Nedávno se mi zdál zajímavý sen, ve kterém jsem byl členem realizačního týmu naší fotbalové reprezentace. Zastával jsem post jednoho z několika asistentů hlavního trenéra Bílka.
Trenér Bílek byl šéfem, který nás seznamoval se svými myšlenkovými pochody ve všech otázkách týkajících se chodu týmu, včetně úvah o sestavě, taktice, koučování, střídání apod.
Dokonce jsme několikrát, všichni členové realizačního týmu, hlasovali o důležitých rozhodnutích. Pokud se stalo, že i po tomto hlasování si trenér nebyl jistý, nechal si definitivní rozhodnutí schválit skupinou starších hráčů (Rosický, Plašil, Baroš a Čech), i přesto, že Petr Čech mu tvrdil, že v Chelsea rozhoduje vždy manažer (trenér). Maximálně o věcech některé hráče informuje, ale jsou to jeho rozhodnutí a nenechává si nic od hráčů schvalovat. Sen se odehrával během celé kvalifikace na EURO 2012 i na turnaji v Polsku a končil oslavou po prohře s Portugalskem.
Nevybavuji si již všechno přesně, ale první hlasování před úvodním utkání kvalifikace s Litvou v Olomouci ano. Bylo o tom, zda bude tým hrát herním stylem odpovídajícím typologii a kvalitě našich hráčů nebo herním stylem Arsenalu Londýn, jak si přeje kapitán Rosický. Při remízovém hlasování vyhrál názor kapitána
Další hlasování, tentokrát společné se všemi hráči, bylo o tom, zda budeme vstřícní k médiím, která nás kritizují. Hlasování dopadlo 29:1 (ten jeden jsem byl já) ve prospěch individuálního přístupu k médiím, každý jak chce.
Nejvíce přemlouvání trenéra Bílka se týkalo povolání hráčů Plzně do reprezentace. Trenér pořád tvrdil, že přeci reprezentace vždycky stála na hráčích Sparty Praha, tak plzeňské hráče nepotřebuje. Nakonec jsme jej zlomili na poslední chvíli a to i díky katastrofálním výkonům týmu v přípravných utkáních. Trenér totiž hráčům vždy řekl, že jsou to utkání přátelská, tak ať si je užijí v klidu, že sestavu na kvalifikaci má stejně jasnou. Definitivně se rozhodl opět po konzultaci se staršími hráči, ale bylo na něm znát, jak je naštvaný, že tým musí zachraňovat hráči, které skvěle připravil nějaký moravský trenér, který se náhodou ocitl v Plzni. Vzpomínám si, že jsem mu v tom snu odpověděl, že jiný moravský trenér před ním okouzlil herním stylem s týmem celou Evropu.
Potom jsem se na chvíli vzbudil a hned se snažil usnout, abych se dozvěděl, jak to bude fungovat na EURO v Polsku. Na něj jsme se připravovali na soustředění. Tam vám byla pohoda. Všichni hráči věděli, kam v hierarchii trenéra patří. Trenér jim to, i přes moje výhrady, všem prozradil. Kdo do základní sestavy, kdo za koho v případě zranění, kdo na střídačku, kdo na tribunu, kdo bude kdy střídat. Proto jsem se ve čtvrtfinále ani nedivil, že v 61. minutě střídal výborného Daridu a Plašil, který evidentně uvadal, hrál dál. Darida je přeci mladý, tak musel být střídán první.
Vybavuji si, jak jsem celé mistrovství do trenéra při každém jídle hučel, aby postavil do základní sestavy Daridu, i když je mladší, než Kolář. Nakonec se mi to podařilo, hrál s Portugalskem.
Nejvíce mě překvapilo, že trenéra nezajímala hra našeho prvního soupeře na EURO týmu Ruska. Hráčům tvrdil, že jsme lepší a pokud budeme hrát svoji hru, jako Arsenal, tak nemusíme ani tolik bránit. Hráčům ve středu hřiště řekl, že si to tam musí nějak rozdělit a hlavně hrát hodně dopředu, aby byli lidi a experti spokojeni. No, nějak se mi to nezdálo, ale viděl jsem, že to konzultoval i se staršími hráči a Šmícou (asistenty k tomu nevzal), tak jsem to tak nechal. Ještě štěstí, že to byla taková blamáž, jinak bychom jej nepřemluvili ke změnám v sestavě a v herním stylu, výchazejícím více z obrany. Nakonec mi uvěřil, že způsob hry s Rusy se dá hrát s Izraelem, ale ne na EURO s nejlepšími týmy, a proto jsme Řecko i Polsko porazili.
Ve chvíli, kdy si trenér Bílek v mém snu na oslavě po prohře s Portugalskem ve čtvrtfinále pochvaloval svoji odvahu zabudovat do týmu hráče z Plzně, tak jsem se probudil. Přiznám se, že celý zpocený a s velkou úlevou, že takový způsob fungování našeho reprezentačního týmu byl jen sen, a že skutečnost je zcela jistě jiná.
Čvn
24
2012