Ne, nepovažujte mě za profesionálního sázkaře, přesto, že si rád za pár korun vsadím dvojciferný počet fotbalových zápasů a jednou za „uherský rok“ to vyjde a vyhraji pár stovek, což nepokryje zdaleka částku, kterou jsem za ten „uherský rok“ vsadil. Přesto, že nadpis tohoto komentáře evokuje téma sázení a sázkové kanceláře, tak věnovat se budu jen fotbalu. Sázení je jen oblast, kterou toto dnešní moje téma přímo ovlivňuje.
Již několikrát jsem tady na svých webových stránkách konstatoval, že v současném fotbalu už zdaleka neplatí pravidlo „můj dům můj hrad“. Přeloženo do srozumitelné řeči v minulosti ve fotbalu platilo, že na vlastním stadionu fotbalová mužstva ztrácela body vyjímečně. V době, kdy jsem já hrál nejvyšší fotbalovou soutěž v dresu Plzně a Olomouce, což v té době byly týmy druhé poloviny tabulky, jsme k utkáním na soupeřově stadionu jezdili s pocitem, že se tam dá uspět jen vyjímečně, protože atmosféra bude příznivější pro domácí tým, rozhodčí se přikloní k domácím a nikdo to nebude rozebírat z několika kamer, jako je tomu dnes. Za této situace i sebevědomí hráčů průměrného a neprotěžovaného klubu nedosahovalo vysokých hodnot. Jenže to dávno neplatí. V současném fotbalu je pravděpodobnost úspěchu hostujícího týmu daleko vyšší a zdaleka ne jen díky sledovanosti z mnoha kamer a já se pokusím vysvětlit proč.
Na začátku uvedu několik výsledků a bodových zisků a srovnání z poslední doby: 2:2, 2:1, 1:0, 3:2, 3:0 = 13 bodů. Proti tomu: 2:3, 0:2, 1:2, 0:1, 2:1 = 3 body. Chápu, že vám tyto výsledky na první pohled nic neříkají a pokud i na druhý pohled, tak vám to vysvětlím. První řada výsledků jsou poslední utkání našich letošních zástupců v evropských klubových soutěžích na hřištích soupeřů v pořadí Sparta v Moskvě s CSKA, Plzeň v Tel Avivu s Maccabi, Mladá Boleslav v Stromsgödsadu, Jablonec v Kodani a Liberec v izraelské Shmoně. Ta druhá řada jsou výsledky stejných našich týmů se stajnými soupeři a ve stejném pořadí na vlastním stadionu. Z toho je zřejmé, že na domácím trávníku tyto naše týmy získaly jen 3 body a na hřištích soupeřů 13. Samozřejmě mi tato statistika neunikla, protože zcela logicky potvrdila moji tezi. Dlouhodobě totiž nesouhlasím s tezí uznávaného trenéra pana Pospíchala, že „fotbal nemá logiku“ a tyto výsledky jsou z mého pohledu logické.
A proč se objevuje v současném fotbalu trend vyšší úspěšnosti na hřištích soupeřů? Musím upřesnit vyrovnaných soupeřů, protože pokud hrají utkání dva týmy, z nichž jeden druhého jasně převyšuje, tak je pravděpodobnost výhry toho kvalitnějšího na domácím stadionu vysoká. A v posledních utkáních našich týmů v evropských pohárech se střetly právě týmy přibližně stejné kvality.
A teď k těm příčinám. Současný fotbal se nedá úspěšně hrát bez kvalitní taktické přípravy na utkání včetně prostudování hry soupeře a pro hráče to znamená takto zvoleny taktický záměr zcela stoprocentně plnit. Teze skupiny trenérů většinou bývalých hráčů Sparty, že z fotbalu se nemá dělat věda je naprosto scestná a svědčí o nerespektování vývoje fotbalu za posledních cca 15 let. Že se mnozí tito trenéři prostřídali na postu trenéra reprezentace? I to o něčem svědčí. Naštěstí ta doba je už pryč a i v tomto případě nastal obrat k odbornosti a profesionalitě.
