Po průběhu 9. kola GL jsem nazval v nadpisu některé události tohoto kola za fotbalové „zázraky“. Mám tím na mysli některé nečekané výsledky a také výsledky, které neodpovídaly průběhu utkání. Jen to potvrzuje, co jsem již několikrát prezentoval, že fotbal je zajímavý, kromě mnoha jiných důvodů, také tím, že se nedá nic předem naplánovat (pokud v tom nemají prsty sázkařské mafie).
Prvním takovým „zázračným“ utkáním 9. kola bylo zcela jistě utkání na ostravských Bazalech, kde domácí Baník přivítal Liberec, který je úspěšný nejen v GL, ale i v evropských pohárech. Nevím, zda by se před tímto utkáním našel nějaký argument, který by svědčil o výhře domácího týmu. Snad jediný, podle mého názoru neefektivní opatření v podobě pokuty pro hráče Baníku, pokud ze dvou následujících utkání doma s Liberce a následně na Slovácku nezískají 4 body. Tohle opatření jsem vlastně ani za argument pro výhru Baníku neuznával, takže jsem neměl žádný. Dalo se pouze uvažovat o tom, že hráči Liberce budou po čtvrtečním náročném utkání ve Freiburgu ve skupině Evropské ligy a přesunu do Ostravy unavení. Už slyším kritiku těch, kteří tvrdí, že únavu hráči nepocítí, protože každý hráč raději hraje, než trénuje. Kdežto argumentů pro výhru Liberce bylo hned několik. Např. kritická ekonomická situace Baníku a tomu odpovídající „síla“ hráčského kádru ve srovnání s tím libereckým. Rozdílná forma obou týmů, absence hráčů Ostravy kapitána Lukeše a záložníka Kukece. Asi se nenajde nikdo, kdo by typoval, že domácí zdecimovaný tým vyhraje 3:0, ale stalo se. Utkání jsem neviděl, ale předpokládám, že u hráčů Baníku Ostrava dominovala maximální bojovnost, hráči Liberce byli zřejmě u všech míčů později, prohrávali proto osobní souboje a neměli ani to potřebné štěstí. Podle mého jejich výkon ovlivnila nejen fyzická únava, ale i psychická, která je ve sportu obecně ještě větším problémem. Dovedu si představit, že po čtvrtečním večerním úspěšném utkání ve Freiburgu se do postele dostali hodně pozdě, v pátek cestovali do Liberce a hned v sobotu do Ostravy, což také není zrovna příjemná vzdálenost. Mentální příprava v této situaci nebyla zcela jistě ideální, i když trenér Šilhavý pro to dělal maximum. Vůbec tím nechci snižovat úspěch týmu Baníku, ale takto lidské tělo funguje.
Dalším malým zázrakem je vysoká výhra pražské Sparty na domácím stadionu na Letné se Slováckem. Malým zázrakem není pro toho, kdo utkání neviděl, ale kdo jej sledoval, tak potvrdí, že výsledek zcela jistě neodpovídá jeho průběhu. Sparta totiž velmi dobře začala, brzy vedla 2:0, ale asi od 30. minuty hru ovládl soupeř ze Slovácka a pokud by proměnil svoje vypracované šance, tak by si odvezl tři body. Spartu zachránil především brankář Vaclík. Podle hesla „konec dobrý všechno dobré“ Sparta v závěru přidala dvě branky a i tímto slabším herním výkonem zvýšila náskok na čele tabulky GL před Plzní aktuálně na 5 bodů.
Tento náskok měla možnost snížit na 2 body plzeňská Viktoria, pokud by v domácí Doosan aréně porazila nebezpečnou Duklu Praha. Dalším malým fotbalovým „zázrakem“ je vzhledem k průběhu tohoto utkání nerozhodný výsledek 0:0 a především fakt, že hráči Viktorie nevstřelili branku. To se jim totiž stává zcela vyjímečně a na vlastním stadionu dvojnásob. Nepomohlo k tomu ani snad 16 rohových kopů (Dukla ani jeden), spousta centrů do pokutového území Dukly. Hráči Plzně si navíc museli dávat pozor na protiútoky soupeře, které byly hodně nebezpečné. Mě, olomouckého občana hodně zajímaly výkony tří posil ze Sigmy Olomouc (i když Roman Hubník, kterého jsem kdysi trénoval, se vrátil momentálně ze zahraničí). Všichni tři patřili v tomto utkání k oporám a je škoda, že hned v úvodu debutující Pospíšil trefil jen tyčku branky Dukly.
