K napsaní tohoto mého zamyšlení mě inspiroval rozhovor s trenérem Hřebíkem v deníku Sport. V předvánočním období se toho totiž ve fotbalu u nás moc neděje, aktuálně plní stránky médií různé kausy, které fotbalu velmi škodí. I mě jejich průběh zajímá a mám na jejich existenci svůj názor, ale ten si raději nechám pro sebe.

 Naopak si nechci nechat jen pro sebe problematiku, o které mluvil ve zmiňovaném rozhovoru trenér Hřebík a tím je práce trenéra na změně myšlení talentovaných fotbalistů a jejich příbuzných. Stejně jako on i já mám s tímto velké zkušenosti.
Mám je i proto, že podobně jako trenér Hřebík, jsem i já patřil do skupiny průkopníků nových metod zejména v oblasti taktiky, tedy tzv. „organizace hry“. Od roku 1999, kdy jsem s tím na všech svých trenérských „štacích“ pracoval jsem i já zažil mnoho svých svěřenců, kteří to nechtěli akceptovat. Naštěstí více bylo těch, kteří novým věcem věřili a pracovali na tom, aby si je osvojili. Trenér Hřebík uvádí příklady svých momentálních svěřenců, talentovaných fotbalistů ve Spartě. U některých musel dokonce vysvětlovat své požadavky i rodičům hráče, protože často se stává, že vliv otců jde opačným směrem, než vliv trenéra a to potom talentovanému klukovi škodí. Podobné zkušenosti mám i já. Uvedu jeden příklad za všechny. Je to hráč, kterého všichni znáte a vídáme jej na hřišti i dnes.
Jde o Marka Matějovského, dnes klíčového záložníka pražské Sparty. Já jsem jej trénoval v roce 2001 v Jablonci. Tenkrát byl mladým, talentovaným fotbalistou (20 let). Byl sebevědomý, velmi fotbalový, technicky vybavený (jako dnes). Zároveň měl pro současný fotbal spoustu nedostatků, které jsem já již tenkrát považoval za zásadní. Marek to uměl s míčem, jenže na místě, pomalu, předržoval míče, neměl sílu, proto prohrával osobní souboje, kterých díky tomuto způsobu hry podstupoval spoustu. Výsledkem byly ztráty míče a hrozba obdržené branky. Zkrátka hrál dorostenecký fotbal a to v první lize nejde. Místo něj jsem dal přednost zcela logicky stejně mladému hráči (Ondra Herzán), který ovšem v té době již měl za sebou tři sezóny ve druhé lize dospělých, a i proto, že v mládí provozoval sportovní gymnastiku, tak byl fyzicky velmi vyspělý a fotbalový byl stejně, jako Marek Matějovský. Tomu  nevyhovovala ani o 4 metry užší hrací plocha, která tenkrát v Jablonci byla. Já už tenkrát nabádal hráče k presinku, zkracování hřiště, tlaku na míč apod. a to dorosteneckému způsoby hry Matějovského nevyhovovalo. Po ztrátě míče se vždy dožadoval na rozhodčím odpískání faulu a přestal hrát, byl nedisciplinovaný atd. O tom všem jsem s ním hovořil, ale on na to měl evidentně jiný názor a stejný měl i jeho bratr, který mě e-mailem požádal o vysvětlení. Podrobně jsem mu také e-mailem situaci vysvětlil. Ten e-mail mám dodnes ve svém archívu uložený. Jenže zřejmě ani to nepomohlo, protože po několika letech, když jsem jako trenér Olomouce hrál utkání v Mladé Boleslavi, tak si po závěrečném hvizdu rozhodčího bratr na mě počkal a evidentně pod vlivem alkoholu „si to se mnou vyřídil“ způsobem, který odpovídal jeho momentálnímu stavu.
Po nějaké době jsem četl článek o Markovi Matějovském a tam jeho další trenér v Mladé Boleslavi Dušan Uhrín ml. popisoval, jak musel s Markem bojovat, spíše s jeho hlavou, aby pochopil a plnil požadavky současného fotbalu. Dnes si je plní ve Spartě, a proto je tam klíčovým hráčem, kterým by nebyl, pokud by chtěl hrát způsobem, kterým to chtěl tenkrát v Jablonci. Zřejmě to později pochopil a já doufám, že i jeho bratr. I když rychlý Marek nebude  nikdy.
Ještě jednu zajímavou historku s Markem Matějovským uvedu. Je to příklad zvláštního hráčského myšlení, s kterým my trenéři musíme počítat, ale často je to způsob, který nemůžeme očekávat ani pochopit, i když může ovlivnit hodně věcí.
V jednom rozhovoru se Marek vyjádřil, že si se mnou tzv. „nesedl“, což se může stát. On byl navíc přesvědčen, že s ním vůbec nepočítám, že mě on nezajímá. Jenže  tak usoudil na základě této události. Jednou šel prý kolem mojí kanceláře, kde mi masér oznamoval, že Marek má naštípnutou zánártní kůstku a já se ptal,  který Marek? No a pro Marka Matějovského to byl důkaz toho, že s ním nepočítám, protože on byl v kabině jediný Marek! Tento jeho závěr jsem se dozvěděl po několika letech z časopisu Hattrick. Jenže skutečnost byla zcela jiná. Já jsem se totiž dotazoval maséra „který Marek“ proto, že předsedou představenstva v Jablonci byl Pavel Marek, tedy s příjmením Marek. Já s ním chodil na tenis, a proto se moje první reakce týkala jeho, předsedy představenstva. Markovi Matějovskému totiž navíc nikdo neřekl jinak, než Mára, což masér tentokrát nepoužil.
Závěr pro trenéry. S hráči je třeba hodně mluvit, často se totiž dozvíte věci, kterými zabráníte různým nedorozuměním, která potom narušují atmosféru v týmu. Jenže toto nedorozumění mě tedy napadnout nemohlo, protože já Marka bral jako každého jiného, což on svojí hráčskou a osobní optikou viděl jinak A i o tom je fotbal.
 
 

Příspěvek byl vložen dne 12.12.2012 [Středa] v 14:30 hodin a zařazen do rubriky FOTBAL DNES, Trénink a trenéři. Reakce na tento příspěvek můžete sledovat prostřednictvím kanálu RSS 2.0. Komentáře ani zpětné odkazy nejsou v tuto chvíli povoleny.