Dnešní fotbal vyznává v podstatě dva základní přístupy způsobu hry. První je diktování tempa hry s vysokým procentem držení míče a tím druhým je hra z obranného bloku na rychlý protiútok, někdy se používá termín „na brejky“. Dalšími variantami jsou kombinace obou předchozích. V České republice je ve fotbalovém prostředí vytvořená atmosféra pro první způsob hry a pokud někdo hraje tzv. na brejky, tak je pasován za defenzívního trenéra a dostává i jiné nelichotivé nálepky.
Pro hru tiki taka po vzoru Barcelony musíte mít individuální kvalitu hráčů na vysoké úrovni a opakuji uplatníte ji v utkání se slabším soupeřem. Kvalitou srovnatelný soupeř vás potrestá, protože si počká na vaše tenisovou terminologií nevynucené chyby v rozehrávce nebo vás k chybám důrazným presinkem ve středu hřiště nebo dokonce vysokým napadáním (forčekingem) už na vaší polovině k chybám donutí a trestá brankami. A v utkání na vlastním stadionu jsou týmy tak trochu přinuceny díky vzpomínané atmosféře hrát po zemi, kombinačně a k těmto ztrátám tak dochází častěji, než na hřišti soupeře. Proto jsou schopny doma častěji inkasovat branky, než venku. Zkrátka z těchto důvodů je často jednodušší vstřelit branku na soupeřově hřišti, než na domácím a naopak obdržet branku častěji na domácím stadionu, než na soupeřově. Když budu vycházet z v úvodu prezentované bilance našich týmů v evropských pohárech, tak v těchto utkáních na vlastním stadionu byl brankový poměr 5:9 a 3 body, na soupeřově stadionu 11:5 a 13 bodů. A to je velký rozdíl.
Proto bych doporučoval všem expertům, trenérům i hráčům, aby respektovali trenéry v určení způsobu hry, protože každý z nich musí reálně zvažovat možnosti svých hráčů v konfrontaci se s kvalitou soupeře a podle toho zvolit způsob hry. I respektovaný trenér Pavel Vrba řekl jasně, že jiný způsob hry zvolil v utkání Plzně s Barcelonou nebo třeba v reprezentaci s Nizozemskem a jiný v utkáních se slabšími soupeři. Trenér musí také vycházet i z typologie a možností svých hráčů.
Typickým příkladem je trenér Jarda Šilhavý. S Libercem se probojoval do skupinové fáze Evropské ligy způsobem hry z hlubokého bloku a na brejky, protože věděl, že jinak by se svým týmem neměl šanci uspět. Dnes je trenérem ambiciózního Jablonce a ví, že má na to hrát jinak, tedy nátlakově a nutit soupeře k chybám, ne jen na ně čekat. A Jablonec tak hraje.
Druhý úsměvný příklad k tomuto tématu se týká jednoho dnes už bývalého fotbalisty. Tím byl zkušený záložník Rudolf Otépka. Svého času hrál v dresu v té době silného Baníku Ostrava a na vlastním stadionu na Bazalech hráli se slabším soupeřem z Českých Budějovic, které hrály proto z bloku a na brejky a uhrály remízu 0:0. Jiným způsobem hry by zcela jistě neměly šanci uspět. A hráč Baníku Otépka v médiích doslova rozcupoval tento způsob hry Českých Budějovic a považoval to za znevážení fotbalu takto k utkání přistoupit. Příští sezónu hrál v Ostravě už v dresu Českých Budějovic, které tam uhrály stejný výsledek a stejným způsobem hry, který si hráč Otépka velmi pochvaloval.
Na závěr se musím vrátit k nadpisu tohoto mého komentáře. I když o sázení v něm nebyla ani zmínka, tak jsem chtěl i touto sázkařskou replikou poukázat na podstatu problému a tím je v současné době složitost odhadu výsledků fotbalových utkání Na většinu utkání by se dnes totiž hodily trojtypy, ale to by sázení ztratilo smysl. Takže hodně štěstí a nezapomeňte, že v současném fotbalu stále častěji musíte sázet dvojky!
To samozřejmě neplatí pro fotbal obecně. V nižších soutěžích se taktická příprava moc neřeší, často vůbec, tedy přesně tak, jak se neřešila kdysi i v I.lize, když jsem v ní působil já. Dnes se to zdá nemožné, ale bylo to tak.