Nemám z toho radost, ale i já musím svoje ohlédnutí za 21. kolem GL začít událostí, která sice s fotbalem bohužel úzce souvisí, ale fotbalem není. Tím jsou události v hledišti stadionu na ostravských Bazalech, kam přijela pražská Sparta. To, co se tam událo během poločasové přestávky přesáhlo veškeré mantinely, které by mohly občas tolerovat emoce, které ke sportu a tedy i k fotbalu patři.
Vidět v televizi, ale především tam, na stadionu, hordu zakuklenců, která s výrazem šílence, který se naprosto nedokáže ovládat, trhá sedačky, odhazuje je po policistech a jiných účastnících bitvy, v těsné blízkosti se nacházejí běžní slušní diváci, někteří se snaží ochránit vlastním tělem své děti či vnoučata, tak to tedy zase bylo divadlo. Tato událost by zasloužila celý samostatný komentář, proto já se zmíním jen krátce. Opět jsem se zase u televizní obrazovky styděl za tu zvěř, za to, že pracuji celý život ve fotbalu. Uvědomoval jsem si, že i tento incident nahrává názorům, které občas slyším. Že fotbal je sportem primitivů a pro primitivy. Směrem k vedení fotbalu bych jen chtěl dodat, že takoví lidé, kteří běsnili v bitce na tribuně stadionu musí mít jejich nulovou toleranci a konečně by se jednou mělo utkání předčasně ukončit. Já opravdu nevím, co se musí stát, aby k tomu došlo. Vymlouvat se jen na legislativu není na místě. „Chytit za nos“ se musí také především kluby, které často těmto lidem, kteří si říkají tvrdé jádro příznivců, podstrojují různé výhody apod. a hráči jim po utkání jdou děkovat. To je sice jen drobnost v celém problému, ale od těch drobností by se mělo začít. A už vůbec neobstojí v Ostravě výmluvy na příznivce z Polska.
Tak a teď konečně k samotnému fotbalu. Ve 21. kole se toho opět událo hodně zajímavého. Hned v pátek se hrálo severočeské derby Liberce s Jabloncem. Opět se na libereckém stadionu stalo kořistí Liberce po výhře 3:0, i když herně byl Jablonec vyrovnaným soupeřem. Jenže fotbal se hraje na góly a ty Jablonec opět nevstřelil a tam je momentálně jeho největší problém.
Sparta zavítala do Ostravy, kde ztratila první body v jarní části soutěže po remíze s Baníkem 1:1. Krásná návštěva necelých 15 tisíc diváků, srdnatý výkon domácích mladíků a bohužel řádění chuligánů. Tak by se dalo utkání stručně hodnotit. Ostravští byli po utkání plni optimismu před dalšími souboji o záchranu. Jen dodám, že utkání se Spartou se hráčům hrálo dobře, protože Sparta přijela pro tři body, hrála útočně a tým Baníku měl prostor pro rychlé výpady, v kterých byl nebezpečný. V utkání se stejně ohroženými týmy nebudou mít Baníkovci tolik prostoru k protiútokům, budou to zcela jiná utkání. A to nehovořím o tlaku na zisk bodů. Se Spartou mohli jen překvapit a to se hraje dobře.
Ztráta dvou bodů Sparty v Ostravě umožňovala mužstvu Plzně snížit její náskok na osm bodů. Jenže to by musela Viktoria vyhrát v Olomouci, což se jí nakonec podařilo. Byl jsem zvědavý, jak plzeňští hráči zvládnou, po skvělém výkonu ve čtvrtek s Lyonem, nedělní utkání v Olomouci psychicky, ale především fyzicky. Ukázalo se, že velmi dobře. Dokonce museli otáčet výsledek ve druhém poločasu a i to je pro její hráče i trenéra dobrá zpráva. Pro Sigmu, která se v dalších šesti kolech utká pětkrát s týmy ze dna tabulky platí totéž, co pro hráče Baníku. Nebudou to jednoduchá utkání především po psychické stránce a jsem hodně zvědavý, jak je mladé mužstvo, v kterém tentokrát nastoupilo v základní sestavě 10 odchovanců Sigmy (kromě argentinského Slováka Depetrise), zvládne.
