Na MS ve fotbalu v Brazílii jsou odehrána již všechna osmifinálová utkání a před námi jsou tedy utkání čtvrtfinálová. Přiznám se, že jsem byl moc zvědavý na úroveň těchto utkání, v kterých se, na rozdíl od skupinových, musí rozhodnout o vítězi. Zkrátka vždy někdo slaví a ten druhý prožívá velké zklamání. Utkání ve skupinové fázi a ve vyřazovací jsou zkrátka zcela jiná a to z několika pohledů.
Zcela rozdílný je psychologický aspekt u aktérů, tedy fotbalistů, ale i trenérů. Pro fotbalisty znamená vyřazovací utkání daleko větší tlak na úspěšný výsledek, v tomto případě postup, ve skupině se případný nezdar může ještě nahradit v dalším utkání. Trenéři zase volí v obou případech rozdílnou herní strategii, která je ovlivněna, stejně, jako u hráčů, nutností postoupit do další fáze turnaje nebo jinak řečeno obavou z vyřazení.
Proto jsem byl zvědavý, jakým způsobem se budou trenéři a pod jejich notami i jejich svěřenci v osmifinále prezentovat. Než vyslovím svůj pohled na ně, tak krátká vysvětlující poznámka. Ve fotbalu se často neshodneme na úrovni daného utkání. Jiný pohled mají trenéři, jiný novináři a jiný laická veřejnost, tedy diváci. Existuje totiž několik kritérií, která se navzájem vylučují a často zaměňují a záleží na každém kritikovi, které si vybere. Existují totiž kritéria k v a l i t a, a t r a k t i v i t a a d r a m a t i č n o s t. A v tom často hodnotitel nemá jasno, kam dané utkání zařadit.
Často se třeba setkávám s názorem, že utkání, které skončilo 7:6 bylo kvalitní. S tím nesouhlasím, protože jak mohlo být kvalitní, když soupeři obdrželi dohromady 13 branek, což svědčí o chaosu a špatné organizaci hry obou soupeřů, často o nedisciplinovanosti apod. Možná bylo takové utkání atraktivní, protože diváci chtějí vidět hodně branek, a mohlo být i dramatické, protože jeden z týmů vyhrál těsně o branku a možná se několikrát měnilo skóre na jednu či druhou stranu. A to je opravdu drama. Z pohledu trenéra takové utkání nemohlo být tedy kvalitní.
V médiích teď čtu, že osmifinálová utkání měla vysokou kvalitu, a že skupinová fáze se ani nemusela hrát, protože kvalitu neměla a s tím já nesouhlasím, i když jsem neviděl osmifinálová utkání úplně všechna. Ve skupinách jsme si pochvalovali, jak padá v utkáních hodně branek, ale kvalitních utkání ve vysokém tempu s aktivním presinkem a represinkem po ztrátě míče atd. jsem tedy moc neviděl. Možná jsou na vině i, pro fotbalisty, náročné klimatické podmínky s vysokou teplotou a vlhkostí vzduchu. I já kvituji vyšší počet vstřelených branek, ale herní kvalitu vidím někde jinde.
Pokud jde tedy o osmifinálová utkání, tak tam bych hovořil o vysoké dramatičnosti, ale už méně o kvalitě a vzhledem k minimálnímu počtu vstřelených branek ani o atraktivitě. V osmi utkáních padlo v normální hrací době (90 minut) pouze 11 branek, v prodloužení dalších 7). O postupujícím se po 90-ti minutách rozhodlo jen ve třech utkáních, další tři se rozhodla v prodloužení a dvě dokonce po pokutových kopech. Ano, to byla dramata.
A pokud se týká herní strategie týmů, vlastně jejich trenérů, tak se potvrdilo to, co se dalo očekávat. Vycházela na prvním místě ze snahy neinkasovat, než vstřelit branku. To nemyslím jako kritiku trenérů, protože jako trenér tuto strategii chápu, ale nesouhlasím proto s velmi pozitivním hodnocením kvality v osmifinálových utkáních. Ano, určitě byla dramatická, ale určitě ne kvalitní nebo atraktivní.
Při pohledu na výsledky těchto utkání a pořadí v základních skupinách, tak zjistíme, že do čtvrtfinále se probojovaly všechny vítězné týmy ze všech osmi skupin. Potvrdilo se tak jejich zasloužené první místo ve všech skupinách.
Dalším zajímavým zjištěním je fakt, že v osmifinále vstřelily nejvíce branek v normální hrací době (vždy po 2) týmy, které vstřelily nejvíce branek i ve skupinách. Konkrétně Nizozemsko 10 ve skupině a 2:1 v osmifinále, Kolumbie 9 a 2:0 a Francie 8 a 2:0. Potvrdily tak svoji střeleckou kvalitu a schopnost vstřelit branku. Uvidíme, jak se jim povede ve čtvrtfinále.
Tam se probojovalo po čtyřech mužstvech z Jižní Ameriky a z Evropy. I tím se potvrdila nadvláda těchto dvou fotbalových světadílů. Oba světadíly se utkají v jednom utkání se „sousedem“ (Brazílie s Kolumbií a Francie s Německem) a ve dvou čtvrtfinálových utkáních se soupeřem vzdáleným (Nizozemsko s Kostarikou a Argentina s Belgií). Může se tedy stát, že ve finále se utkají dva zástupci jednoho světadílu, ale i naopak to může být střet dvou rozdílných fotbalových světů. Jihoamerického hravého, technického, ale dnes už i takticky vedeného s evropským takticky vyspělým, ale dnes už i na vysoké technické úrovni. Chci tím říci, že fotbal se postupně dostává do fáze, kdy kdo chce být úspěšný, tak musí ovládat všechny fotbalové disciplíny a těch je opravdu hodně. Specifičnost herních postů se snižuje, v některých případech zcela vytrácí. Zkrátka všichni hráči dnes musí umět skoro všechno a to je potom opravdová kvalita, která zaručí i atraktivitu a často i dramatičnost. A o tom to je…..