Tento svůj komentář, jak nadpis prozrazuje, budu věnovat přípravnému utkání našeho fotbalového reprezentačního mužstva proti týmu USA, které bylo generálkou na první kvalifikační utkání o účast na mistrovství Evropy ve Francii proti Nizozemsku. O konzultaci na toto téma mě požádal i redaktor deníku Sport, ale z dlouhého telefonického hovoru vybral jen málo mých myšlenek a hodnocení, proto se k tomuto tématu vracím podrobněji.
Rozdělil bych jej na dvě části, podobně je rozdělen i nadpis na dvě poloviny. Ta první se týká odehraného utkání s USA. V tomto utkání jsem tušil, že soupeř, který je díky své minulosti u nás hodně podceňován a jeho současný progres ještě mnozí nestačili zaznamenat, bude pro náš tým silným soupeřem. Někteří zřejmě už zapomněli, že na letošním mistrovství světa z velmi těžké skupiny postoupili do osmifinále, kde vypadli s Chorvatskem na pokutové kopy. Přesto mě rozdíl ve všech parametrech moderního fotbalu ve prospěch zámořského soupeře překvapil. Mám na mysli skvělou kondici a z toho vyplývající pohyblivost amerických hráčů, která byla využívána velice efektivně, tzn. v rámci propracované a disciplinované organizace hry. Hráči se pohybovali velice rychle a vždy tam, kde bylo vzhledem k těžišti hry nezbytně nutné. Proto dávali našim hráčům s míčem minimum prostoru pro řešení herních situací a tím i minimum času k jejich provedení. Z toho vyplývaly nepřesnosti našich fotbalistů a do očí bila i jejich pomalost v reakci na jejich řešení a provedení.
Naopak pokud byli Američané u míče, tak projevili velkou kvalitu a zdravé sebevědomí, dokázali se vymanit z jakéhokoliv náznaku našeho napadání jejich rozehrávky. Výsledek celého utkání nakonec vyřešila situace, kdy při naší rozehrávce tři Američané napadali záložníka Daridu, který obdržel velmi složitou přihrávku od brankáře Čecha. Hodně se řešilo, zda rozhodující moment utkání byl větší chybou rozehrávajícího brankáře Čecha nebo přijímajícího Daridy. I když se k tomu těsně po utkání náš brankář moc nehlásil, tak i on, zřejmě po shlédnutí videozáznamu uznal, že hrubou chybu udělal on. Podle mého názoru to tak je, protože Darida při své aktivitě a pracovitosti ve hře, kterou je známý a díky které se jako jeden z mála českých fotbalistů aktuálně prosazuje i v německé Bundeslize, se brankáři Čechovi okamžitě po chycení míče nabízel pro rozehrávku, jenže brankář musí v dané chvíli posoudit, zda je taková rozehrávka vhodná nebo příliš riskantní. Já tomu říkám, že musí zvážit „koeficient bezpečnosti“ a ten byl v této situaci vysoký. Navíc jeho přihrávka byla zbytečně skákavá, tedy ke kvalitnímu převzetí míče hodně těžká.
Ve druhém poločasu, tak, jako v mnoha jiných přípravných utkáních, došlo postupně k několika střídáním na obou stranách a i to byla jedna z příčin, proč si naši hráči vypracovali ve druhém poločasu několik vyložených šancí, ale bohužel je neproměnili.
Mnozí se podivovali, že díky střídání poslal trenér Vrba ve druhém poločasu do hry mužstvo bez klasického útočníka. Já na to mám jasný názor a nepovažuji to za nic, co by mělo trenérovi Vrbovi přidělit nálepku „defenzívního“ trenéra, jako ji v roce 2004 moji konkurenti na trenérské lavičce s chutí přidělili mně. Hrál jsem tímto způsobem s týmem Opavy v utkání proti Zlínu. Jen dodám, že stejně hraje občas i Barcelona, španělská reprezentace nebo Portugalsko na EURO 2008, kde jsem působil jako spolukomentátor TV Prima a viděl to na vlastní oči. Naštěstí se už dnes nehodnotí trenéři podle počtu útočníků v základním rozestavení (to by po tomto utkání trenér Vrba nedopadl dobře) a trenéři nevolí počet útočníků podle přání národa, jako před několika lety tehdejší trenér české reprezentace Rada po prohře v kvalifikaci v Polsku.
Hrát v rozestavení 4 6 0 je velice efektivní ve dvou případech. Jednak pokud hrajete na vysoké držení míče bez hrozby ztráty míče (Španělsko, Barcelona, Bayern Mnichov bez Mandžukiče) nebo v herní strategii založené na bránění v bloku s rychlým protiútokem po zisku míče. A pro oba případy platí, že do finální fáze ofenzívy se zapojuje vždy několik hráčů ze šestice uprostřed a to kdokoliv z nich a v jakémkoliv prostoru hrací plochy. Využívá se k tomu rotace všech šesti hráčů tak, aby soupeř do poslední chvíle netušil, kdo a z kterého prostoru udeří. Je to pro soupeře daleko méně čitelný způsob ofenzívy, než v rozestavení např. 4 4 2, kdy dva útočníci jsou předem dáni a pro bránící hráče tedy lépe čitelní a tedy lépe bránitelní.
V utkání proti Nizozemsku v úterý zvolí trenér Vrba podle mého názoru aktivní bránění v obranném bloku s napadáním po ztrátě míče a rozestavení 4 6 0 alespoň v části utkání tedy nelze vyloučit. Bude také záležet na formě Vydry, který mě v utkání s Američany připadal otrávený a na zdravotním stavu útočníka Lafaty, který byl aktuálně ve výborné formě, ale obávám se, že je špičkový mezinárodní fotbal moc rychlý a prosazuje se v něm také méně, než v Synot lize.
Přesto všechno tvrdím, že přípravné utkání proti USA bylo výbornou volbou, protože Američané ukázali ve své hře prvky, které uvidíme i ve hře Nizozemska. Např. snahu o držení míče, mít ho pod kontrolou a to by nám mělo vyhovovat. Tvrdím, že Nizozemci nebudou lepší, než Američané, a proto to byla pro naše výborná příprava. Určitě si po utkání naši hráči vyhodnotili reálně, co je asi v úterý čeká a připraví se co nejlépe. Je to lepší příprava, než se slabým soupeřem vyhrát 3:0 a myslet si, že už umíme všechno. Mají na to navíc téměř týden, což přivítá zcela jistě i trenér Vrba, protože běžně v reprezentaci tolik času na trénování nemá. Já věřím, že ho využije naplno. Určitě i proto nominoval hned 9 hráčů, kteří mu prošli v Plzni rukama a budou mu na trénincích umět naslouchat a poradit i těm ostatním reprezentantům. Toto všechno jsem tvrdil i redaktoru deníku Sport ještě před utkáním Nizozemců v Itálii, které náš úterní soupeř prohrál 0:2, když hrál od 10. minuty v oslabení o vyloučeného hráče.
Já jsem tedy optimistou a věřím, že utkání s Nizozemskem bude z naší strany daleko vydařenější a s příznivým výsledkem a dodám, že je mi jedno v jakém rozestavení budeme hrát. Hlavně je mi jedno na kolik útočníků, protože to není vůbec podstatné a pro výsledek utkání irelevantní.