Ve čtvrtek byly závěrečnými utkáními ukončeny boje v základních skupinách Evropské ligy. Svá poslední utkání sehráli i naši dva zástupci, Viktoria Plzeň a Sparta Praha. Už před těmito posledními souboji, Plzně s Atletikem Madrid a Sparty s Atleticem Bilbao, měly oba české týmy zajištěn postup ze skupiny Evropské ligy do jarního pokračování, což je opravdu skvělý úspěch.
V těchto utkáních se oba dva střetly se zástupci, v současné době nejkvalitnější evropské ligy, španělské Primera Division. Získaly v nich společně čtyři body do tabulky a tři body do koeficientu země i svého klubového. Vktoria Plzeň za vítězství 1:0 tři do tabulky a dva do koeficientu a Sparta jeden za remízu 0:0.
Západočechům tato výhra dokonce zajistila první příčku ve své skupině. Pikantní navíc je, že oba španělští soupeři, jsou shodou okolností loňští finalisté Evropské ligy. Nic na tomto velkém úspěchu nemění ani argument, že soupeři nenastoupili v nejsilnějších sestavách. To totiž, jak řekl i trenér Plzně Pavel Vrba, nikoho nezajímá a je to věcí trenérů těchto týmů. Jen to potvrzuje názor, který jsem zde, na svých webových stránkách uvedl asi před rokem, že pokud hraje v prvoligovém utkání kdekoliv na světě, tedy i v české Gambrinus lize tým, který hrál uprostřed týdne těžké utkání v evropské soutěži, proti týmu, který absolvoval „jen“ klasický týdenní tréninkový cyklus, tak ten druhý je ve výhodě. Na tom nic nezmění názor fotbalistů, že raději hrají utkání dvakrát týdně, než trénují. Proto špičkové kluby rotují svůj hráčský kádr, ale vždy s cílem každé utkání vyhrát. Což se zmíněným soupeřům našich týmů tentokrát nepodařilo.
Kromě výsledků našich týmů v podzimních utkáních Evropské ligy mě potěšil také způsob, jakým se oba prezentovaly. Nebyla to žádná opatrná hra na náhodu, ale kvalitní, aktivní způsob hry, samozřejmě podpořený taktickou disciplínou, bez které se dnes už uspět na této úrovni nedá. Jejich výsledky také potvrzují zvyšující se úroveň naší nejvyšší fotbalové soutěže Gambrinus ligy. Plzeň soutěž vede a Sparta je třetí.
U týmu Plzně tyto skvělé výsledky moc nepřekvapují. Klub má totiž již několik roků jasnou koncepci sportovní i ekonomickou. I přes prodej několika hráčů do Bundesligy (Jiráček, Pilař, Petržela), Rezka na Kypr a Navrátila s Radou (dnes je v Jihlavě) do Turecka si dokáže vychovat nebo koupit adekvátní náhradu. Jako např. Daridu, Štípka, Hanouska, Horu a další. Přesto se trenér Vrba většinou spoléhá na úzký kádr hráčů, což je v kontextu s výsledky týmu hodno obdivu. Na rozdíl od loňské sezóny, kdy měla Plzeň tuším desetibodovou ztrátu na Spartu, tak letos skloubila zátěž v Gambrinus lize s Evropským pohárem ještě lépe a českou ligu vede.
Sparta určitě udělala dobře, že v létě angažovala k týmu trenéra Lavičku. Je to totiž rozvážný, inteligentní a pracovitý trenér, který se nebojí pracovat s mladými odchovanci Sparty a postupně je zapracovává do mužstva. Je cítit, že na rozdíl od posledních několika sezón je nejen v hráčské kabině jasné, kdo jí vládne (trenér Lavička), ale zdá se mi, že se vyjasnily i kompetence a pravomoci uvnitř celé Sparty, a že všichni v klubu tzv. „táhnou za jeden provaz“. To má určitě pozitivní vliv na všechny hráče a hlavně na ty mladé. Kabina je tím i soudržnější, protože ji řídí zkušení hráči Jarošík, Zápotočný a další, kteří jsou daleko loajálnější ke klubu a trenérovi, než to bylo dříve. Sparta proto mohla využít ke zvládnutí podzimního náročného programu více hráčů a tím i její mladí odchovanci (Skalák, Krejčí, Kadeřábek, Hybš, Přibyl, Jánoš, Pavelka, Jirásek a Polom) získávali tolik potřebné ligové i mezinárodní zkušenosti. Je to opravdu dlouhý seznam talentů a Sparta se budoucnosti bát nemusí. To je také výsledek jejího úspěšného podzimu.
Společným výsledkem obou těchto českých „kohoutů“ (současná situace v českém fotbalu mi totiž silně připomíná pořekadlo: „Dva kohouti na jednom smetišti“) je navyšování českého klubového koeficientu pro určování počtu týmů, které se mohou zapojit do evropských pohárů, tedy Ligy mistrů a Evropské ligy. Oba kluby se sice na domácí scéně „nemusí“, včetně jejich majitelů, ale na té mezinárodní tahají za tejný konec provazu. Tím také vylepšují nejen ten český, ale i svůj klubový koeficient. Před zahájením letošní sezóny byla Česká republika v pořadí koeficientů až na 22. místě, po letošním podzimu se zásluhou Plzně a Sparty posunula na 16. příčku. V pořadí koeficientů pouze za letošní podzim jsme se umístili dokonce na 9. příčce a to ještě oba dva naši zmiňovaní zástupci mohou v jarním pokračování Evropské ligy nějaké body získat.
Doufám, že ti, co pořád kritizují úroveň naší nejvyšší fotbalové soutěže poněkud svůj pesimistický pohled poupraví, pokud jej nezmění úplně. Při prostudování letošních výsledků totiž zjistí, že za námi jsou např. Nizozemsko, Belgie…vlastně jednodušší bude vyjmenovat jen země, které jsou před námi. Jsou to ty nejsilnější v pořadí Španělsko, Německo, Anglie, Itálie, Francie, Ukrajina, Portugalsko a Rusko. Potom jsme už my, Česká republika.
Ve čtvrtek 20. prosince se bude jarní část Evropské ligy losovat a já jsem moc zvědavý, jaké soupeře našim dvěma klubům los přidělí. Bát se nemusí nikoho. Vždyť týmy Plzně a Sparty vyřadily letos soupeře, kromě jiného, z Nizozemska, Španělska, Portugalska a Izraele a já se těším na další.
Pro
08
2012