V tomto týdnu se hrála odvetná utkání 3. předkola Ligy mistrů a Evropské ligy.
Po prvních utkáních v minulém týdnu jsem konstatoval, že tři výhry jsou skvělé pro navyšování koeficientu České republiky pro evropské poháry, ale že po suverénním postupu plzeňské Viktorie po výhře 4:0 v Estonsku předpokládám, že další dva naši zástupci Liberec a Jablonec budou mít v odvetě těžký úkol po výhrách 2:1 neprohrát. Jinými slovy se přiznám, že jsem jim oběma moc nevěřil.
Jsem rád, že jsem se mýlil. Opět se ukázalo, jak velký vliv na průběh odvetných utkání má výsledek toho prvního. Z něj se totiž vychází při stanovení taktického plánu a strategie pro odvetu a často se stává, že tým, který v prvním utkání vypadal fotbalovější, běhavější a rychlejší nakonec v součtu obou utkání neuspěje. To je případ Jablonce a především Liberce. Co tím chci naznačit?
Konkrétně začnu utkáním Liberce se švýcarským FC Zürich na domácím stadionu. Před tímto utkáním jsou rozdány karty takto. Domácí Liberec se musí snažit vyhrát, aby v odvetě měl šanci na postup. Proto hraje aktivně, otevírá prostory pro případné rychlé protiútoky hostujícího týmu. A tak to bylo i v Liberci. Hráči švýcarského týmu jsou rychlostně velmi dobře vybavení a tento průběh utkání jim vyhovoval. Vyhovoval proto, že v rychlých protiútocích měli hodně prostoru pro uplatnění svojí rychlosti. Navíc velmi dobře pracují v rychlosti i s míčem, tak zkrátka vypadali velmi kvalitně. Zřejmě si této svojí přednosti byli dobře vědomi a dávali to i najevo v rozhovorech. A to byl další moment, který nahrával do odvety Liberci.
Tím prvním důvodem byl fakt, že vzhledem k výhře Liberce v prvním utkání 2:1, museli domácí k postupu vyhrát a hlavně, Liberci stačilo neprohrát. Od tohoto faktu se logicky odvíjela volba zápasové strategie trenéra Šilhavého. Zkrátka dobře aktivně bránit a hrozit z rychlých protiútoků, stejně, jako jejich soupeř v Liberci. A dostávám se k tomu podstatnému. Hráči Zürichu neměli tolik volného prostoru pro svoje běhavé a rychlostně vybavené hráče, jako tomu bylo v Liberci a navíc se situace otočila a prostor pro protiútoky měl Liberec. Z nich nakonec také jeho hráči stříleli branky. Proto byla, podle mého názoru, rozhodující vítězná branka Rabušice v libereckém utkání, která vlastně určila zápasové strategie obou týmů pro odvetné utkání, o kterých tady píši. Pokud by nepadla, tak by musel Liberec hrát jinak, aktivněji a to by hrálo do karet Švýcarům. Přesto, že Liberec měl v několika případech i štěstí (domácí neproměnili několik vyložených šancí), tak za zmínku stojí fakt, že branku obdržel jen ze standardní situace. Ze hry jej soupeř nepřekonal a to souvisí se způsobem hry Liberce, který byl jiný, než v Liberci a Zürichu nevyhovoval.
V podstatě stejnou příčinou mého špatného odhadu bylo odvetné utkání Jablonce ve Strömgedsadu a jeho výhra 3:1. Norové totiž v Jablonci dlouho vypadali dost odevzdaně. Jenže po obdržené brance přidali, vyrovnali a vypadalo to, že hrají to, co potřebovali, protože věřili, že na domácím stadionu vyhrají. Vedla je k tomu dlouhá série utkání bez porážky na domácím stadionu (37 utkání) a možná i výhoda umělého povrchu jejich hrací plochy, na který jsou zvyklí. K prodloužení jejich série by jim v případě remízy 1:1 v Jablonci stačila i bezbranková remíza v odvetě. Jenže v poslední minutě jabloneckého utkání strhl výhru na stranu českého týmu Vošahlík a to byl, podobně, jako v případě Liberce, rozhodující faktor pro konečný postup Jablonce. Při vysvětlování příčin bych se opakoval, protože byly stejné, jako u Liberce.
Proto se i já musím poučit a při odhadování výsledků utkání musím vnímat i systém soutěže daného utkání. Jinak se totiž volí zápasová strategie týmů v běžném ligovém utkání, jinak v evropských pohárech hraných systémem doma – venku a jinak v utkáních tzv. play off. A úplně jinak se hrají přípravná utkání, ale to je jiné téma.
Pokud jde o našeho třetího zástupce v evropských pohárech Viktorii Plzeň, tak v tomto případě se mi chce napsat, že tady žádné systémy a strategie neplatí. Vzhledem k jejich bilanci v předkolech evropských pohárů za poslední tři roky (10 utkání a 10 výher) mi připadá jednoduché předvídat jejich výsledky. Zkrátka je třeba typovat, že suverénně vyhrají a je jim jedno, zda doma nebo venku. Potvrdilo se to i v odvetě s estonským Kalju při výhře 6:2. Výhodou týmu je, že branky střílí prakticky všichni, což je způsobené jejich aktivitou v útočné fázi, velkým počtem hráčů zapojených do ofenzívy, včetně vysoké efektivity při standardních situacích, kde se prosazují i obránci. Tentokrát určitě zaujal první hattrick v dospělém fotbalu plzeňského Pavla Horvátha. Potvrdil, že jeho kopací technika je skvělá a pokud dostane při střelbě tolik prostoru, kolik mu jej poskytli hráči Kalju, tak brankář může jít hned do sítě pro míč. Kromě pokutového kopu totiž obě další brankové střely vyřešil přesně podle momentální situace. I přes jeho střelecký koncert v tomto utkání neměním názor, že jeho přínos pro tým na hřišti se snižuje (nahrazuje jej Hořava), což neznamená, že by neměl hrát. I trenér Vrba tento fakt zohledňuje častými absencemi Pavla Horvátha v základní sestavě v Gambrinus lize. I to zcela jistě přispělo k jeho střeleckému koncertu s Kalju.