Právě odehrané 21. kolo bylo velmi dramatické, ale bohužel ani ne tak průběhem samotných utkání, ale spíše několika hrubými chybami rozhodčích, které svádí k různým spekulacím. Při komentování každého kola se vždy zaměřuji na fotbalovou stránku Synot ligy, ale v tomto případě i já se o rozhodčích musím zmínit.
A začnu hned u utkání Sparty s Teplicemi, které domácí Sparta rozhodla až v 89. minutě proměněním pokutového kopu Dočkalem za údajný faul na kanonýra Lafatu. Ve všech médiích byla tato situace rozebírána a její řešení po právu kritizováno, takže už nic moc nového o ní napsat nelze. I mně bylo u televizní obrazovky hned jasné, že se o faul nejednalo a nepochopím, že to nebylo jasné i panu rozhodčímu, který se nacházel od inkriminovaného místa přestupku jen několik metrů. Počínání hráče Lafaty jsem hned odsoudil, ale ještě více rozhodnutí rozhodčího a hned vysvětlím proč jsem byl na rozhodčího přísnější.
Fotbal dělám celý život, dlouho jsem byl aktivním fotbalistou včetně I. ligy. Dobře jsem poznal prostředí, ve kterém se fotbalisté pohybují. To prostředí totiž nemá nic společného s dodržováním fair play jednání. Vzhledem k tomu, že Davida Lafatu sice osobně neznám, ale považuji ho za hráče pracovitého a poctivého, tak mi jeho snaha o nafilmování faulu v pokutovém území k němu jaksi nepasovala. Proto jsem přemýšlel, co ho přimělo k tomuto zoufalému kroku. Vnímám to tedy tak, že kromě specifického fotbalového prostředí, jak jsem se zmínil, to byla frustrace z neproměňovaných šancí a neuznaného regulérního gólu Sparty, který vstřelil právě Lafata. Tyto, pro mě polehčující okolnosti jsem Lafatovi „věnoval“, protože bylo na něm vidět i při rozhovoru po utkání, že se za tu věc stydí. To mě utvrdilo v tom, že to u něj nebyl systém, ale vyjímečný úlet. Vše potvrdila i jeho sice opožděná, ale přeci jen veřejná omluva.
Méně pochopení však mám pro hlavního rozhodčího. Fotbaloví rozhodčí totiž využívají pružnosti fotbalových pravidel a stejné prohřešky často vyhodnotí zcela opačně. Např. jak si vysvětlit nastřelenou ruku obránce Dukly v utkání s Plzní před týdnem, která byla před tělem a znamenala pokutový kop a trefenou ruku od těla, která zabránila střele na branku obránce Liberce opět v utkání s Plzní a ta byla tolerována. Přitom správně měly být obě hraní rukou hodnoceny stejně a pokud různě, tak ta liberecká byla jednoznačnější. Proto často vidíme, že i stejný nedovolený zákrok jeden rozhodčí posoudí jako porušení pravidel a jiný jej nepotrestá. Jenže v případě Lafaty si takto vybírat rozhodčí nemohl, protože k žádnému faulu nedošlo. Dokonce podle mého názoru ani nedošlo ke kontaktu, jak Lafata argumentuje. On totiž jen předpokládal, že k němu dojde, ale jak se často stává, bránící hráč svůj pohyb v obavě o pokutový kop zastavil a s tím Lafata nepočítal. Proto musel přidat tzv. „prohnutou letku“, která sama o sobě hráče prozradí. Z mého pohledu tedy David Lafata zaslouží kritiku, zachoval se proti duchu fair play, ale větším viníkem v tomto případě je rozhodčí, který viděl to, co se vůbec nestalo, takže ta penalta nebyla přísná, jak se někdy vyhodnocuje, ale vymyšlená. A to je na pováženou.
Přidám jen to, co viděl každý. Sparta Teplice přehrávala ve všech směrech, ale neproměňovala mnoho svých vyložených šancí.
Největší konkurent Sparty plzeňská Viktoria porazila strádající Liberec 2:0. Opět prokazovala svoji kvalitu v postupném i rychlém protiútoku včetně standartních situacích. Obě svoje branky také po jejich zahrávání vstřelila. I tady má před Spartou navrch. Jejich standartní situace jsou velmi pestré a precizně prováděné. Připomíná mi to éru trenéra Brücknera v době, kdy soupeři na jeho standartní situace nedokázali reagovat. Plzni to v nelehkém utkání, protože Liberec dobře bránil, přineslo důležité tři body. Během posledního týdne tak plzeňští ve třech utkáních bodovali naplno a dávají tak všem najevo, že se prvního místa v tabulce Synot ligy jen tak nehodlají vzdát.
Jejich další pronásledovatel Jablonec porazil podle očekávání venku docela neškodnou Příbram. Zajímavostí v tomto utkání je střelec obou branek levý obránce Novák, který je nejlepším střelcem svého týmu, což vzhledem k jeho postu v obraně není běžné a zaslouží uznání.
