Nedávno jsem psal komentář ke změně na postu manažéra bundesligového Wolfsburgu, kde došlo k odvolání pana Magatha. Vzhledem k jeho metodám jsem jeho odvolání předpokládal v jiném komentáři již na začátku září. Na moje slova tedy došlo a výsledek prvního utkání pod vedeném bývalého asistenta trenéra Magatha, kdy Wolfsburg vyhrál v Düsseldorfu 1:4, potvrdil, že příčinou špatných výsledků stejného kádru hráčů byly despotické a z trenérského pohledu neuvěřitelně zvláštní metody pana Magatha v komunikaci se svými svěřenci. Toto je totiž na práci trenéra klíčová záležitost a ta se nedá nikde v knihách nebo časopisech vyčíst.
Vzpomněl jsem si na případ pana Magatha v okamžiku, kdy jsem se dozvěděl, že v Baníku Ostrava skončil trenér a sportovní manažer Radoslav Látal. A proč „došlo na moje slova II.“? Protože jsem opět asi před více než měsícem v jednom ze svých komentářů vyslovil pochybnosti o způsobu, jak trenér Látal pracoval s hráčskou kabinou. Ne, neměl jsem možnost do ní nakouknout nebo získávat informace. Stačila mi k tomu opakovaná prohlášení trenéra Látala v deníku Sport na adresu svých hráčů. Dalo by se to dokonce nazvat vyhrožováním svým svěřencům přes média, jak si to (myšleno nějaký problém) s nimi vyřídí apod. Už tenkrát jsem totiž tvrdil, že to nemůže dobře dopadnout, že takto by trenér do médií neměl mluvit. Dovedl jsem si představit, jak bych taková vyjádření vnímal, pokud bych seděl jako fotbalista v kabině Baníku. Svědčí to o nezkušenosti trenéra Látala a určitém alibismu.
Zamýšlel jsem se soukromě nad motivací k těmto jeho vyjádřením. Možná tím chtěl přesvědčit své nadřízené a fanoušky Baníku o tom, jak je tvrdým, tedy kvalitním trenérem, nebo jen podvědomě zodpovědnost za výsledky ze sebe přehazoval na jednotlivé hráče. Pořád zdůrazňoval, že příčinou porážek jsou individuální chyby hráčů a za ty přece trenér nemůže. Opravdu nevím, proč takto postupoval, jen spekuluji. Jedno ale vím určitě, že to je špatně, a že to jeho odvoláním muselo dříve nebo později skončit. Potom se není třeba divit tomu, že kabina je rozhádaná, hráči se dokonce přes média (Lukeš) vzájemně obviňují apod. Trenér totiž zodpovídá nejen za výsledky, ale i za atmosféru v kabině, která k těm výsledkům přímo přispívá. A k tomu, aby toto trenér zvládl mu nepomůže jen skvostná hráčská kariéra. To člověk, který chce trénovat na nejvyšší úrovni musí mít v sobě. Jak už jsem psal, na to učebnice neexistují. Já tvrdím obecně, že to souvisí i s lidskou inteligencí, ale to už je jiné téma.
Na obhajobu trenéra Látala snad lze uvést, že ekonomická situace Baníku není růžová. Jenže v této situaci je třeba všechno, co trenér řekne a vykoná doslova vážit na lékárnických váhách. Věřte, že vím, o čem mluvím. Trénoval jsem ve čtyřech klubech, kde kluby byly nejen finančně na dně, ale hráči nedostávali dlouhodobě výplaty. A to je opravdová prověrka trenérských kvalit. Práce trenéra totiž zdaleka nespočívá jen v tréninku, ale i v práci lidmi (hráči). Je to hodně o psychologii. Všechny čtyři kluby jsem přes tato složitá období jako trenér převedl a v okamžiku, kdy se vše vyřešilo, přišli noví majitelé (v Opavě, Trenčíně a Vítkovicích), přivedli si jiné trenéry a já musel odejít, i když jsem měl platnou smlouvu.
Jenže taková kritická situace v Baníku není. Hráči výplaty dostávají, trenéři nemusí hráčům vysvětlovat, že stávkovat a netrénovat není správné řešení, jako jsem to musel dělat já. Nový trenér Pulpit je v situaci, kdy nemá co ztratit. Horší to totiž už být nemůže. Baník je poslední a vztah kabiny k předchozímu trenérovi si, po jeho mediálních vyjádřeních, dovedu představit. Trenéra Pulpita trochu znám, proto se obávám, aby stejný vztah neměla kabina za chvíli i k němu. To ukáží poslední čtyři kola Gambrinus ligy.
Říj
31
2012