Nadpis komentáře k 21. kolu GL není vůbec přehnaný. Ostatní kluby musí prominout, ale utkání dvou největších rivalů současnosti, Sparty a Plzně zastínilo vše ostatní a zaslouženě. Proto i já mu budu věnovat největší pozornost. Mluvilo se o něm již dlouho před jeho sehráním a bude se o něm mluvit ještě dlouho po něm.
Nejen proto, že v něm šlo v přímém souboji o mistrovský titul, ale šlo v něm i o prestiž dvou nesmiřitelných rivalů. Nesmiřitelných i proto, že podzimní utkání rozhodla branka z nafilmované penalty Limberským, kterou následně Horváth proměnil. Tak také utkání skončilo. Sobotní odveta skončila stejným výsledkem, tentokrát pro Spartu a je třeba říci, že zcela zaslouženě.
Tento výsledek navíc dodává celé GL prvek dramatičnosti, protože oba soupeři tak mají v celkové tabulce GL stejně bodů (44) a navíc i stejnou bilanci ze vzájemných utkání bodově i brankovým poměrem. Rozhodovat bude tedy na konci soutěže celkové skóre, které má momentálně Viktoria Plzeň lepší o 4 branky. Tím se zvýrazňuje důležitost každé vstřelené nebo obdržené branky obou týmů a máme se proto na co těšit.
Teď už k samotnému utkání. Na hráčích Sparty byla od začátku vidět absolutní motivace. Kromě zisku bodů a prémií za vítězství byla hnacím motorem všech hráčů touha po odvetě za křivdu z podzimního utkání. Taková motivace bývá totiž ta nejúčinnější, což se potvrdilo.
Sparta zvolila taktiku (vlastně trenér Lavička), která platí na každý fotbalový tým. Vysoko napadat rozehrávku Plzně, nepustit její hráče ke své strojové hře a okamžitým napadáním po ztrátě míče zamezit rychlému přechodu do protiútoku. Zvolit tento způsob hry není „objevením Ameriky“, ale co je podstatné? Že hráči Sparty dokázali tento nesmírně náročný způsob hry fyzicky a součinností hráčů aplikovat celé utkání. Utkání začali ve vysokém tempu a dokud nevstřelili rozhodující branku v 68. minutě, tak z něj neslevili. Když už jsem vzpomenul rozhodující branku, tak přidám, že ji nevstřelil nikdo jiný, než zimní posila z Jablonce David Lafata. Upevnil si tím vedoucí postavení ve střelecké tabulce se 16-ti brankami a ujistil tak vedení Sparty, že se jim jeho nákup už teď vyplatil.
Kromě vysokého tempa hry celého týmu Sparty byl rozhodujícím prvkem minisouboj klíčových dvojic hráčů uprostřed hřiště. Sparťanská dvojice Matějovský a Vácha jasně předčila tu plzeňskou Horváth a Darida. Veškeré statistiky, které mám k dispozici potvrzují, že Sparta vyhrála zaslouženě. Byla daleko aktivnější, vyšší procento držení míče(55:45), více střeleckých pokusů (15:5), na branku (4:0), centrů (22:12), gólových příležitostí (6:3) atd. Sparta měla i těžiště své hry o 5 metrů dál od své branky, pressing spouštěla dokonce o 11 metrů výše, než Viktoria. Přesto mohla klidně i prohrát. Za stavu 0:0 měl 100%-ní šanci Bakoš, když po centru Kovaříka branku minul.
Utkání doprovázelo několik zvláštností. Letná byla tentokrát zcela vyprodaná (19.128 diváků), kteří vytvořili parádní atmosféru. Bylo to takové „el clasico“ po česku, včetně pěkného chorea.. Další zvláštností byli rozhodčí. Všichni tři pochází z Německa, hlavním byl zkušený Stark a je třeba říci, že utkání všichni řídili s přehledem, bez chyb v posuzování ofsajdových situací, kterých vidíme od našich rozhodčích v každém kole několik. Bylo na první pohled zřejmé, že jsou pro hráče autoritou, ke které si nikdo z nich nic nedovolí. Proč si tedy proti českým rozhodčím dovolí? Jednou větou, protože to je jiné téma. Je to proto, že naši rozhodčí si pod tlakem nevěří, nechají si od hráčů beztrestně vulgárně nadávat a tím klesá jejich autorita.
Na závěr ještě jeden postřeh, čistě trenérský. Týká se střídání v mužstvu Plzně. Dvě minuty po obdržené brance, tedy v 70.minutě) totiž trenér Vrba poslal na hřiště dalšího útočníka Tecla, jenže ze hřiště šel útočník Bakoš. Nešlo tedy o dalšího útočníka ve snaze o vyrovnání nepříznivě se vyvíjejícího skóre, ale jen střídání tzv. post za post. Opravdu „další“ útočník Adamov přišel na hřiště až v 85. minutě. Co tím sleduji. Že u nás je zvykem, že za nepříznivého stavu přichází do hry další útočník na úkor nějakého defenzivního hráče. Trenér, který to tak neudělá a použije variantu trenéra Vrby na Spartě, je považován za opatrného, defenzivního atd., což u Pavla Vrby nehrozí a také to nikdo takto neprezentoval. Jinému by to zřejmě neprošlo. Podobně střídají i nejuznávanější trenéři v evropských velkoklubech.. Zkrátka věří svému rozestavení, svým hráčům zvyklým na určitou organizaci hry, nic nezmění, jen pošlou na hřiště čerstvého hráče.
Konečně se dostávám k dalšímu programu 21. kola GL, který nebyl tentokrát úplný. Utkání Baník Ostrava – Jihlava byl odložen pro sněhovou kalamitu. V pondělí jsem byl soukromě v Ostravě a musím potvrdit, že sněhu tam napadlo opravdu hodně (odhaduji 40 cm) a to určitě hrát nešlo.
Jinak začíná přihořívat i na konci tabulky. Polepšil si Hradec Králové po zisku tří bodů v Brně. Velké starosti tak přidělal svému soupeři. České Budějovice se i po výměně trenéra propadají, Příbram po stejném kroku zabrala ve druhém poločasu a srovnala poločasovou ztrátu 1:3 s Jabloncem na remízu.
Tentokrát se hrálo bez červených karet. Diváků přišlo, vzhledem k počasí, poměrně dost. Z 38-mi tisíc jich polovina sledovala šlágr na Letné. Bilanci může ještě vylepšit dohrávka v Ostravě.
Před závěrečnou fází GL se máme na co těšit a to na čele tabulky i na jejím konci. K tomu se v tomto týdnu přidávají i první utkání čtvrtfinále Poháru České pošty.
Dub
02
2013