Svoji dobrou formu z posledních utkání potvrdila i Mladá Boleslav výhrou na domácím stadionu s Baníkem Ostrava. Zaujal mě hodně kritický pozápasový rozhovor s mladým trenérem Baníku Frňkou. Jeho tým totiž ani ve třetím utkání na jaře na hřišti soupeře nevstřelil branku a v pátém utkání nebodoval naplno. Předpokládám, že postupně poznává, že představy trenéra o atraktivní hře jsou jedna věc a schopnosti hráčů je realizovat druhá. Možná to dnes již v Baníku poznávají také ti, co rozhodli o odvolání úspěšného trenéra Svědíka. Fotbalisté totiž nejsou roboti, které naprogramujeme podle svých představ, ale lidé, kteří mají svoje limity v oblasti fyzické, fotbalové, mentální, charakterové atd. Nepochybuji o tom, že v dalším utkání s Plzní na domácím stadionu podají hráči Baníku výborný výkon, ale opakovaně to zřejmě nedokáží. A to zřejmě věděl předchozí trenér moc dobře. A výsledkem bylo 5. místo po podzimu. Dnes je Baník na 11. místě.
Ve 21. kole Synot ligy mě zaujala také zápasová bilance. V sedmi utkáních vyhrály domácí týmy a v osmém se zrodila bezbranková remíza Dukly na Bohemians. Tato bilance na první pohled neodpovídá mému nedávnému konstatování (na svých webových stránkách se tomuto tématu věnuji více), že v utkání rovnocenných soupeřů je v dnešním fotbalu stále těžší získat na domácím hřišti plný počet tří bodů. Jenže při pohledu na tabulku Synot ligy zjistíme, že shodou okolností se v tomto 21. kole utkaly domácí týmy z první poloviny tabulky s hostujícími týmy z druhé poloviny tabulky. Tedy to nebyly kvalitativně rovnocenní soupeři. Dále, že šest vítězných týmů se nachází v první polovině tabulky, z které nevyhrály jen Teplice, ale ty hrály na Spartě a Dukla hrála venku nerozhodně. Z druhé poloviny tabulky prohrálo pět týmů na hřišti soupeře z první poloviny tabulky, pouze Jihlava porazila srovnatelného soupeře Hradec Králové a tým Bohemians hrál nerozhodně s Duklou. Když to shrnu, tak vlastně jen v utkání Jihlava vers. Hradec králové šlo tzv. o šest bodů. A taková utkání patří k těm nejtěžším.
Svoji dobrou formu potvrdilo Brno v utkání s pražskou Slávií, která formu naopak hledá, výhrou 3:0, která se zrodila až ve druhém poločasu. Tým Brna potvrzuje, že má na lavičce zkušeného trenéra Kotala, který ví, jak má jeho tým hrát vzhledem k jeho možnostem, že nesmí především inkasovat branky, protože jich mnoho také není schopen vstřelit. Tentokrát se jim to sice podařilo v utkání se Slávií, která těch branek naopak dostává v jarní části soutěže docela hodně. Zřejmě absence jejího pilíře obrany stopéra Latky je větší problém, než absence lídra týmu Brna Zavadila.
Svoji formu možná našlo výhrou s Českými Budějovicemi 3:1 Slovácko. Svého soupeře přehrávalo hlavně v prvním poločasu. Z rozhovoru kanonýra Doška, v kterém nenechal na svém týmu nit suchou, vyplynulo, že ve druhém poločasu jeho tým (předpokládám, že i on) to tzv. vypustil, což se určitě trenérovi Habancovi nelíbilo.
Jejich soupeř z Českých Budějovic musí co nejrychleji vyřešit příčinu velkého množství obdržených branek, tak, jak se to podařilo trenéru Kotalovi v Brně. Tým typu jihočechů nesmí v první řadě branky dostávat a potom může myslet na zisk potřebných bodů k záchraně.
V utkání v Jihlavě bylo jediným o tzv. šest bodů a domácí tým ho zvládl a zabodoval naplno, což v jejich postavení bylo moc důležité. Mělo by to celému týmu i klubu dodat klidu na práci, ale oni sami určitě ví, že vyhráno ještě nemají.
Posledním utkání bylo pražské derby Bohemians s Duklou. Domácí tým potřeboval získat tři body ke klidnějšímu fungování v dalším průběhu soutěže. I když měl převahu a několik příležitostí, tak i díky výbornému výkonu brankáře Dukly Rady branka nepadla.
Na další kolo Synot ligy si musíme počkat dva týdny, protože nastává reprezentační přestávka, ve které naše reprezentace sehraje kvalifikační utkání s Lotyšskem v Praze a přípravné utkání se Slovenskem v Žilině.