V tomto 9. kole naší nejvyšší fotbalové soutěže týmy nastřílely 29 branek a tím vyrovnaly rekord tohoto ročníku z 1. kola. Je to průměr 3,62 branky na jedno utkání a to už opravdu stojí za to některý ze stadionů osobně navštívit a třeba několik dalších utkání sledovat v televizi nebo na internetu. Udělal jsem to i já a nelituji.
Na poslední kanonádě se velkou měrou také podíleli naši pohároví zástupci Plzeň, Sparta i Liberec, kteří nic nedali na eventuální únavu po čtvrtečních utkáních Evropské ligy a dohromady svým soupeřům nastříleli 11 branek.
Viktoria Plzeň po návratu ze Španělského Villarealu cestovala do Jihlavy, na kterou nemá z loňské sezóny zrovna příjemné vzpomínky. Tenkrát nechala na Vysočině všechny body a trenér Krejčí svým svěřencům určitě tuto zkušenost včas připomněl. Plzeňští po bezbrankovém poločasu nakonec vyhráli 4:2, ale Jihlavští bojovali statečně a po snížení na 2:3 v 84. minutě obdrželi branku znamenající definitivní ztrátu všech bodů až v nastaveném času díky úniku nastoupivšího Mahmutoviče, který několik minut před tím nahradil Ďuriše. U tohoto střelce se krátce zastavím. V současné době totiž prokazuje velmi dobrou formu, v Jihlavě vstřelil 2 branky, na svém kontě jich má již 8 jen ukazuje, jak dobrý je to útočník. V loňské sezóně musel spolknout hořkou pilulku v podobě odchodu na hostování do Mladé Boleslavi, ale po svém návratu chytil šanci za „pačesy“ a hraje výborně. Zdá se mi rychlejší a pohyblivější než dříve a všiml jsem si toho i v dresu slovenské reprezentace, jejíž dvě poslední utkání kvalifikace na EURO 2016 ve Španělsku a v Žilině s Ukrajinou jsem sledoval. Trenér Krejčí šetřil také v dobré formě hrajícího Petrželu a naopak příležitost dostal středový hráč Kučera, který přišel v létě do Plzně právě z Jihlavy.
Pražská Sparta po zlepšeném výkonu a výhře v Evropské lize s kyperským APOELEM získala další tři body po výhře se Slováckem 4:0. Výsledek by sváděl k myšlence jednoduchého utkání, ale sami hráči Sparty po utkání přiznali, že Slovácko nebyl lehký soupeř, ale výhra se zrodila i díky způsobu hry Slovácka. Trenér Habanec nenaordinoval svým svěřencům hru se „zaparkovaným autobusem“ před svým pokutovým územím, ale snažili se hrát aktivně. Ovšem podle mého názoru nejzásadnějším důvodem výhry a zlepšené hry Sparty byly některé změny v sestavě. V předchozím komentáři po utkání Sparty se Slávií jsem kritizoval pomalý přechod do protiútoku Sparty a málo pohybu a agresivity týmu jako celku včetně taktických chyb obranné čtyřky. Podobně totiž hrála Sparta i před tím v Tiraspolu. Změny, které trenér Ščasný v utkání s Apoelem i nyní se Slováckem udělal tyto nedostatky z velké části odstranily. Mám na mysli návrat obránce Brabce do obrany. Je to totiž hráč, který je obráncem tělem i duší, tedy je dostatečně důrazný, silný v osobních soubojích a přidal i efektivitu před brankou soupeře. Jiráček se postupně dostává do lepší formy a jeho pohyb a aktivita ve hře je stále více a více cítit. A v neposlední řadě se konečně trenér Ščasný odhodlal k výměně na postu krajního záložníka, kde vpravo hrál obě úspěšná utkání pohyblivý a rychlý Fatai, který tak tvoří tzv. „ostrý kraj“ a dokáže nejen zodpovědně bránit, ale také svojí rychlostí a důrazem stihne ve finální fázi útočné fáze doplnit hrotového hráče Lafatu. Proto také v těchto utkáních se stal nejlepším střelcem. Dočkal, který se proto přesunul do středu hřiště je tam daleko platnější, než na kraji a hlavně je momentálně daleko nebezpečnější pro branku soupeře než z formy hrající Hušbauer. A to má trenér v zásobě ještě rychlého Konatého.
Třetím v řadě našich reprezentantů v pohárové Evropě je Slovan Liberec. Ten nastoupil před svými diváky proti Bohemians 1905 a vyhrál 3:1, což určitě všechny potěšilo, ale trenér Trpišovský po utkání nejásal. Pravděpodobně totiž přišel o dva zraněné hráče Sýkoru a Bartošáka. Oba se zranili dle jeho vyjádření po hrubých faulech hráčů Bohemians a to hned v úvodu utkání. Dovedu si představit komplikace, které to během utkání trenérovi přineslo. Jeho tým situaci zvládl, ale stín tam přeci jen zůstává. Zejména u Bartošáka to vypadá na delší léčení a to je právě hráč, který je jedním z největších překvapení podzimní části sezóny.
