Před utkáním Viktorie Plzeň v Evropské lize s Hapoelem Tel Aviv na domácím stadionu mě oslovil deník Sport s dotazem: „Ovlivní nové skutečnosti v korupční kauze výkon Plzně v tomto zápase?“. Jediný ze čtyř dotázaných jsem odpověděl „ANO“. Hodně se totiž věnuji psychologické složce práce fotbalového trenéra, což je dlouhodobě v českém prostředí oblast velice podceňovaná.
V tomto komentáři se pokusím vysvětlit, proč jsem takto odpověděl, protože v minutovém telefonickém hovoru se to dá těžko sdělit. Navíc z položeného dotazu není zřejmé, a z mojí odpovědi proto také ne, i když zní jasně „ANO“, zda se jedná o ovlivnění hráčů ve smyslu negativním nebo pozitivním. Já vím, jak to redaktor Sportu myslel. Zcela jistě ovlivnění negativní, jenže já svoji odpověď „ANO“ vnímal tak, že ovlivnění může být negativní i pozitivní. Předpokládám, že fotbalisté Plzně mají stejně, jako každý člověk svůj mozek, proto myslí, umí číst, slyší, a proto ví, co se v posledních dnech děje. A to všechno na ně má vliv. Na každého jinou intenzitou, ale to bychom se museli pitvat v mentalitě každého hráče apod. Jenže na tom, zda vliv posledních dnů na hráče bude pozitivní nebo negativní záleží především na těch, kteří s nimi, v tomto případě fotbalisty Plzně, pracují. Těmi jsou trenér a vedení klubu.
Tak, jako mnoho jiných impulsů týkajících se přímo nebo i nepřímo hráčů, na první pohled negativních, tak i tyto lze využít ke zvýšení motivace hráčů v daném utkání nebo i několika utkáních. Cílem těchto mých řádků není rozhodovat o tom, kdo má pravdu v kause „Adámek“, která ze spekulací je pravdivá a kdo je vinen. Já to nevím, ale současně jsem přesvědčen, že trenér Vrba i vedení klubu komunikuje v posledních dnech s týmem a využije kausu, údajně namířenou proti jejich týmu, ke zvýšené motivaci ve zbývajících utkáních. Určitě tam budou padat věty typu „nenechte se rozhodit intrikami toho a toho člověka, eventuálně klubu…“. A i z mých zkušeností vím, že taková motivace je daleko účinnější, než cokoliv jiného. Dokonce je efektivnější, než zvýšené prémie.
Teď už určitě chápete moji kladnou odpověď na položený dotaz deníkem Sport. Zda je ovlivnění hráčů v tomto případě negativní nebo pozitivní nám odpověděl výkon týmu a vítězství 4:0 ve včerejším utkání Viktorie Plzeň v Evropské lize s Hapoelem Tel Aviv. Trenér Vrba i vedení Plzně určitě využilo tuto situaci k motivování hráčů na utkání.
Před nedávnem jsem v komentáři k 12. kolu GL uvedl, že na webových stránkách isport.cz vyšel, po vítězství Plzně v Českých Budějovicích, článek s nadpisem „Plzeň se dotáhla na Jablonec a Spartu“. Přitom stejný zisk 23 bodů jako Jablonec a Sparta měla i Sigma Olomouc. Tvrdil jsem, že je to šance pro trenéra Sigmy Pivarníka využít tohoto faktu v motivování svých svěřenců v utkání s Příbramí. Utkání Sigma vyhrála po výborném výkonu 6:1 a já nepochybuji o tom, že svým hráčům opomenutí Sigmy v daném článku trenér Pivarník patřičně „připomněl“. Tentokrát mu v tom pomohl další mediální výrok asistenta trenéra reprezentace Pešiceho. Po shlédnutí utkání Teplice – Sigma Olomouc uvedl, že „je tragédie vybírat hráče pro reprezentaci z takové bídy“. No lepší pomoc trenérovi Sigmy před utkáním s Příbramí poskytnout nemohl. A z pozápasového vyjádření např. autora hattricku, navíc adepta na nominaci k utkání se Slovenskem, olomouckého ostrostřelce Ordoše, to bylo evidentně cítit.
Třetí příklad, který uvedu se týká české reprezentace. Zdá se mi totiž, že u tohoto týmu funguje metoda motivování hráčů na bázi semknutosti všech, tedy hráčů a realizačního týmu, proti zlým novinářům a nepřejícím fanouškům. Skoro to vypadá, že přípravná utkání se odfláknou úmyslně, přijde ostrá kritika, sice oprávněná, ale hráči i trenér s ní nesouhlasí a před důležitým utkáním se tak zvýší motivace hráčů a semknou se i s trenérem a společně to utkání zvládnou. Do tohoto scénáře mi zapadá i trenérova soustavná „ochrana“ jednotlivců před kritikou odborné i laické veřejnosti, lpění na stále stejných jménech hráčů v nominaci na utkání, kritika jakéhokoliv hráče ze strany trenéra až v době, kdy jeho špatné výkony jsou doslova alarmující, výmluvy na chybějící hráče apod. Zřejmě je to způsob, jak se trenér snaží udržet autoritu, ale to není dobrá cesta k dosažení maxima u jednotlivců potažmo celého týmu.
Opačným případem byl trenér Baníku Ostrava Látal. Ten zase každý neúspěch házel na hráče a co je ještě horší, tak veřejně v médiích. To je opačný extrém, kdy chtěl zřejmě všem ukázat, jak je tvrdým trenérem a je jasné, že to nedopadlo dobře.
Všechny tři uvedené případy motivování fotbalistů mají jedno společné. Tím je efektivní motivace, která trenéra a kluby nestála ani jednu korunu. Zkrátka i z mojí praxe mám prověřeno, že odpověď „úhlavnímu nepříteli“ kvalitním výkonem funguje lépe, než zvýšené prémie za vítězství. Tuto metodu používám i já, ale konkrétní nebudu, protože to je moje knot-how a to si já chráním. Jen dodám, že i proto jsem o nejbližším soupeři do médií mluvil s pokorou a respektem, což mi někteří vyčítali. Jenže já jsem nechtěl poskytovat jeho trenérovi materiál k motivaci svých hráčů proti nám.
Lis
09
2012