Fotbal je z mnoha pohledů zajímavým sportem. K těm zásadním je i fakt, že nikdy se nedá přesně odhadnout nejen výsledek, ale i způsob hry obou soupeřů. Tak tomu bylo i v případě utkání Ligy mistrů mezi dvěma klubovými giganty Manchesterem City a FC Barcelonou.
Hosté z Barcelony vyhráli 1:2 a podle mého názoru zcela zaslouženě. Toto konstatování by bylo sice pravdivé, ale nedostatečné hodnocení toho, co oba týmy předvedly. Utkání bylo očekávané s velkým zájmem už proto, že oba týmy absolvovaly výkonem i výsledkem zcela rozdílné generálky. Domácí „Citizens“ rozdrtili v Premier league Newcastle 5:0 a Barcelona prohrála na domácím stadionu s Malagou 0:1. Výkon Barcelony byl v tomto utkání mdlý a šedivý. Včera večer s Manchestrem City jsme ovšem viděli zcela jinou Barcelonu. Koncentrovanou a pracovitou. Dalo se očekávat, že i v tomto utkání budou mít hráči Barcelony vyšší procento držení míče (68%). Utkání začalo oboustrannou aktivitou obou soupeřů. Bránící strana používala často vysoké postavení na soupeřově polovině, na které oba reagovali různě. Hráči Barcelony třeba i riskantně toto postavení prokombinovali, naopak brankář City Hart používal převážně dlouhé výkopy na vysokého Džeka s cílem získat odražený míč. Vysoké obranné postavení střídali oba s bráněním v bloku na vlastní polovině, což je zejména u Barcelony věc nečekaná. Obě řešení zcela jistě vycházela z respektu ke kvalitám soupeře. I proto měl domácí tým v generálce s Newcastlem procento držení míče 57%, ale s Barcelonou jen 32%.
Hodně se v herním projevu změnilo od 16. minuty, kdy Barcelona vstřelila vedoucí branku. A jakým způsobem se jí to podařilo. Přesně takovým, který několikrát v podání Messiho uplatnila i v utkání s Malagou. Messi poslal po převzetí míče z autového vhazování u pravé postranní čáry, tedy ne po nečekané ztrátě míče hráče Manchesteru City, a okamžitě jej poslal centrem levou nohou, tedy vnitřní falší do pokutového území soupeře. Takový centr je bránící hráče velmi nepříjemný, protože svojí trajektorií směřuje od hráče a naopak v dráze pohybu útočníka. Proto stopér Kompany zasáhl nejistě a pro Suáreze nebyl problém poslat míč na vzdálenější tyč do sítě.
Od tohoto momentu tým Barcelony zcela ovládl hru, domácím „ztěžkly“ nohy, chyběl jim pohyb, v podstatě vůbec neohrozili branku Barcelony. Novinkou ve hře Barcelony byly výpady s míčem středních obránců nebo postavení všech tří útočníků na polovině hřiště při obranném rohu. I to narušilo zaběhnuté zvyky hráčů City při útočných standartních situacích. To vše svědčilo o příznivém rozpoložení hráčů španělského mistra. U domácích to bylo naopak.
Všechno se zvýraznilo od 30. minuty, kdy se stav změnil na 0:2 díky akci Messiho a Alby po levé straně (opět z křídelního prostoru), když jeho přihrávku ve skluzu zužitkoval opět Suárez. Zajímavým je počet bránících hráčů City v pokutovém území 8, kromě Agüera a Džeka všichni, ale zabránit brance nedokázali.
Druhý poločas začal úplně jinak. Vypadalo to, jako by si soupeři vyměnili dresy. Ale to jen domácí trenér Pellegrini určitě svým svěřencům zdůraznil, že bez pohybu se fotbal hrát nedá. Hráči Barcelony byli touto aktivitou domácích zjevně zaskočeni a během 4 minut kopali City tři rohové kopy, dvakrát nebezpečně hlavičkoval Džeko a v šanci netrefil branku Nasri.
