Předpokládám, že při čtení nadpisu tohoto mého komentáře netušíte, kam mířím. Ale pokud někdo dlouhodobě sleduje fungování obou zmiňovaných klubů, tak možná začne větřit. Začnu tedy nejdříve z úplně jiného konce.
Včera jsem i já s dojetím sledoval přenos z Vladislavského sálu Pražského hradu, kde prezident České republiky Miloš Zeman předával vyznamenání osobnostem, které se ve svém oboru zasloužili o dobré jméno naší země. „Medaili Za zásluhy“ obdržel také fotbalista Pavel Nedvěd, v současné době viceprezident italského velkoklubu Juventusu Turín (kromě něj ještě tuto medaili obdržela další sportovkyně Helena Fibingerová, která Českou republiku reprezentovala ve vrhu koulí). Předpokládám, že nikdo soudný nepochybuje o tom, že fotbalista Pavel Nedvěd obdržel toto vysoké státní vyznamenání zaslouženě. I já jsem měl rád jeho buldočí zaujetí pro fotbal, jeho pracovitost v tréninku i v utkání, kterou si udržuje i po aktivní fotbalové kariéře v té funkcionářské. Mám rád fotbalisty, kteří dokáží něco i v civilním životě, ať už je to studium vysoké školy nebo v případě Pavla Nedvěda prosadit se v hierarchii takového klubového kolosu, kterým je Juventus. Pro ty, kteří považují všechny fotbalisty za primitivy, kteří se dokáží jen honit za kulatým míčem a modelkami je to i zpráva, že není správné všechny házet do jednoho pytle. Na tento post by si totiž majitel Juventusu nevybral hlupáka.
Tady ve svých komentářích se občas zmiňuji o Pavlu Nedvědovi a Petru Čechovi jako o fotbalistech, kteří to mají v hlavě srovnané, pro svoji sportovní výkonnost jsou ochotni dělat maximum, a proto to dotáhli ze všech nejdál. Oba zná celý fotbalový, ale i nefotbalový svět. A já vůbec nepochybuji, že pocty, které se včera dočkal Pavel Nedvěd se v krátké budoucnosti dočká i Petr Čech. A teď k tomu nadpisu, s kterým na první pohled odstavec o Pavlu Nedvědovi a Petru Čechovi nesouvisí, i když oba pochází z Plzně a svoje první zahraniční angažmá získali za výkony v dresu Sparty.
Nadpis se totiž týká následujícího nedělního českého „El clásica“, kdy se v Doosan Aréně v Plzni utká domácí Viktoria s pražskou Spartou. I mě se už novináři ptali, jak asi bude toto atraktivní utkání probíhat, kdo je favoritem a kdo vyhraje. Ta odpověď ovšem není jednoduchá, přesto se o ni pokusím.
Před každým utkáním je důležité vnímat kvalitu obou soupeřů, ale nejen to. A platí to dvojnásob u týmů, které jsou v podstatě svojí kvalitou rovnocenné. Tam totiž rozhoduje aktuální forma a aktuální formu ovlivňuje kromě zdravotního stavu hráčů i atmosféra v klubu a hráčské šatně. A tady se dá leccos vystopovat. Začnu u Viktorie Plzeň.
Krátkodobé hodnocení atmosféry v klubu je rozhodující, ale i to vychází z dlouhodobé koncepce. Aktuální situace není v Plzni ideální a vychází z výkonů a výsledků posledních dvou důležitých utkání na Rapidu Vídeň a v Brně. Obě tato utkání Viktoria prohrála a trenér Krejčí po utkání prohlásil, že v obou utkáních hráči nehráli s patřičným přístupem a nasazením, že mu v týmu chybí hráč typu Horvátha, který tým ukočíruje, a že před utkáním se Spartou si o tom bude muset s hráči důrazně promluvit. To určitě bude muset, ale také by si měli v Plzni všichni vzpomenout na určité signály, které v tomto případě vnímáme my, kteří se nepohybujeme uvnitř klubu a týmu, které potom vedou k tomuto zjištění, zpravidla v tu nejnevhodnější dobu. Jaké to jsou?
