat. Jenže podobně na tom byly Teplice, které naposledy prohrály na domácím trávníku překvapivě s Jihlavou. Dlouho to vypadalo na bezbrankovou remízu, ale 5 minut před koncem vstřelil vítěznou branku slávistický Bílek, který několik minut před tím přišel na hřiště ze střídačky Slávie spíše pomoci v defenzívě. V základní sestavě Slávie se i díky několika absencím objevila na postu pravého obránce posila z Baníku Ostrava Frydrych. Podal spolehlivý výkon, což je dobrá zpráva pro něj, ale i pro trenéra Uhrina.
Další z předsezónních favoritů Jablonec hrál na stadionu v Uherském Hradišti s místním Slováckem a i tady by potřeboval už konečně bodovat naplno. Jenže se mu to opět nepodařilo a domů si odvezl jen bod za remízu 1:1. V utkání se ujal vedení Jablonec brankou Pospíšila, ale za domácí vyrovnal v posledních utkáních pravidelný autor branek Diviš.
Brno se v tabulce nenápadně posouvá nahoru a po výhře před týdnem se silnou Plzní tentokrát zavítalo do Příbrami a i já očekával výhru domácího týmu. Jenže Zbrojovka si odvezla bod za remízu 1:1 a v tabulce se již posunula do její první poloviny a bude zajímavé sledovat, na jak dlouhou dobu.
Jedno z překvapení celé Synot ligy nováček ze Zlína se představil v Praze na Julisce v utkání s Duklou Praha. Oba týmy potřebovaly vyhrát, protože ten příjemný pocit už nezažily pět kol. Nakonec se to podařilo domácí Dukle po nejtěsnější výhře 1:0 a zlínští se o tři body budou muset pokusit v dalším utkání v derby se Slováckem na domácím stadionu. Derby tradičně nemají jasného favorita a platí to i v tomto případě.
Poslední, ale velmi důležité utkání se hrálo v Ďolíčku, což je stadion, kde hrají svá mistrovská utkání Bohemians 1905. O body se porvat přijela Jihlava a na důležitosti tomuto utkání přidávala potřeba obou soupeřů, vzhledem ke svému postavení v tabulce, získat body, nejlépe všechny tři. Během utkání to nejdříve vypadalo, že se to podaří hostující Jihlavě, která se ujala vedení 0:1, ale domácí tým Bohemians nakonec skóre otočil ve svůj prospěch na 2:1 i díky dvěma červeným kartám pro hráče Jihlavy, z nichž ta první pro Jánoše byla dost přísná. Utkání řídil rozhodčí Příhoda, který v tomto utkání udělil 8 žlutých a 2 červené karty a v nedělním utkání v Plzni, které musel odřídit vzhledem k onemocnění původně nominovaného rozhodčího Jílka, udělil žlutých karet dokonce 12 a 1 červenou. Tuto statistiku neuvádím jako kritiku, ale fakt, který považuji za správný trend, protože se domnívám, že současný fotbal se ubírá směrem, který je nežádoucí (přílišná agresivita hráčů a jejich nedisciplinovanost) a rozhodčí jsou k tomuto trendu hodně vstřícní a netrestají tyto prvky dostatečně. Nejen v zájmu zdraví hráčů, ale i většímu počtu vstřelených branek (časté držení hráčů s cílem přerušit nadějné protiútoky, které mohou končit brankou nebo vyloženou šancí).
V tomto 12. kole Synot ligy padlo jen 18 branek, což je v této sezóně nejméně, proto jsem zvědavý, zda je to jen shoda okolností nebo tomu tak bude i v dalších kolech, v kterých se bude hrát o umístění přes zimní přestávku, v které se nikdo nechce dívat na svůj tým ve spodních patrech nebo dokonce na dvou sestupových příčkách tabulky.