Určitě překvapením je výhra Jihlavy na Slávii 1:2. Tento výsledek potvrdil, že předchozí výhra Jihlavy na Dukle 0:3 nebyla dílem náhody nebo štěstí, ale zřejmě hra na brejky, kterou se v těchto utkáních svěřenci trenéra Rady prezentovali, tomuto týmu vyhovuje. Pikantní toto utkání bylo i pro trenéra Petra Radu, který musel Slávii v nedávné době opustit. I když bude říkat, že to je fotbal a jinak to neřeší, tak se vsadím, že to bylo pro něj moc příjemné. Naopak bude zajímavé sledovat, jaký vliv bude mít tato nečekaná prohra na tým Slávie. K týmu přišel
za prapodivných okolností zahraniční trenér, který tradičně přinesl do týmu svěží vítr, ale v dalších kolech se uvidí, zda to je vítr trvalý nebo byl jen vánkem, který na Slávii jen na chvíli zabloudil.
V jihomoravském tradičním derby porazilo Slovácko, vlastně rozdrtilo Brno 5:0. Zajímavostí je, že tři branky ve druhém poločasu vstřelil Jarda Diviš. Před týdnem v Plzni sám sebe nazval „spalovačem“ šancí a vidíte, najednou mu to tam padalo. Pro něj je určitě potěšitelné už to, že se do šancí umí dostat (především svojí rychlostí), ale tentokrát byl i efektivní. V dalších utkáních musí ovšem počítat s tím, že soupeřovi obránci si jej budou velmi pečlivě hlídat a jsem zvědavý, jak si s touto novou rolí poradí. V české lize jej totiž zatím moc nikdo nezná, ale teď se tedy pěkně připomněl.
V pondělní dohrávce se střetly týmy Teplic a Mladé Boleslavi, soupeřící o bronzovou příčku prvoligové tabulky a tím o účast v Evropské lize. Tři body si nakonec z Teplic odvezli hosté, ale klidně to mohlo skončit opačně. Tepličtí nastřelili dvakrát brankovou konstrukci a měli i další šance. Mladá Boleslav rozhodla brankou po nacvičené standardní situaci. Docela mě rozesmála pozápasová diskuse komentátorů s aktéry tohoto povedeného signálu o tom, že pochází (ten signál) z Německa, že jej do Mladé Boleslavi přinesl dlouholetý hráč Bundesligy David Jarolím. Smál jsem se tomu proto, že ten signál jsme používali pod trenérem Brücknerem už v roce 1983, měl pracovní název „sktytý centr“ a já jej používám i dnes, kdy trénuji starší dorostence. Mimochodem jsme na podzim z něj vstřelili dvě branky. Je velmi účinný, protože fintujete střelu na branku, všichni vysocí hráči soupeře proto staví zeď a logicky potom chybí při hlavičkovém souboji před brankou.
Dalším důležitým střetnutím v boji o záchranu bylo brněnské utkání „domácího“ Znojma s pražskými Bohemians 1905. Skončilo bez branek, což možná více vyhovovalo hostům, i když i oni potřebují bodovat naplno. Znojmo hrálo „doma“, takže bod byl také málo a musí se o ně pokusit za týden na Spartě.
Tak trochu stranou zájmu zůstalo utkání na pražské Julisce mezi místní Duklou a Příbramí. Hrálo se tradičně před slabou návštěvou a remíza 1:1 prodloužila sérii utkání Dukly bez výhry. U tohoto týmu to překvapuje, protože byl celý podzim i první jarní utkání s Teplicemi chválen za kombinační aktivní fotbal. Ale i takový je někdy fotbal. Najednou se to zasekne, hráči si přestanou věřit a trenér si láme hlavu, kde dělá chybu. Nedělá ji nikde, všechno dělá stejně a často pomůže z krize náhodná akce, která skončí brankou a o to se trenér i hráči Dukly musí snažit.
Návštěva na stadionech v tomto 21. kole těsně překročila hranici 5 tisíc a já jen doufám, že události v Ostravě neodradí v dalších kolech především rodiče s dětmi k návštěvě prvoligových utkání. To by byla velká škoda, protože GL bude dramatická až do samého konce a bez diváků ztrácí na atraktivitě.