Tak např. se škodlivým nadhledem popisovaná charakteristika týmu Viktorie a některých hráčů v oblasti dodržování životosprávy po zisku posledního titulu mistra generálním manažerem Šádkem, aféra Limberský a jeho pantomima s volantem, neschopnost trenéra odsoudit toto jeho trapné a arogantní vystoupení, místo toho strčil „hlavu do písku“, kuloárová informace o tom, že hráčům vadil přísný režim a přístup trenéra Koubka, dále mě napadá možná souvislost s tím, že hned několik hráčů Plzně se vrátilo z angažmá v Bundeslize, kde se nikdo s nikým nemazlí. Mám takový pocit, že i proto je v současné době v Plzni dusno a na utkání se Spartou se všichni včetně hráčů připraví co nejlépe.
Sparta je na tom aktuálně právě naopak, ale teď je otázkou, zda je to před utkáním v Plzni dobře. Určitě je to dobře díky posledním výsledkům, které jsou u Sparty velmi dobré nejen v lize, ale i v Evropské lize, naposledy na stadionu Schalke. Tam hrála Sparta výborně a bod si odvezla zaslouženě. Určitě i proto, že trenér Ščasný se nebál nepostavit kanonýra Lafatu a i tím prokázal, že má hráčskou kabinu pod kontrolou a hlavně to v tomto utkání, jehož průběh se dal lehce předpokládat, bylo třeba. Hra Sparty zařazením Fataie na hrot a Konatého do zálohy získala na dynamičnosti a přímočarosti a to je to, co jsem i já v minulosti ve hře Sparty kritizoval. I díky trenérovým tahům je v kabině Sparty cítit zdravá konkurence a ta hráče nutí maximálně na sobě pracovat. Jsem přesvědčen, že trenér Ščasný by se v otázce „limberského volantu“ zachoval jinak, zkrátka by tu etudu odsoudil a tím vyslal signál hráčům, že na disciplíně a zodpovědnosti si nekompromisně zakládá. A to je to, co v „řepkovské“ éře Spartě chybělo a nyní to má vyřešené a tuto nepříznivou štafetu předalo „limberského“ éře do Plzně. Pokud to hráči Plzně změnit nedokáží, tak to musí udělat trenér a klub a nečekat, že se objeví nějaký další Horváth a udělá to za ně. Zkrátka důsledněji dbát na charakter a profesionalitu svých fotbalistů už před jejich příchodem do klubu a důsledně vyžadovat její dodržování. Ve Spartě to pochopili a výsledky se dostavují. Řepka odešel do Českých Budějovic, které si zakládaly, resp. tehdejší její funkcionáři, na zvládnutí problémových fotbalistů (jména nechci uvádět) a po krátkém čase se fotbalisté více zajímali o kasína než o trénink a dnes jsou České Budějovice kousek od sestupu z druhé nejvyšší soutěže.
Na závěr si dovolím konečně odpovědět na dotaz, jak bude pravděpodobně české „El clásico“ probíhat a jak dopadne? Vzhledem k popsanému se nabízí několik variant. Spartu může dobrá forma povzbudit, ale také přimět k lehkomyslnosti a pocitu, že to půjde samo, což, předpokládám, si ovšem zkušený trenér Ščasný pohlídá. Určitě nebude používat bezduchou kombinaci ve středu hřiště a tím umožňovat Plzni rychlé protiútoky, které ona umí. Možná to bude tentokrát trochu obráceně a dvojnásob to bude platit, pokud nastoupí v základní sestavě Fatai a Konaté.
Plzeň bude celý týden řešit nezodpovědný přístup svých hráčů v posledních dvou utkáních a hráči budou pod tlakem a pod ním se vydají ze všech fyzických sil. Otázkou je ovšem jejich psychika. Trenérovi k tomu pomůže klubové vedení, protože trenér to bez hráče typu Horváth, jak sám přiznal, nedokáže. Práce trenéra totiž není jen o taktice a studiu hry soupeře, ale také o schopnosti trenéra dostat z hráčů maximum a to se nikde v knížkách nedočtete. To musí mít trenér dané a říká se tomu „mít autoritu“. Tu trenér Vrba měl, trenér Krejčí zatím ne a oddálil si ji zbabělým strkáním hlavy do písku v případu „limberského volantu“.
Proto tedy předpokládám, že Sparta neprohraje, utkání skončí pravděpodobně dělbou bodů, což přivítá Sparta, protože se její náskok tří bodů nezmění, ale pozor, mohou se na ni dotáhnout další kluby Mladá Boleslav a Liberec.
Ještě k té „Medaili Za zásluhy“. Jak jsem předeslal, určitě ji v budoucnu obdrží i Petr Čech, ale určitě ne David Limberský. Předpokládám, že o ni ani nestojí.