Každý příznivec fotbalu se určitě těšil na prestižní utkání 20. kola naší nejvyšší fotbalové soutěže Synot ligy mezi Jabloncem a pražskou Spartou. Těšil jsem se i já, ale nesdílím kritické hodnocení, které jsem se dozvěděl z médií a v diskusích fotbalových příznivců.
Je třeba si vyhodnotit, o jaké utkání jde. A to oba trenéři udělali. V utkání šlo o hodně, soupeři se vzájemně respektují, jejich kvalita je již dnes srovnatelná, Sparta šla do utkání bez tří stabilních obránců.
Hodně se v posledních týdnech probírala hra Sparty, zda má připravený jiný způsob hry, vysoké porážky s kvalitními soupeři v přípravě atd. A já v Jablonci změnu v myšlení týmu viděl.
Konkrétně bylo na hře Sparty zřejmé, že si trenér i hráči uvědomují hrozbu ztrát míčů ve středním pásmu, že se Jablonec na presink, represink a zisk míče s následným rychlým protiútokem zaměří ve svém taktickém plánu. Proto zřejmě hráči Sparty volili rozehrávku více na jistotu, včetně brankáře Štěcha. Určitou roli v této strategii zřejmě hrála i absence tří obránců, kde zejména krajní obránci Kadeřábek a Costa hrají v rozehrávce Sparty klíčovou roli. O správnosti volby této jistější varianty je navíc zcela přesvědčila 5. minuta utkání, kdy defenzívní záložník Vácha přesně po vzoru zažitého způsobu hry Sparty se snažil s bohorovným klidem rozehrát míč na vlastní polovině, jenže ho Greguš o něj připravil a naštěstí pro Spartu situaci svojí bojovností Vácha ještě stačil zachránit, když jej střela Pospíšila, jak jinak než rosického „šajtlí“, trefila na brankové čáře do hrudi. V té chvíli i Váchu zřejmě napadlo, že dnešní utkání nebude stejné, jako s Příbramí, Českými Budějovicemi apod., ale že se bude více blížit přípravným utkáním se silnými soupeři. Naštěstí pro Spartu tohle věděl trenér Lavička již před utkáním.
Jablonečtí správně zvolili obrannou fázi s častým vysokým napadáním a důsledným presinkem či represinkem ve středu hřiště, což je velice náročné fyzicky a také organizačně ve smyslu součinnosti a ochoty hráčů toto podstoupit. A tady já vidím také velkou kvalitu tohoto utkání. Tento způsob hry jednak mohl v 5. minutě přinést vedení Jablonce, ale hlavně vyřadil ze hry nejtvořivějšího hráče Sparty Matějovského. Na svoje skvělé průnikové přihrávky Marek neměl čas ani prostor, podobně tento způsob hry Jablonce eliminoval i Dočkala. Zaskakující krajní obránci Mareček a Podaný svoji úlohu splnili především v defenzívě, ale dopředu byla jejich aktivita menší a to nemyslím jako kritiku. Obránce si totiž musí nejdříve splnit úkoly dozadu a potom po něm chceme aktivitu dopředu. A to byl případ obou. Navíc díky eliminaci Matějovského se Sparta nedostávala tak často ke kombinaci směrem dopředu a přes křídelní prostory tak, jak je zvyklá.
Tak, jak je zvyklá neřešila ani obranné herní situace na vlastní polovině. Hráči to zdůvodňují i těžším terénem, ale hlavní „vinu“ na tom má aktivní napadání hráčů Jablonce. Hráči Sparty měli zkrátka na všechno méně času, než by potřebovali pro svoji klasickou hru s udáváním tempa hry proti soupeři vycházejícímu z hlubokého obranného bloku. K čemu v této chvíli směřuji. K tomu, že řešení obranných situací hráči Sparty na vlastní polovině často prováděli neadresným odkopem, tedy jednoduchým, ale bezpečným způsobem. Na konstruktivní řešení nebyl čas ani prostor a to díky kvalitní hře Jablonce.
Pokud někdo o těchto mých hodnoceních pochybuje a věřím, že takových čtenářů bude většina, tak doporučuji přečíst si hodnocení utkání trenérem české fotbalové reprezentace Pavlem Vrbou. Říká asi toto: „Chápu, že diváci chtějí vidět show, ale z trenérského pohledu, taktiky apod. jsem viděl velmi kvalitní utkání“. Ano, my trenéři to vidíme trochu jinak a i v bezbrankovém utkání vidíme kvalitu. Je logické, že optika trenéra je jiná, než optika diváka. Ten chce vidět branky a to je pro něj ta jediná kvalita. Při této logice by ovšem utkání nejnižší fotbalové třídy, kde si hráči hrají jak chtějí, a proto utkání skončí 7:6, mělo vyšší kvalitu, než sobotní jablonecké. A že to tak není se asi shodneme všichni. Proto např. i trenér Slávie Beránek kritizoval svoje hráče za velké chyby v defenzívě v utkání s Mladou Boleslaví (prohra 3:4) a po utkání s výsledkem určitě spokojený nebyl. Mnohý divák asi ano.
Utkání Jablonce se Spartou mělo podle mého názoru slušné tempo, výborné taktické záměry obou týmů, které se dařilo plnit, chyběla k tomu lepší efektivita ve finální fázi útoků jako např. Kadlec ze Sparty. Pozitivní u něj je, že se do šancí dokáže dostat, ale potom je třeba je proměnit. Není náhodou, že Sparta měla vyjímečně nižší procento držení míče než její soupeř. Příčinou je aktivní způsob hry Jablonce a jiný způsob hry Sparty. Jednodušší a bezpečnější, ale méně efektivní. Zřejmě se poučila v letošní zimní přípravě v přípravných utkáních na soustředění v zahraničí, kde inkasovala při svém zažitém způsobu hry s udáváním tempa hry a vysokým procentem držení míče se silnými soupeři hodně branek a vzpomněla si na to při taktické přípravě na utkání v Jablonci, zřejmě tou příčinou byla i absence důležitých hráčů. Je docela možné, že kdyby hrála v obvyklé sestavě a podobně, jako v přípravě, tak by byla sice silnější, ale v Jablonci by prohrála, protože by docházelo k podobným excesům, jako v 5. minutě v podání Váchy. V této chvíli jen spekuluji, ale jen tím chci zvýraznit, že tady vidím u Sparty určitý posun v tom, že si uvědomuje, že jinak by měla hrát v Jablonci a jinak třeba doma se slabším soupeřem. Pro způsob hry s vysokým napadáním a represinkem, jako předvedl Jablonec (opakuji, že v tom vidím velkou kvalitu) nemá dostatek rychlostně vybavených hráčů, respektive má, ale ne v základní sestavě.
Ještě poznámka na závěr. Časté používání termínu „zřejmě“ v tomto komentáři není náhoda. Zbytečně mockrát jsem jej používal proto, abych zvýraznil, že některé moje úvahy vychází z toho, co jsem viděl na hřišti, ale nebyl jsem přítomen na taktické poradě trenérů s hráči před tímto utkáním a nemůžu tak s jistotou tvrdit, zda ta která činnost vycházela z průběhu hry nebo to byl taktický záměr některého ze soupeřů.