Trenér Pellegrini vystřídal v 61. minutě Nasriho, v 67. minutě jsme se dočkali nástupu Bony Wilfrida a za dvě minuty došlo ke snížení na 1:2. Způsob, jakým padla tato branka zaslouží rozbor. Hráči Barcelony se vymanili z napadání aktivního soupeře, míč se dostal do pravé strany na úrovni půlící čáry k Messimu, kterého atakoval levý obránce City Clichy. Hráči Barcelony byli rozestavení v útočném postavení, ale Clichy po zisku míče okamžitě přihrál do středu hřiště na Fernandinha a ten vyslal okamžitě kolmou přihrávku mezi střední obránce Barcelony na rozběhnutého Agüera, kterému svojí přítomností v daném prostoru pomohl i Bony. Agüero skvěle míč prvním dotekem převzal do pokutového území a nezabránil mu v tom ani druhý ze středních obránců Mascherano, ani levý obránce Alba. Oba se snažili co nejrychleji mezeru uprostřed obrany „zavřit“, ale Agüero byl o setinky rychlejší a ty v dnešním fotbalu rozhodují. Důležitá byla také rychlost řešení útočné herní kombinace hráčů City od zisku míče po zakončení.
Už jsme se asi všichni těšili na závěrečný nápor domácích „Citizens“, ale tomu zabránil verdikt rozhodčího v 74. minutě, který vyloučil po druhé žluté kartě právě obránce Clichyho, který byl u zrodu brankové akce domácích. Přes veškerou snahu domácích i v oslabení vstřelit vyrovnávací branku se týmu Barcelony podařilo výsledek uhájit. Naopak se jim naskytla v posledních vteřinách utkání šance zvýšit stav utkání na 1:3, ale Messi pokutový kop neproměnil, když brankář Hart vystihl směr střely, míč vyrazil a Messi hlavou poslal míč vedle. Potvrdilo se, že raději zakončuje nohama…
Utkání Ligy mistrů mezi Manchesterem City a Barcelonou jsem pojal jako srovnání způsobu hry obou soupeřů v lize a právě v Lize mistrů, kde jsou soupeři daleko kvalitnější, zejména proto, že jsem se v poslední době také zapojil do polemiky o způsobu hry pražské Sparty, o chybějící alternativní varianty způsobu hry pro určitá utkání nebo jejich části, pro utkání v nejvyšší soutěži a v náročných utkáních na mezinárodní úrovni. I toto dnešní srovnání potvrdilo, že týmy na této nejvyšší úrovni musí vnímat a respektovat kvality soupeře a zvolit odpovídající způsob hry. Např. smířit se s nižším procentem držení míče (Manchester City 57% v lize, jen 32% v Lize mistrů), upravit způsob zakládání svých útočných akcí (korigovat způsob přechodu středního pásma hřiště jako brankář Hart častými výkopy), v prezentovaném rozestavení 4 4 2 jeden z útočníků v obranném postavení se posouvá pod hrotového hráče (Džeko i poté Bony), mít připravené varianty změny v sestavě na stejný post jiný typ hráče (Džeko vers. Bony), zvolit četnost a agresivitu vysokého presinku atd. I Barcelona, která podle mého názoru spolu s Bayernem Mnichov může hrát vždy to svoje v tomto utkání používala bránění v bloku, v útočné fázi častější centry do pokutového území, aktivní vyvážení míče středními obránci atd.
Pokud jde o Spartu, tak pozitivní změnou pro trenéra Lavičku se ukázala možnost nasazení útočníka Kadlece na 35 minut utkání s Příbramí. Nahradil na postu podhrotového hráče další posilu Shalu, který se pohybuje více ve středu hřiště, kdežto Kadlec je svým pojetím útočník, který se dere do pokutového území a ve spojení s Lafatou je pro soupeře, navíc unaveného z průběhu utkání silným soustem a byl i pro obranu Příbrami. Tuto možnost trenér Sparty na podzim neměl. A to je připravený ještě Řezníček na Lavičce a Picault na tribuně. Jen je třeba jim dát šanci.