Teorie trenérského řemesla na pokračování

Vzhledem k tomu, že v současném zimním období neprobíhají fotbalové soutěže a není tedy co hodnotit a komentovat, zabývám se více obsahem práce fotbalových trenérů, který není na první pohled vidět, ale bez něj se fotbal dělat nedá. Sděluji tady na svých webových stránkách zkušenosti svoje a věřte, že jich není málo. V tomto komentáři se budu opět věnovat těm nejdůležitějším aktérům ve fotbalu a těmi jsou hráči a trenéři.

V posledních dnech mě totiž zaujalo několik událostí, které byly zaznamenány v médiích a podporují moje mnohé zásady, zde prezentovány. Ta první se týká fotbalisty Slovácka Ondřejku. Z ní vyplývá, že patří k těm, kteří hřeší na svůj talent, jeho přístup ke svým povinnostem ligového fotbalisty se zcela rozchází s tím vzorovým. Zajímavé na tom je, že Slovácko poslalo tohoto hráče v létě na hostování do Mladé Boleslavi s tím, že změna prostředí by jej mohla napravit. Bohužel se ukazuje, že změna nepomohla a nyní se oba kluby dohadují, co s ním. Já chápu oba pohledy. Mladá Boleslav jej již nechce (i když hostování u nich trvá až do 30.6.2013) a mateřský klub Slovácko ukončit předčasně hostování také ne. Nechce takto narušit atmosféru v kabině svého týmu. A jsme u toho, o co jsem se ve všech klubech snažil a co mnozí vždy nechápali. U vytvoření pozitivní, pracovité a soudržné atmosféry v týmu. Pro mě je to také signál, že ve Slovácku trenér a vedení jdou správnou cestou. Jen pro připomenutí znovu uvedu svůj pohled, že ve Spartě toto zásadní pravidlo léta podceňovali, kabinu řídili nevhodní lidé (hráči), kteří připravili tímto klub o mnoho peněz (psal jsem o tom nedávno). Toto téma uzavřu tím, že někdy i jeden takový hráč typu Ondřejky znehodnotí usilovnou práci trenéra buď svými činy nebo i tím, že na svoji stranu stáhne i někoho dalšího. Ještě dodám, že i mně je jasné, že všichni hráči nemohou být stejní, a že nejsou naprogramovaní roboti. Jsou různých povah a charakterů, ale všechno má své hranice.
Napadá mě jeden konkrétní případ ve Spartě. Asi před rokem jsem četl rozhovor s mladým hráčem Sparty Kadlecem. Rozplýval se nad spoluhráčem Řepkou, jakým je pro něj vzorem. Tenkrát jsem si pomyslel, že je to pro Kadlece špatně a nedopadne to dobře. Určitě si vzpomenete na jeho bídnou formu v té době. Byl bez kondice, ale tetování na těle měl hodně.  Zřejmě podle svého vzoru. Po odchodu Řepky ze Sparty najednou vidíme jiného Kadlece. Aktivního, pohyblivého, kondičně dobře připraveného. Škoda, že jej přibrzdilo nešťastné zranění v Mladé Boleslavi. Já jsem přesvědčen, že nyní, kdy kabinu má v rukou trenér Lavička to prospěje všem hráčům a nejen Kadlecovi.
Dalším problémem, který musí jednou fotbalista řešit je, co bude dělat po ukončení aktivní kariéře. Za nás (já končil v I.lize 1.ledna 1986 a přesunul se k mládeži v Sigmě Olomouc) společnost fungovala jinak, než dnes. Já mám pro srovnání tehdejší doby a té dnešní jednu výstižnou teorii. Za mě končící fotbalista pokračoval v kariéře v nízké soutěži v Rakousku. V podstatě všichni moji tehdejší spoluhráči to takto vyřešili. Kdežto dnes si udělají trenérský kurs a nejraději by hned trénovali první ligu. A proč dnes do toho Rakouska nechtějí jezdit? To jsou jednoduché počty. Tenkrát si v tom Rakousku na vesnici vydělali cca 5 tisíc šilinků, což bylo v přepočtu asi 15 tisíc českých korun. Při průměrném platu u nás 4 tisíce korun to jsou krásné peníze. Jenže dnes by tam dostali v přepočtu stejných 15 tisíc, ale průměrný plat u nás je dnes 24 tisíc. Takže z výdělku 3 až 4 krát většího, než průměrný plat by se dostali jen na cca 60%. Navíc dnes v I.lize vydělával přibližně 80 a více tisíc měsíčně. Proto si chce logicky každý svoji životní úroveň udržet a jak jinak, než být trenérem v I.lize. Oni totiž neví, do čeho jdou a zda k tomu mají předpoklady. To zjišťují až „na místě“ a zjišťují to i jejich zaměstnavatelé, tedy kluby, které zlákalo známé jméno fotbalistovo.
Proto je dnes i na trhu fotbalových trenérů velká konkurence, spousta čekatelů na trenérskou práci, přitom klubů, kde se dá trénováním slušně uživit je stále méně. K mládeži se těmto klukům nechce. Tam je totiž hodně práce za málo muziky. Navíc trenér dospělých často v klubu  má  za povinnost jen trénovat dospělé a  je placený daleko lépe a za méně vynaloženého času, který této práci musí věnovat. To už se pomalu dostávám k dalšímu tématu, o kterém bych chtěl psát příště.

Komentáře nejsou povoleny.