Pro mě, jako pro olomouckého občana, rodáka, dlouholetého člena Sigmy a srdcaře bylo velmi očekávané utkání Sigmy ve Vítkovicích s Baníkem Ostrava. Oba týmy totiž potřebují body, ale nakonec všechny zůstaly v Ostravě, i když fotbalovějším týmem byla olomoucká Sigma. Jenže šance, které si hráči Sigmy vypracovali neproměnili a Baník vstřelil jednu branku po standartní situaci. Nemohu si ovšem odpustit kritiku na úroveň hry zejména některých ostravských hráčů. Chápu, že čekali na první výhru dlouho, že byli pod velkým tlakem, že byli hodně nervózní, že nejsou sehraní, ale jejich neschopnost si přesně přihrát po zisku míče byla zarážející. Proto mi znělo sympaticky hodnocení utkání trenérem Korytářem, který nepodlehl euforii a ty chyby ve hře svých svěřenců viděl, i když ho samozřejmě zisk tří bodů velmi potěšil. O to více může mrzet prohra hráče Sigmy. Nevím, jak moc je mrzí, ale doufám, že ano. V tomto utkání mě zaujalo při částečné znalosti situace Sigmy střídání do druhého poločasu. Odstoupili totiž Rajnoch a Malec a na hřiště trenér Kalvoda poslal Plška a Chorého. Jinými slovy za dva hráče odjinud nastoupili dva odchovanci klubu. Jsem přesvědčen, že to nebyla jen náhoda, ale snaha trenéra, aby hráli domácí hráči. Proč? To nechám bez komentáře.
Před týdnem se hrálo slavné pražské derby a na Slávii čekalo hned další, i když ne tak slavné s Duklou a opět na vlastním stadionu. Na utkání se přišlo podívat přes 10 tisíc diváků a to je výsledek skvělého výkonu hráčů Slávie v derby se Spartou. Že každé utkání je jiné se ukázalo hned v úvodu utkání, kdy se vedení ujala hostující Dukla a na rozdíl od utkání se Spartou bylo jasné, že hráči Slávie budou muset výsledek „otáčet“. Což nebyl úkol zrovna jednoduchý i proto, že v sestavě Slávie chyběli v utkání se Spartou velmi dobře hrající záložníci Kenia, Štohanzl a Souček. První dva pro zranění a ten třetí pro žluté karty. Je třeba říci, že týmu hodně chyběli. Přesto se Slávii po zlepšeném výkonu ve druhém poločasu podařilo výsledek alespoň vyrovnat na 1:1 a oba trenéři jej nakonec hodnotili jako spravedlivý.
Do Mladé Boleslavi, která hraje v posledních kolech ve výborné formě, přijela Příbram. Opět bez kanonýra Bednáře, ale s cílem navázat na výhru 4:1 před týdnem na domácím stadionu s Jihlavou. Jenže se ukázalo, že současná Mladá Boleslav není současná Příbram. Výsledek 4:0 pro domácí hovoří za všechno. A opět se potvrdila velmi dobrá forma celého týmu v čele s ofenzívní čtveřicí Magera, Skalák, Čermák a Zahustel. V takové konkurenci a hlavně v takové formě hrající to má těžké i takový hráč, jako je Milan Baroš. Ten proto nastoupil až v 69. minutě, ale za zbytek času stihl asistovat u dvou branek.
Na pozicích Liberce a Mladé Boleslavi a možná i Sparty a Plzně kde kdo očekával ambiciózní Jablonec. Jenže ten zaostává za očekáváním a je to překvapení i pro mě. Majitel klubu pan Pelta investoval velké peníze do posílení kádru, ale výsledek se dosud nedostavil. Tentokrát tým trenéra Šilhavého vybojoval zlepšeným výkonem ve druhém poločasu alespoň bod za remízu 2:2 ve Zlíně. Domácí bojovníci se ujali vedení už v 10. minutě po krásné rychlé kombinační akci, na jejímž konci byl Poznar. Jablonec vyrovnal, když Pospíšil z trestného kopu vymetl šibenici, ale za minutu se zrodil další rychlý protiútok a Koreš opět zajistil vedení Zlínu. Z převahy Jablonce ve druhém poločasu se zrodilo jen vyrovnání na 2:2 a to je pro jablonecké určitě málo.
Ve výčtu utkání chybí ještě jedno, které se hrálo v Brně. Tam si přijely Teplice pro první výhru na hřišti soupeře, a proto je její výše 4:0 překvapivě vysoká. Domácí tým nezvládl řešit rychlé protiútoky Teplic, které jeho hráči řešili velice efektivně. Dvě branky vstřelil zkušený Vachoušek. Brněnští tak po dvou výhrách, které jim zajistil útočník Řezníček tentokrát narazili a možná někteří zejména mladí hráči musí tzv.“z hrušky dolů“, jak naznačil i kapitán Pavel Zavadil.
Na další, už 10. kolo Synot ligy si musíme počkat až po reprezentační přestávce, ale i utkání naší reprezentace s Tureckem a Nizozemskem budou určitě stát za to.