Dalším malým „fotbalovým“ zázrakem se může označit průběh utkání Příbrami s Teplicemi. I když hráči Teplic by mi to zcela jistě rádi vyvraceli a tvrdili by, že vstřelit 2 branky v oslabení je v jejich případě zcela normální. A já s nimi souhlasím. Pro hráče Příbrami je to sice ostuda, ale tým Teplic je teď v takové formě, že jim to i věřím. Vyhrát na hřišti soupeře 4:0 a hrát přitom 60 minut v oslabení je výraz skvělé formy a já jsem zvědavý, jak dlouho to mužstvu Teplic vydrží.
Malým zázrakem se může také stát vítězná branka, vstřelená v 94. minutě utkání. To se povedlo mužstvu Jablonce na domácím trávníku v utkání se Slávií Praha, kterou vedl z lavičky nový trenér Koubek. Na týmu Slávie byla vidět evidentně větší chuť do hry, než v předchozích utkáních, větší kompaktnost ve hře, ale bohužel pro něj se to nakonec nepromítlo do výsledku. A to slávisté potřebovali nejvíce. Přesto, že se v závěrečných minutách nechali domácím týmem zatlačit před svoji branku, tak můj názor na regulérnost vítězné branky je jednoznačný. Branka byla neregulérní, mladý brankář Slávie si sice počínal v souboji naivně, ale hráč Jablonce Třešňák jej nedovoleně atakoval, konkrétně vytlačil jej od míče bez snahy hrát míčem. A viděl jsem to hned v prvním reálném televizním záběru a nepotřeboval jsem k tomu ani záběry opakované či zpomalené. Plně jsem soucítil s trenérem Koubkem. Přesto by slávisté neměli zapomenout na příčiny závěrečného tlaku Jablonce. Mám na mysli především hráče Fenina, který v posledních vteřinách nastavení hrubě a zbytečně fauloval domácího hráče na polovině hřiště. Tím docílil ošetřování a rozhodčí potom mohl přidat další čas přes avizované nastavení a hlavně tímto zbytečným faulem umožnil týmu Jablonce tzv. „zadarmo“ a rychle se přemístit s míčem do pokutového území Slávie a tam je to vždy nebezpečné a bylo i v tomto případě. Bylo to vysoce netaktické počínání dnes už zkušeného hráče Fenina. Platí totiž zásada, že v posledních okamžicích utkání se nesmí na polovině hřiště faulovat, pokud chci výsledek udržet a nepustit soupeře před vlastní branku.
V minulém 8. kole GL strhla olomoucká Sigma vítězství na svoji stranu v utkání s Jihlavou až v 91. minutě, podobně, jako Jablonec. Po předchozí nevydařené sérii to bylo pro Sigmu, vlastně pro její hráče, moc důležité. Jak moc se ukázalo hned v následujícím kole, kdy přivezla 3 body ze hřiště Bohemians 1905. I podle trenéra domácího týmu Jožky Webera prý zcela zaslouženě. Ve výkonu Sigmy se určitě promítla pohoda a klid po výhře před týdnem nad Jihlavou a bude zajímavé sledovat, zda se to projeví i v 10. kole v utkání s Brnem na Andrově stadionu.
Svoji vysokou kvalitu potvrdila Mladá Boleslav při domácí výhře 3:1 s Jihlavou. Domácí zkušený tým bude podle mého názoru hodně mluvit do medailových příček, což se potvrdí nebo vyvrátí v dalším průběhu soutěže.
Zajímavé utkání se hrálo v Brně, kam přijelo mužstvo Znojma. Zajímavost tomuto utkání nezaručovalo jen derby jihomoravských klubů, ale také klubů, které mají oba brněnský stadion za domácí prostředí. Mužstvo Znojma totiž musí hrát minimálně celý podzim na stadionu Brna. Skutečné domácí prostředí tentokrát vyzrálo na to fiktivní domácí prostředí a mužstvo Brna vyhrálo zaslouženě 2:0. Mě zaujalo pozápasové vyjádření trenéra Kalvody na adresu olomouckého odchovance Marka Heinze. To vyjádření bylo tvrdé, ale podle mého názoru zkušený trenér Kalvoda k němu měl zcela jistě důvod. Už jsem tady o Márovi psal a proto mě to nepřekvapilo. Marek Heinz (Mára) je výborný fotbalista, ale jen v případě, že je v naprosté pohodě, že mužstvo šlape. Potom je pro mužstvo velkým přínosem a také pro trenéra. To bylo loni v dresu Znojma ve FNL (bývalá II.liga) a v Ostravě při zisku titulu i v Sigmě, když začínal. Všude jinde neměl pohodu, kterou on potřebuje. O tom vypovídal i jeho rozhovor v deníku Sport někdy před měsícem, kdy byl hodně kritický a odevzdaný ve věci působení Znojma v GL. V rozhovoru lídra týmu bych očekával burcování všech k záchraně, ale to on tak necítí. Jen dodám, že podle mého názoru by byla velkým fotbalovým „zázrakem“ záchrana Znojma v GL, i když bych jim to přál.